„Moje tchyně ovládla můj domov. Už nejsem paní svého života,“ svěřuje se Kateřina

Paní Kateřina (44) si se svým manželem vybudovala krásný domov, kde jim je dobře. Mají se rádi, mají jedno dítě, jsou spokojení. Jenže manželovi zemřel otec. A jeho máma zůstala sama. Pořád si stěžovala, že jí je smutno, není ji dobře, cítí se špatně. A tak manžela napadlo, že se na čas nastěhuje k nim. A tchyně neváhala a s radostí nabídku přijala. Začala rozkazovat, vládnout a nemá zábrany, jejich soukromí neexistuje. Paní Kateřina už neví, co dál.

Moje tchyně ovládla můj domov

Bylo mi líto mojí tchyně. Po smrti mého tchána zůstala sama a můj manžel nechtěl, aby trpěla osamocením. Bylo jí často špatně, necítila se příjemně, byla osamocená a smutná. Můj manžel navrhl, že se k nám přestěhuje, prý jen na pár týdnů. Dnes už je to přes rok a půl, a já mám pocit, že jsem se stala cizinkou ve vlastním domě. Zpočátku jsem byla chápavá. Připravila jsem jí pokoj, vítala ji s úsměvem, chtěla jsem, aby se cítila pohodlně. Ale brzy jsem si všimla, že její „pomoc“ je vlastně kontrola.

Už nejsem paní svého života

Začalo to nenápadně. Přerovnala mi lednici, protože prý „potraviny mají mít systém“. Potom kuchyňské nádobí, pak skříně. Jednoho dne jsem přišla domů a všechno v mém bytě bylo jinak. Všechno předěláno podle ní. Každý den se vše točí kolem ní. Nakupuje podle svých představ, vaří podle svých chutí, rozhoduje, co se bude jíst. Když nesouhlasím, jsem ta nevděčná. Ona mi chce přeci jen pomoci, to pronese se slzami v očích a pak odejde do svého pokoje. Všechno podle ní dělám špatně. A můj manžel? Mlčí. Sedí a nechává ji mluvit za nás oba. Vždycky mi jen řekne, že mám mít pro jeho maminku pochopení. Ona to myslí dobře.

Mohlo by se vám líbit

“Tchyně po nás chce, abychom jí pravidelně přispívali na živobytí. Přesně si nadiktovala podmínky, prý nevyjde s důchodem,” neví si rady Renata

Nemám nikde soukromí

Když přijdu z práce, cítím napětí. Naše ložnice se stala jediným místem, kde mám alespoň trochu soukromí, protože tchyně bez zaklepání vchází i tam. Jednou tam vešla jen proto, že hledala deku. Měla jsem chuť křičet. Cítím, že už nejsem paní svého života. Žiju pod velením tchyně. Ztrácím sebevědomí a klid. Přestala jsem se ozývat, protože když něco řeknu, otočí to proti mně. Říká: „Já jsem ta dobrá, ty jsi ta zlá.“ A můj manžel přitakává. Nakonec jsem řekla jasně: buď se moje tchyně vrátí do svého domu, nebo půjdu já. Můžou spolu dělat pořádek, jak chtějí, ale beze mě.

Vím, že riskuji své manželství, ale takhle dál žít nemohu. Nechci být ta, která ustoupí, jen aby byl klid. Už jsem v té roli příliš dlouho. Manžel vypadá, že neví, pro koho se rozhodnout. A to docela bolí. Ale já už neustoupím. Jsem vyčerpaná, moje sebevědomí je na bodu mrazu. Cokoliv ve svém vlastním domě udělám, to je špatně. Pomoc se změnila v ovládání a já jsem to dovolila. Už nechci. Chci se nadechnout. Teď přemýšlím: kolik z nás by mělo odvahu říct dost a znovu si vzít zpátky svůj domov i svůj život?

Mohlo by se vám líbit

“Tchyně přišla s tím, že jí máme přispívat na živobytí, navíc přesně podle jejích podmínek,” neví si rady Radmila. Nevychází prý s důchodem

Nejlepší odpověď na situaci paní Kateřiny má psycholožka Amy E. Keller

Vycházet s tchyní může být náročné, ale nemusí to být zase až tak zcela neřešitelné. Ať už jste čerstvě vdaní a svou tchyni teprve poznáváte, nebo se snažíte zlepšit ne zrovna dokonalý vztah, který máte už léta, což je váš případ, paní Kateřino. I když je vztah tchyně a snachy obvykle považován za nejsložitější, podobně jako vztah mezi tchyní a tchyní, je mnoho strategií, které bychom doporučili. Vyzkoušejte je, mohou platit pro jakýkoli vztah mezi tchyní a snachou. U vás je situace obtížnější, protože tchyně se navštěvovala k vám a dělá si z vašeho bytu vlastní domov. Je potřeba jasně stanovit hranice a velmi důrazně tchyni upozornit, že ona je tam jen na návštěvě, byť dlouhé, a že to, že tam může být, je jen vaše dobrá vůle.

Empatie je mocný nástroj, který může zlepšit váš vztah s tchyní. Snažte se skutečně pochopit její perspektivu. To může vést k lepší komunikaci a naplňujícímu vztahu. Pozorně naslouchejte a zaměřte se na budování vztahu se svou tchyní. Sdílejte i osobní příběhy; to může překlenout propast a pomoci vám oběma najít společnou řeč. To neznamená, že nemáte žádné hranice. Kdykoli je to možné, dělejte s tchyní kompromisy a respektujte její priority, ale stanovení jasných hranic je stále důležité. V případě potřeby si stanovte hranice a snižte svou vlastní úroveň stresu.

Dělá paní Kateřina dobře, když dává svému muži na výběr? Buď ona nebo jeho matka. Sama se doma už necítí vítaná. Co byste dělali na jejím místě vy? Přečtěte si také příběh paní Marty, která neví, co s bláznivým manželem.

Galerie: „Moje tchyně ovládla můj domov. Už nejsem paní svého života,“ svěřuje se Kateřina

3 fotky 4 fotky