44 Kč
Vánoce jsou svátky klidu a pokoje, kdy se mají mezi sebou navštěvovat blízcí a radovat se z toho, že jsou spolu. Jenže ne všichni to takto vnímají. A když se střetnou dva rozdílné názory, je důležité si říct, co dělat. Podřídit se druhému, nebo vše udělat podle sebe? Jenže to dost otřese rodinnou pohodou.
Paní Radka (54) chtěla poklidné Vánoce, které si konečně užije. Děti jsou velké, nemusí se kvůli ničemu hnát. Jenže její tchyně má jiné plány a vybrala si jako oběť právě paní Radku. Ta má podle ní vše zařídit, aby byla její tchyně spokojená. Manžel to odmítá řešit, nechce naštvat svou matku. Paní Radka se hodlá své tchyni postavit.
Vždycky jsem si myslela, že s věkem přijde klid. Děti jsou dospělé, práce mě sice občas vyždímá, ale už nejsem ta holka, co běží od úkolu k úkolu a snaží se zavděčit celému světu. Letos jsem si poprvé po dlouhých letech řekla: Advent bude můj. Žádné stresy, žádné šílené úklidy, žádné pečení na hranici kolapsu. Jen světýlka, svíčky a chvíle ticha, na které jsem se tak těšila.
Jenže moje tchyně měla jiný názor. „Radko, tak už začneme plánovat Vánoce,“ pronesla tónem velitele armády. „Letos to uděláme opravdu pořádně. Loni jsi toho měla málo. Příšerně málo. To už nedovolím.“
Už jsem věděla, co přijde. Ale stejně mě to znovu zaskočilo. „Minimálně patnáct druhů cukroví. A ne takové ty tvoje rychlovky, myslím poctivé – linecké, pracny, vosí hnízda, rohlíčky… Vánočky samozřejmě dvě, jedna na Štědrý den, druhá na Boží hod. A nezapomeň ani na štolu. Tu tvou loňskou teda nikdo nejedl, musíš upéct lepší.“
Seděla jsem tam a cítila, jak mi tuhne obličej. Kdy přesně jsme si stanovili, že já budu oficiální vánoční otrok rodiny? „A úklid,“ pokračovala dál, jako by četla inventuru ve skladu. „Okna musíš umýt všechny, ne že necháš ty v pracovně zas špinavé. Sedačku vyčistit, koberec vytřepat, skříně přeorganizovat. Vánoce se mají slavit v čistotě. Já jsem to zvládala při práci!“ Pokaždé, když to říká, slyším v hlavě jen: Tak to zvládni sama. Ale samozřejmě jsem to neřekla nahlas.
Dívala jsem se do světla svíčky a přemýšlela. O tom, jak moc mi tyhle dny dřív utíkaly mezi prsty. Jak jsem každý prosinec probrečela únavou, protože jsem se snažila být ta dokonalá hospodyně, která všechno zvládne. Jak jsem vlastně nikdy necítila atmosféru adventu. Jen povinnosti. Už nechci. Letos ne. Jenže v rodině je tchyně generál, co řekne, to platí. Nikdo ji neodporuje. Můj manžel, když jsem mu vše řekla, pokrčil rameny. Nechce se do toho plést, aby si mámu nenaštval.
Zavolala jsem jí. „Mami,“ začala jsem opatrně, i když jsem věděla, že to nebude snadné. „Letos to uděláme jinak. Já si přeju klidné Vánoce. Žádné honění, žádné šílené úklidy. Upeču pár druhů cukroví, jen to, co nám chutná. A uklidím normálně. Nechci strávit advent na kolenou s hadrem.“ Nastalo ticho. A pak bouřka. „To myslíš vážně? Děláš ostudu naší rodině! Co si kdo pomyslí? Takhle líná jsi nikdy nebyla! Vánoce nejsou o pohodlí, Radko! To je práce!“ Zavěsila s tím, že to rozhodně bude podle ní. A já nevím, co dál. Mám bojkotovat její nařízení a snášet urážky a vše, co vymyslí?
Paní Radko,
z vašeho příběhu je cítit hluboká únava, ale také odvaha. Poprvé po letech jste se pokusila dát své potřebě klidu přednost před očekáváními druhých. To je velmi důležitý krok. Vaše tchyně reaguje z pozice zvyku, kontroly a možná i vlastní představy o „správných“ Vánocích, která nemá nic společného s vaším životem ani s vašimi možnostmi. Je zcela pochopitelné, že její kritika působí jako útok na vaši hodnotu a kompetenci. Z psychologického hlediska je v pořádku cítit smutek i vztek, vaše hranice byly léta přehlížené a tělo i mysl volají po změně.
Zásadní je, aby hranice, které jste nastavila, byly skutečné, nejen vyřčené. Protože manžel se nechce „plést“, můžete se lehce ocitnout v pozici, kdy nesete tíhu vašeho vztahu s tchyní sama. Přitom platí jedno jednoduché pravidlo: každý dospělý si vyjednává se svou původní rodinou sám. Je vhodné, aby váš manžel převzal úlohu prostředníka, ne kvůli konfliktu, ale kvůli rovnováze. Doporučuji mu klidně a věcně říct, že vás jeho pasivita staví do neudržitelné situace a že potřebujete, aby se jasně postavil za vaše společné rozhodnutí. Může přitom použít formulace typu: „My jsme se rozhodli, že…“, „My letos chceme klidný advent…“. Tím se změní celé rozložení sil.
A co dál s tchyní? Dodržte to, co jste řekla, jinak se staré vzorce vrátí. Je naprosto legitimní, když letos upečete jen tolik, kolik chcete, a uklidíte jen v rozsahu, který je běžný. Pokud budou následovat nepříjemné urážky, můžete odpovědět krátce a pevně: „Mrzí mě, že to vidíte takto. Já se rozhodla pro jiný způsob a zůstanu u něj.“ Bez vysvětlování, bez obhajování. Hranice nejsou o tom druhého přesvědčit, jsou o tom, že chráníte své zdraví a svůj život. Pokud vaše tchyně reaguje bouřlivě, není to důkaz, že děláte něco špatně, ale naopak: měníte dlouho zaběhnutý systém. A to se téměř vždycky neobejde bez odporu. Ale věřte, že když tuto změnu ustojíte, příští roky budou o mnoho klidnější a konečně budou patřit také vám.
lovetoknow.com, příběh poslala Radka K., vlastní dotazování
