44 Kč
Péče o starší rodinné příslušníky je těžká a ne vždycky ji každý zvládne. A to je absolutně v pořádku. Je to velmi náročné, psychicky i fyzicky. Když vás začne někdo do takové péče nutit, je nutno si velmi dobře promyslet i následky a pak říct jasně svůj názor. Je to o oto důležitější, když se navíc ani nejedná o vaše rodiče. A právě před takovou odpovědí nyní stojí paní Pavla. Má se starat o tchyni, která ji navíc vůbec nemusí.
Paní Pavla (52) se svou tchyní nikdy nevycházela. Dávala jí jasně najevo, že dělá vše špatně, že pro jejího syna není dost dobrá. Za pětadvacet let manželství ji kritizovala, svého syna naváděla, aby se rozvedl a oženil s někým lepším. Proto ji nyní šokuje to, že za ní manžel přišel s prosbou, aby se o tchyni postarala, protože už na tom není dobře.
Manžel má jasno. Já nemám. Jeho matka zestárla, potřebuje péči. A manžel se po delší úvaze rozhodl, že já budu ta, kdo se o ni postará. Maminka přece nemůže do domova, říká. A ty jsi doma nejčastěji. Uprav si práci, nebo ji nech. Budeme to mít jednodušší. Řekl to tak samozřejmě, jako by navrhoval, abych koupila jiný prací prášek. Jenže on po mně chce, abych změnila svůj život. Zasvětila ho ženě, která mi celý život dává najevo, že jsem nežádoucí.
Moje tchyně byla vždycky typ, který ví všechno nejlépe. Tak takhle vaříš? Chudák můj syn. Tohle jsi zase prala v čem? Ta košile je zničená. Máš prát v tom, v čem já. On si zasloužil někoho jiného… víc na úrovni. Ano, tohle říkala často přede mnou. Nikdy jsem nebyla dost dobrá. Nikdy dost chytrá, dost hezká, dost spořádaná. A když se přede mnou tváří vlídně, cítím, jak je to jen maska na pár minut. Má tisíc poznámek, neustále ponižuje, degraduje. A můj manžel se mě nikdy pořádně nezastal. Když už to bylo hodně, tak jí řekl, aby na mě nebyla tak zlá. Ale víc nic.
A já mám teď opustit práci, kterou miluju, a starat se o ni každý den? Já, které celý život dává najevo, že jsem chyba? Práce je můj svět, mám ji ráda. Jsem v práci spokojená. Jsem dobrá v tom, co dělám, mám kolem sebe lidi, kteří si mě váží. Připadám si užitečná. A jen ta představa, že bych měla každý den sedět u tchyně doma, poslouchat její poznámky, uklízet po ní a být jí k dispozici, mě doslova svírá v hrudi.
Někdy mám pocit, že manžel vidí jen praktickou stránku věci. A ne to, že by mě tím úplně zlomil. Když jsem mu řekla, že to dělat nebudu, že mám práci a svůj život, jen pokrčil rameny. Tak kdo? Kdo jiný se o ni postará? A já jsem poprvé v životě měla chuť říct, tvá matka, tvá zodpovědnost. Místo toho jsem mlčela. A on to vzal jako souhlas. Jsem unavená z toho, že mě někdo tlačí do role, kterou nechci. Z toho, že se po mně chce, abych obětovala všechno pro člověka, který mě neuznává. A že ten, kdo by mě měl chránit, mě vlastně zrazuje. Nevím, co mám udělat. Mám se vzepřít? Odejít? Nebo hledat nějaký kompromis, když vlastně žádný neexistuje?
Tento postoj „tvoji“ rodiče versus „moji“ rodiče se může a často i vztahuje i na péči o blízké. Přesto se pro mnohé zdá být péče o tchána/tchyni něco jiného než o rodiče. A ona je jiná. Svého manžela jste si vybrala, jeho rodiče nikoli. A zejména o matkách synů jsou popsány stohy papíru i natočeno mnoho filmů. Ne vždycky to vyjde, abyste byla s tchyní kamarádka. Vlastně je to spíše vzácnost. A ve vašem případě k této vzácnosti nedošlo, paní Pavlo. I proto je logické, že se nechcete vzdát práce pro někoho, kdo vás celý život ponižuje, shazuje a neuznává. Rozhodně není vaší povinností na tuto manželovou ideu kývnout, naopak. Možná je to dobrá záminka k tomu, abyste si spolu sedli a vy mu vysvětlila, co celý život cítíte a proč to není možné.
Jeho matka není vaše matka. A i péče o vlastní stárnoucí rodiče je těžká. Intimní úkony, jako je pomoc s koupáním a oblékáním, mohou být ještě nepříjemnější, když se nejedná o vaše rodiče, ale o jiné příbuzné, o tchyni, která vás nemá ráda, ještě více. Pochopte společně s manželem při dlouhé debatě, jak bude takový vztah fungovat a jaké jsou vaše povinnosti. Stanovte si hranice a limity. Jaké jsou potřeby vašeho tchána/tchyně? Rozhodněte se, kdo se o ně postará, když nebudete k dispozici, budete potřebovat pauzu, budete cestovat za prací nebo se vám nebude chtít věnovat nějakému úkolu. Udělejte, co můžete, abyste pomohli, ale musí to být v rozumných mezích. Rozhodně řekněte, že nechcete odcházet z práce. Stůjte si za svým, možností je jistě více. Pečovatelská služba, pomoc v domácnosti. Nemusíte udělat to, co se od vás očekává.
aplaceformom.com, příběh poslala Pavla Z., vlastní dotazování
