“Můj manžel je skvělý táta, ale já jsem pro něj jako manželka už vzduch. Nevím, co dál,” píše si o radu Míša

Paní Míša má dvě děti, manžela, pohodovou práci, dům, psa a všechno vypadá skvěle. S manželem si dělí péči o děti, je skvělý táta a děti ho absolutně zbožňují. Jenže do vztahu se vkrádá stereotyp. A nuda. A ticho. Nebylo to najednou, ale postupně, bez jakýchkoli varování. A najednou, když si toho všimla, už neví, jak dál. Rozvod? Bojí se, že s tím manžel přijde.

Jsem pro manžela jako manželka už vzduch

Máme dvě děti a na první pohled vypadá náš život úplně normálně. Možná až hezky. Máme dům, psa, děti jsou zdravé, všechno je tak, jak má být. Můj muž je skvělý táta. Opravdu. Trpělivý, pozorný, láskyplný. Věnuje se dětem, je pro ně oporou, hraje si s nimi, umí je rozesmát i uklidnit. A právě proto je mi tak těžko. Protože jako partner je čím dál vzdálenější. Chladný. Nepamatuju si, kdy naposledy jsme se jen tak objali. Nepamatuju si, kdy mě naposledy podržel, políbil s opravdovým citem, nebo se mě zeptal, jak se doopravdy mám. Žijeme vedle sebe jako kolegové ve společném projektu, který se jmenuje „rodina“. Funguje to. Ale vůbec to nežije.

Ticho, které bolí

Není v tom žádná zrada, žádné hádky, žádné drama. Jen ticho. Ticho mezi námi roste. Když se snažím toto téma otevřít, říká, že neví, co víc chci, že přece máme všechno. Ale já mám pocit, že nemám nic. Aspoň ne jako žena. A pak je tu ten nekonečný kolotoč: děti, práce, škola, nákup, úkoly, prádlo, vaření… A večer? Každý do své místnosti. On ke svému notebooku, já do svého ticha.

Občas si představuju, že odejdu. Že začnu znovu. Že najdu někoho, kdo mě obejme jen tak. Kdo se na mě podívá jako kdysi on. Ale pak vidím děti. Jejich smích, jak se na něj vrhají, když přijde domů. A všechno ve mně se sevře. Můžu jim tohle vzít? Neublížím jim víc tím, že odejdu, než tím, že zůstanu ve vztahu, kde nejsem šťastná? Můj muž je úžasný táta. Ale vedle něj se cítím sama. A já nevím — mám zůstávat kvůli dětem? Nebo je větší odvaha jít?

Vyjádření psycholožky Umay Wolf

Milá Míšo, je skvělé, že jste natolik vědomá, že dokážete reflektovat, že Vaše situace v manželství není to, co Vaše “bytí” potřebuje. Také chci ocenit, že jste zřejmě již učinila několik pokusů se tohoto tématu s vaším manželem dotknout. Ale možná nebylo mezi vámi doteď uchopeno tak, aby se našlo nějaké vhodné řešení. Proto Vám chci vřele doporučit situaci řešit s odborníkem - párovým terapeutem nebo i jen pro Vás hledat a najít řešení při individuální spolupráci s psychologem nebo psychoterapeutem. V životě máme možnost být v mnoha různých rolích - například jako matka, sestra, dcera, teta, kamarádka, přítelkyně, zpovědnice, milenka, partnerka, rádkyně, hospodyně, hospodářka, kuchařka, kolegyně, manželka, řidička, humoristka… někdy některé role opomíjíme, nerozvíjíme a ony po čase vadnou a tzv. usychají, nemají už tu životní šťávu, kterou potřebují, aby i tato role ve Vás žila naplno.

Možná by mohlo být přínosné se na roli, která pro Vás nyní “usychá” podívat. Je to role milenky? Je to role manželky? Jak si kterou roli definujete? Co to pro Vás znamená a jak to vypadá, když jste v dané roli? Jak to poznáte Vy? Jak to pozná Váš manžel? Vaše děti? Co od Vás Vaše role nyní potřebuje? Co naopak nepotřebuje? Co nebo kdo Vám umožní ji lépe projevit? Jak ji můžete kultivovat a rozvíjet? Kdy a kde? S kým? Co pro to potřebujete? Apod. Přeji Vám, ať si užíváte rozpomenutí a užívání si všech svých rolí naplno. Věřím, že když přijdete k Vašemu manželovi v energii role milenky, že se také rozpomene, co v daný okamžik má a může dělat, abyste si to společně pěkně užili.

Jak se má paní Míša rozhodnout? Pracovat s manželem na vztahu, i když to možná bude k ničemu? Nebo odejít ze vztahu, kde není šťastná? Co děti? Jak ty přijmou fakt, že jejich skvělý táta, který se stará, je pryč? Co byste dělali na jejím místě vy? Přečtěte si také příběh paní Kristýny, která se zamilovala do manželova nejlepšího kamaráda.

Umay Wolf

Jsem jednooborová psycholožka, terapeutka, arteterapeutka, lektorka a empowerment koučka. Od roku 2021 jsem frekventantkou komplexního psychoterapeutického výcviku zaměřeného na řešení, od začátku výcviku jsem zvládla přes 1700 terapií, hlavně v online verzi. Mám za sebou systemický výcvik v rodinných konstelacích, konsteluji 14 let. Pracuji jako psycholog ve zdravotnictví, jsem v předatestační přípravě z klinické psychologie. Mám i soukromou online praxi. Věřím, že jakákoliv změna je možná a jde ruku v ruce s motivovaností i s aktivním přístupem k problému. Mám důvěru v to, že pokud má člověk odhodlání a podporu okolí, je možné vyřešit i problém, který se na začátku jeví jako nepřekonatelný.