“Partnerka odmítá intimnosti, nevím, jestli bez toho umím žít,” neví si rady Radim. Psycholog radí postupovat pomalu

Pan Radim (47 let) si žil se svou přítelkyní spokojeně přes deset let. Po rozvodu našel ženu, která mu konečně rozuměla, a „neprudila“, když chtěl jít se svými kamarády na pivo a přišel více či méně opilý. Jenže teď už pár měsíců odmítá intimnosti a vše s nimi spojené. Jejich milostný život nebyl nikdy nějaká velká divočina, ovšem těšil se alespoň pravidelnosti. Pan Radim se s partnerkou snažil mluvit, ale ta hovory tvrdošíjně odmítá. A on neví, co dělat. Sám se tím velmi trápí.

Odmítání intimností

Moje partnerka byla v ložnici vždycky zdrženlivější a mě to svým způsobem nevadilo. Vybouřil jsem se v raném mládí, kdy jsem holky dost střídal, to přiznávám, ale s postupem času, let a hlavně zvětšujícího se nejen pivního bříška jsem rád, že divočiny už neprovozuji. Jenže nejsem z kamene a právě tyhle intimnosti, byť v menším měřítku než v mládí, potřebuji. Pro vztah mi přijdou důležité. A má partnerka je před pár měsíci začala odmítat. Zprvu jsem tomu nevěnoval moc pozornost. Byla unavená, což jsem chápal, pracuje v supermarketu, nadře se. Pak jí nebylo dobře, bolela hlava, párkrát usnula dřív, než jsem došel do naší ložnice. A já najednou zjistil, že už spolu intimně nežijeme víc jak tři měsíce.

Nevím, jestli to vydržím

Když jsem se večer v posteli o něco pokusil, obvykle jsem neuspěl. Snažím se na to téma nahodit hovor večer, když sedíme u televize a nalijeme si sklenici vína, ale moje partnerka obvykle velmi rychle změní téma hovoru, sleduje s napětím televizi, takže ji nesmím rušit nebo odmítne na toto téma vést jakoukoliv diskuzi. Já bych však chtěl vědět, co se děje a proč tomu tak je. Nejsme ještě tak staří, abychom museli žít bez intimností. Nevím totiž, jestli bych bez toho uměl žít. Jak partnerku přimět k tomu, aby se mnou o situaci mluvila a já zjistil, co se děje?

Mohlo by se vám líbit

“Mám strach, že svého partnera už nepřitahuji, vyhýbá se intimnostem,” neví si rady Nela. "Pořád ho bolí hlava, já vím, proč to ženy říkají."

Vyjádření psychologa Pavla Pařízka

V tomto případě se jedná o situaci, kdy ve vztahu dochází k posunu v dynamice intimního života, což jednoho z partnerů znepokojuje a druhý se tomu zjevně vyhýbá. Radim prožívá nejistotu a frustraci z toho, že jeho potřeby nejsou naplňovány, zatímco jeho partnerka se uzavírá před komunikací na toto téma. Hlavní podstatou problému je nedostatek otevřené komunikace a možná i rozdílné vnímání toho, jakou roli intimita ve vztahu hraje. Radim pociťuje, že intimní život je pro něj důležitou součástí vztahu, zatímco partnerka může mít jiné priority, pocity nebo dokonce skryté důvody, o kterých zatím nemluví.

Klíčem k pochopení situace je tedy prolomení bariéry mlčení a nalezení způsobu, jak otevřít dialog, aniž by se partnerka cítila pod tlakem. Radim svou situaci popisuje s určitou mírou pochopení i sebeuvědomění – uznává, že jeho partnerka může být unavená z práce, a sám reflektuje, že jeho potřeby se s věkem změnily. To je dobrý základ, protože ukazuje, že není jen zaměřený na sebe, ale snaží se brát v potaz i její pohled.

Fakt, že intimní život mezi nimi ustoupil až do bodu, kdy si uvědomil tříměsíční pauzu, však naznačuje, že se něco v jejich vztahu posunulo. Partnerčino odmítání může mít různé příčiny – od fyzického vyčerpání přes emocionální vzdálenost až po možné zdravotní nebo psychické faktory, o kterých Radim zatím neví. Její vyhýbavé reakce na pokusy o rozhovor ale signalizují, že se buď cítí nepříjemně, nebo sama neví, jak situaci pojmenovat a řešit.

Pro Radima je teď nejdůležitější najít cestu, jak otevřít téma tak, aby partnerka nepociťovala tlak nebo pocit viny, což by ji mohlo ještě více uzavřít. Místo pokusů o rozhovor v situacích, kdy je rozptýlená (například u televize), by mohl zvolit klidnější a neutrálnější okamžik – třeba společnou procházku nebo chvíli o víkendu, kdy nejsou oba pod časovým stresem.

Mohlo by se vám líbit

“Petře, nevím, co si dál počít. Miluji tě, ale žijeme vedle sebe jako spolubydlící,” píše Anna. Její manžel se začal vyhýbat intimnostem

Důležité je, aby začal rozhovor s otevřeností a bez obviňování. Mohl by třeba říct něco jako: „Záleží mi na nás a na tom, abychom se oba cítili ve vztahu dobře. Všiml jsem si, že jsme se poslední dobou trochu vzdálili, a rád bych věděl, jak se cítíš ty.“ Tímto způsobem dá partnerce prostor vyjádřit se a zároveň ukáže, že jeho záměrem není ji kritizovat, ale pochopit. Pokud partnerka i přes takový přístup zůstane uzavřená, Radim by měl zvážit, co pro něj intimita ve vztahu znamená a jak dlouho je ochoten žít v nejistotě. Není na něm, aby situaci řešil sám – vztah je o spolupráci dvou lidí. Pokud by se ukázalo, že partnerka není ochotná otevřít se ani po čase, mohl by navrhnout společnou návštěvu poradny nebo terapeuta, kde by mohli v bezpečném prostředí probrat, co se mezi nimi děje.

Jak se má pan Radim zachovat? Dát partnerce prostor a čas, aby se mu svěřila sama, až bude připravená? Nebo situaci řešit a snažit se zjednat nápravu? Co byste dělali na jeho místě vy? Přečtěte si také příběh paní Marcely, která v práci zažívá nepříjemné chvíle, kdy její šéf překračuje všechny meze.

Mohlo by se vám líbit

"Můj intimní život je v troskách. Může za to manžel, který o sebe přestal pečovat. Ztloustl a moc se nemyje," píše Julie

Kdo je Pavel Pařízek

Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.

Pokud potřebujete psychologickou pomoc, hledejte na webu www.terapie.cz.

Galerie: Radim (47 let): Partnerka odmítá intimnosti, nevím, jestli bez toho umím žít!

3 fotky 4 fotky