Manželství znamená v dobrém i ve zlém, v bohatství i chudobě, v nemoci i ve zdraví, jak si ve svatební den slibujeme. U oltáře to tak nejspíš i cítíme, ale realita života je později jiná. Dostihne vás tehdy, kdy to je nejvíc potřeba. A člověk se má rozhodnout: Postarat se o partnera, nebo svůj slib nesplnit? V rodině paní Jarky nebylo váženo rovným dílem.
Paní Jarka (52) dodnes přesně ví, co znamená vydat ze sebe všechno pro člověka, kterého milujete. Před třemi lety její manžel onemocněl rakovinou a jeho stav byl vážný. Jarka neváhala ani minutu. Postarala se. Díky její péči to zvládal lépe, všude ho vozila. Když onemocněla ona, stejnou péčí ji neposkytl. Místo toho její nemoc úplně ignoroval. Jako by nebyla.
Neopustila jsem ho, ale o mě se nepostaral
Když manžel před deseti lety onemocněl rakovinou, jako by se mi zhroutil svět. Viděla jsem ho hubnout, slábnout, trpět a ani na vteřinu mě nenapadlo od něj odejít. Byla jsem s ním na každé chemoterapii. Seděla vedle něj na nemocniční židli i šest hodin v kuse. Doma jsem mu vařila speciální jídla, která dokázal sníst, když mu bylo nejhůř. Polévky, kaše, rozmixované maso se zeleninou… všechno, co doporučovali lékaři. V noci jsem k němu vstávala, když se budil bolestí. Vyměňovala prostěradla, když se potil. Ohřívala termofory, masírovala mu záda, hlídala léky, telefonovala na onkologii, organizovala vyšetření. Držela jsem naši domácnost pohromadě.
Byla jsem jeho jistota, jeho opora, jeho všechno. Dělala jsem to ráda, slíbila jsem to u oltáře, ani na vteřinu mě nenapadlo ho opustit. Chtěla jsem a věřila, že se uzdraví. A uzdravil. Byl jako vyměněný, vděčný, že má druhou šanci na život. Cestovali jsme a byli oba šťastní. Jenže letos jsem musela podstoupit operaci já. Nic, co by ohrožovalo život, ale dost vážné na to, abych po zákroku potřebovala pomoc. Jeho pomoc. Doufala jsem… ne, byla jsem jistá, že tentokrát bude on stát při mně. Přece jsem o něj pečovala, je to manžel, můj nejbližší člověk.
On se o mě nepostará
Když mě pustili o den dřív, zavolala jsem mu, že potřebuju odvézt. Odpověděl: „Já teď nemůžu. Vem si taxi.“ Seděla jsem v tom taxíku s bolestí a čerstvými stehy, ale hlavně s nepříjemným pocitem, že mě někdo zradil. Doma jsem si sama připravila jídlo, bolestivě jsem stála u linky a snažila se tvářit, že to zvládám. On přišel večer, zeptal se: Jsi v pohodě? Ale tónem, jako by se ptal na počasí a rozhlížel se po tom, co je k jídlu. Další dny to nebylo jiné. Neuvařil. Nenakoupil. Nepomohl mi do sprchy. Nevyměnil mi obvaz.
Já se potácela po bytě, snažila jsem se dojít z ložnice do kuchyně bez toho, aby se mi zatmělo před očima, a on si jen zapnul televizi nebo zmizel do dílny. Všechno jsem nakonec musela zvládnout sama. A uvědomila jsem si, že to tak bylo vždycky. A to mě zlomilo. Ne ta operace. Ta jeho lhostejnost. Teď už jsem zdravá. Stehy se zahojily. Ale něco, co bylo mezi námi, už se zahojit nedá. Rozhodla jsem se požádat o rozvod. Ne protože mám zlost. Ale protože nechci žít s mužem, který mě nechal samotnou, zatímco já bych pro něj dýchala.
Nejlepší odpověď na situaci paní Jarky má sociální pracovnice Kamila Perná
Vztahy mohou být náročné, i když jsou všechny zúčastněné strany zcela zdravé. Přidejte k tomu chronické onemocnění nebo oslabující stav a udržet si šťastný a emocionálně zdravý vztah se může zdát téměř nemožné. Ať tak či onak, když se sami u sebe zamyslíte nad tím, zda dokážete převzít roli pečovatele i partnera, budete se cítit jistě a budete vědět, jak ve svém vztahu pokračovat. Pro páry, které jsou spolu již dlouho, zejména pro ty, které jsou manželské, je obvykle samozřejmostí, že pokud jeden z nich onemocní, druhý se o něj postará. Manželský slib obvykle zní „v nemoci i ve zdraví“ právě z tohoto důvodu. A vy jste to udělala a o svého muže se postarala, stála jste při něm v nejtěžších chvílích jeho života. Je smutné, že on vám neoplatil stejně.
Měla byste si s ním promluvit. Vysvětlit mu, proč se cítíte zraněná, že vše, co udělal a jak vás nechal odjet z nemocnice taxikem, není fér. Řekněte mu, že to velmi otřáslo vaší důvěrou i vztahem k němu. Doufám, že vše pochopí. Je možné, že si skutečně závažnost situace neuvědomoval, na druhou stranu i kdybyste šla na banální zákrok, měl by se zajímat o to, jak se cítíte, zejména po tom, čím si sám prošel. Pokud to tak necítí, připomeňte mu to.
