„Můj manžel je maminčin mazánek. Bydlíme spolu a já se cítím jako ta druhá,“ stěžuje si Ida

Paní Ida (42) si dlouho myslela, že vstup do druhého manželství bude znamenat nový začátek. Myslela si, že si vybrala partnera, který už je vyspělý a vyzrálý. Oba za sebou mají jedno nepovedené manželství, měli se poučit. Místo toho, aby si však Ida užívala klidu a štěstí, žije v ovzduší plném napětí a nejistoty: Manžel je mnohem bližší své matce než jí, rozhoduje se podle ní, bydlí s ní pod jednou střechou. A paní Ida neví, kde je její místo. Má pocit, že je na druhém místě a maminka pochopitelně na tom prvním.

Můj manžel je maminčin mazánek

V druhém manželství jsem si myslela, že už budu poučená a umím odhalit, že některé věci nejsou tak, jak bych chtěla. S manželem jsme se potkali klasicky v práci, na jedné velké poradě, kde jejich firma dělala školení. Padli jsme si do oka, chvíli spolu chodili a pak se vzali. Domluvili jsme se, že se přestěhuji do domu, který vlastní můj manžel. Je to velký dům, kde máme prostor všichni. Horní patro je pro nás, přízemí pro jeho maminku. Myslela jsem, že to bude funkční, když každý bude mít svůj prostor. Budeme mít jak chvíle pro sebe, tak chvíle společné s jeho maminkou. Navíc maminka bude potřebovat péči, tohle soužití by do budoucna mohlo být jednodušší.

Ale hned od začátku to nevypadalo, že by to bylo správné řešení. Manžel má zvyk hned po ránu – než vůbec začne den se mnou — sejít se s maminkou. Jdou dolů, mluví spolu, on jí řekne, co chystá, co bude jíst, jaký má den. A já často čekám, až se vrátí, abych mohla říct: „Dobré ráno…“. Mnohdy se s maminkou i nasnídá a to třeba i o víkendu. Já pak sedím v kuchyni a jím svou snídani sama. A tak je to se vším. Když jsme spolu plánovali, jak vybavíme společné bydlení, maminka se už ozvala: “Já bych doporučila tohle. To by bylo hezké. Myslím, že by to mělo být takto.” A můj manžel? Prostě ji poslechne. Náš celý dům je zařízený tak, jak maminka chce. Nemám tady, kromě oblečení, snad nic, co bych si prosadila na úkor maminky. Manžel prostě řekne ne, já chci to, co maminka a konec.

Jsem tady navíc

Cítím se často, jako by rozhodnutí nebyla naše. Jako by můj hlas měl menší váhu. A to v situacích, které by měly být společné. Maminka často vymýšlí jídelníček. Na to jsem přišla postupně, když můj manžel přišel s tím, zda si dáme to či ono na oběd nebo večeři. Když jsem chtěla do restaurace, prý je to drahé a ne tak dobré jako domácí jídlo. Postupně jsem zjistila, že to jsou slova jeho mámy. Čím dál víc si uvědomuji, že nejde o pár výjimek, že tohle je vzorec. A já z toho začínám být unavená. Každý den cítím, že moje slovo je vedlejší. Když upozorním na to, že chci rozhodovat já, řekne se: “Maminka už má svůj plán,” nebo: „Už jsme se o tom s maminkou bavili”. Nechci zůstat ve stínu a nechci se smířit s tím, že budeme mít “respekt”, jen když maminka dovolí. Nevím, jestli je to dlouhodobě udržitelné.

Nejlepší komentář na situaci paní Idy má magazín Verywell Mind

„Paní Ido, to, co popisujete, je velmi častý problém u vztahů, kde hranice mezi partnerským a původním rodinným systémem nejsou jasně oddělené. Váš manžel zřejmě nikdy plně neprošel procesem osamostatnění. Pro něj je přirozené, že důležitá rozhodnutí konzultuje s matkou, protože to dělal celý život. Vy ale oprávněně cítíte, že tím narušuje rovnováhu ve vašem manželství. Když se mezi partnery usadí třetí, byť v dobré víře, vztah se začne rozpadat zevnitř. Je potřeba otevřeně, ale klidně nastavit hranice: ‚Tohle je naše rozhodnutí, mami.‘ Zkuste s manželem mluvit ne z pozice výčitky, ale z pozice pocitu, že se cítíte odstrčená, že vám chybí společné rozhodování. Někdy muži potřebují slyšet, jaký to má pro jejich partnerku konkrétní dopad. A pokud se to dlouhodobě nemění, je vhodné párové poradenství, které pomůže vztah přenastavit tak, aby měl každý své místo. Protože milovat matku a být loajální k manželce se nevylučuje, ale vyžaduje to dospělost a odvahu postavit se na vlastní nohy.

Maminčin mazánek“ je termín, který se někdy používá k označení muže, kterému chybí soběstačnost a je příliš závislý na své matce. Ačkoli se tradičně používal jako urážka, měnící se postoje vedly ke změnám v tom, jak se tento termín používá dnes. Být v takovém manželství s maminčiným mazánkem není vždycky špatná věc. Muž, který je blízký své matce, není maminčin mazánek v negativním smyslu. Muž, který se zdá být nezdravě připoután ke své matce, však může být větším problémem. To platí zejména tehdy, pokud se zdá, že bez ní nedokáže fungovat. Být takovým, ale i být s takovým mužem může mít některé potenciálně negativní psychologické dopady. Mezi tyto negativní dopady může patřit jeho nadměrná závislost na matce a ignorování vašich potřeb a přání. To může nakonec vést k pocitům zášti a problémům s komunikací."

Jak má paní Ida s manželem tuto situaci řešit? Je možné, aby se vše změnilo a manžel dal na první místo svou ženu? Nebo má paní Ida odejít? Přečtěte si také příběh paní Valerie, která vidí, že její dcera vydržuje svého partnera, který si nehledá práci.