„Můj manžel se mi po porodu odcizil. Jsem máma, ale už ne žena,“ píše smutně Alice

Paní Alice (34) před půlrokem porodila. Své první dítě. Malou dceru, která je pro ni vším. Alice je obrovsky šťastná, že ji má. S manželem se cítí kompletní a oba vnímají, že se jejich rodina posunula na novou úroveň. Jenže má pocit, že cítí vzdálenost mezi sebou a svým manželem. Ten ji vnímá jen jako matku svého dítěte, ale už ne jako ženu. Nedotkl se jí od porodu, neobjal, nepolíbil. Pusa na čelo je nyní jeho maximum.

Můj manžel se mi po porodu odcizil. Jsem máma, ale už ne žena

Když jsem poprvé držela naši dceru v náručí, zaplavila mě láska, jakou jsem dosud neznala. Byla jsem dojatá, hrdá, vděčná. Ale zároveň jsem měla pocit, že se ve mně něco nenávratně změnilo. Celý svět se teď točil kolem miminka. Ráno, noc, den, všechno. Ztratila jsem pojem o sobě. V zrcadle jsem viděla unavenou ženu s kruhy pod očima, a někde hluboko uvnitř mě se ozývalo tiché volání, kde je ta Alice, která se dřív smála se svým mužem až do noci?

Zpočátku jsem si myslela, že je to jen přechodné. Že se po šestinedělí všechno srovná. Jenže její manžel se začal pomalu vzdalovat. Přestal se mě dotýkat, přestal se ptát, jak se cítím. Všechno se zredukovalo na věty typu: „Dala jsi jí mlíko?“ nebo „Mám koupit plenky?

Nejsem pro něj žena

Když večer přijde domů, já uspávám malou, on zapne televizi. Sedíme vedle sebe, ale každý jsme jinde. Cítím se, jako bych se pro něj změnila z partnerky v někoho, kdo prostě jen funguje. Někdy mám chuť se ho zeptat: „Vidíš mě ještě jako svou ženu?“ Ale bojím se odpovědi. Bojím se, že bych slyšela to, co si sama nechci přiznat, že nás dítě, které mělo spojit, ve skutečnosti rozdělilo. Že jsme se v té nové roli rodičů ztratili jeden druhému. Přemýšlím, jestli to cítí stejně. Jestli mu taky chybím já, nebo jestli už mu nechybím vůbec. Co mám dělat, když se cítím být jen unavenou matkou, ale už ne ženou?

Vyjádření psycholožky Karin Wolfové

Milá Alice, chci Vás hned ocenit, že z toho, co píšete, je znát, že Vám na Vašem vztahu s mužem záleží a že hledáte řešení. Největším destruktorem partnerského vztahu je, když se partneři začnou oslovovat “mámo” a “táto”, úplně tím zabíjejí vášeň, další své role zcela upozadí - roli partnera/ky, manžela/ky, milence/ky. Když Vy sama se na sebe podíváte nyní do zrcadla, vidíte tam milenku a partnerku? A pokud ne, jak byste se do takového vnímání sebe sama a prožívání této role naplno mohla dostat? Co by Vám v tom pomohlo? Pomohlo by Vám upravit si vlasy? Žensky se obléknout? Vyspat se pořádně, abyste byla odpočatá a milá? Vzpomeňte si, kdy naposledy jste se jako žena, jako milenka, jako partnerka, nejen matka a rodič, cítila? Kde to bylo? Jaké to bylo? Co Vám k tomu pomohlo? Jak jste to dokázala?

Zkuste navázat na ten dřívější úspěch, na svou pozitivní zkušenost a tu rozvíjejte a užívejte si ji naplno. Ptejte se: Jak můžu roli partnerky a milenky více ve svém životě rozvíjet sama za sebe a se svým mužem? Možná bude zapotřebí zajistit si hlídání dítěte a jít s mužem ven se pobavit. Mít kvalitní partnerský program na alespoň 2 až 3 hodiny týdně je úplné minimum pro to, aby vztah mohl prospívat. Jak byste společný kvalitně strávený čas chtěla vytvořit? Co by v něm nemělo chybět? Dovolte si rozvinout svou představivost a tu pak propište do reality. Přeji Vám hodně štěstí! Kdyby Vám přišlo, že zásah odborníka je nutný, klidně se obraťte na párového terapeuta nebo psychologa či psychoterapeuta pro individuální pomoc.

Mgr. et Mgr. Karin Wolfová

Jsem jednooborová psycholožka, terapeutka, arteterapeutka, lektorka a empowerment koučka. Od roku 2021 jsem frekventantkou komplexního psychoterapeutického výcviku zaměřeného na řešení, od začátku výcviku jsem zvládla přes 1700 terapií, hlavně v online verzi. Mám za sebou systemický výcvik v rodinných konstelacích, konsteluji 14 let. Pracuji jako psycholog ve zdravotnictví, jsem v předatestační přípravě z klinické psychologie. Mám i soukromou online praxi. Věřím, že jakákoliv změna je možná a jde ruku v ruce s motivovaností i s aktivním přístupem k problému. Mám důvěru v to, že pokud má člověk odhodlání a podporu okolí, je možné vyřešit i problém, který se na začátku jeví jako nepřekonatelný. Působím také na portálu Terapie.cz.

Jak se má paní Alice zachovat? Promluvit si s partnerem a společně si nastavit pravidla? Co si myslíte vy? Přečtěte si také příběh paní Simony, která se snaží zavděčit, ale na sebe už nemyslí.