Přejít k hlavnímu obsahu

“Máme jet na Vánoce k moři, ale tchyně mi to chce zakázat,” je naštvaná Anička

Každý člověk by se měl rozhodovat sám za sebe. V manželství se pak často dospěje ke kompromisům. Když se však na něčem manželé shodnou a někdo z rodiny má jiný názor, je to těžké. Zejména pokud jde o tchyni, se kterou se opravdu snažíte o korektní vztahy. Jak moc brát názor druhých v potaz? Na to se nás ptá paní Anna, která si přála prožít Vánoce v teple.

Přidejte si Svět Ženy do oblíbených na Google zprávách

Paní Anička (54) si poprvé po letech dovolila myslet na sebe. A hned je z toho rodinné drama. Chtěla využít dlouhého volna a dovolené a odjet na dovolenou k moři. Konzultovala to se svým manželem, ten byl pro, alespoň si odpočinou. Nebudou si dávat dárky, odjedou k moři. Děti mají velké, mají své partnery, rodiny a chtějí slavit po svém. Koupili zájezd, vše vybrali a paní Anička se těší. Jenže to zjistila tchyně a je zle. Nikam nesmí jet, ona chce Vánoce s nimi. A manžel, aby se zavděčil matce, couvá.

Máme jet na Vánoce k moři, ale tchyně mi to chce zakázat

Letošní Vánoce měly být jiné. Klidné. Bez stresu, bez vaření pro půlku rodiny, bez nervů a rozkazů. Poprvé v životě jsem chtěla udělat něco jen pro sebe. Děti jsou už velké, mají své rodiny, své plány. Nečekají, že budu stát u plotny a obíhat je s tácem cukroví. S mým manželem jsme si jednoho večera sedli, otevřeli víno a řekli si to nahlas, co kdybychom letos odjeli k moři? Teplo, klid, procházky po pláži, žádný shon. Manžel souhlasil. Byl nadšený.

Zájezd jsme zaplatili a já se poprvé po dlouhé době opravdu těšila. Jenže pak se to dozvěděla jeho matka. Moje tchyně. Telefonát, který změnil atmosféru v domě během pár minut. Křik, výčitky, slzy. „A co budu dělat já?“ „Jak si to vůbec můžete dovolit?“ „Na Vánoce se má být doma!“ Jako by svět končil tím, že nebudeme sedět u stolu přesně podle jejích představ. Přitom děti jí hned nabídly, že může být u nich. U kohokoli z nich. Ale o to jí vůbec nešlo. Nechce řešení, chce kontrolu.

Mohlo by se vám líbit

Renata (48 let): “Tchyně přišla s tím, že bychom jí měli přispívat na živobytí. Přesně si nadiktovala podmínky, prý nevyjde s důchodem,” neví si rady Renata

Peníze potřebujeme všichni, alespoň na základní živobytí. Když rodiče odchází do důchodu, může poměrně snadno stát, že se jejich finanční situace změní, navíc velmi rychle, skoro ze dne na den. Je to pro ně určitě nepříjemné, protože musejí slevit ze svého standardu a nemohou si najednou dovolit to, co by si pořídili ze své pravidelné mzdy. A kdo jim má potom pomoci? Děti? Rodina? Nebo se musí sami naučit lépe počítat? Právě takové otázky si pokládá i paní Renata.
svetzeny.cz

Chce absolutní kontrolu a moc

Chce, aby bylo po jejím. Abychom byli doma, uklízeli, vařili, poslouchali její pokyny, tak jako každý rok. Aby Vánoce proběhly přesně podle jejího scénáře. A když ne, začne ubližovat, tichými tresty, výčitkami, dramaty. A můj manžel? Ten, který se mnou ještě před pár týdny plánoval koupání v moři, začíná couvat. „Víš, ona je stará…“ „Nechci ji rozrušit…“ „Co když se urazí?“

Najednou mám pocit, že nejsem jeho žena, ale někdo, kdo má ustoupit, aby byl klid. Zase. Jenže já už nechci. Zájezd je zaplacený. Dovolená domluvená. A já vím, že když teď ustoupím, budu si to vyčítat. Ne kvůli moři. Ale kvůli sobě. Protože jsem si po letech dovolila říct, že chci odpočívat. Že Vánoce nemusí bolet, aby byly „správné“. A tak stojím před rozhodnutím. Pojedu. Chci jet. Otázka ale zní – pojede se mnou i manžel? Nebo zůstane doma, aby jeho maminka byla spokojená… a já zase neviditelná?

K odpovědi na situaci paní Aničky nás inspirovala Debra Thompson

Paní Aničko,

to, co právě prožíváte, není sobeckost ani rozmar, ale velmi důležitý vývojový moment. Po letech, kdy jste pravděpodobně naplňovala potřeby druhých, jste si dovolila formulovat vlastní přání, a to často vyvolá odpor u těch, kteří byli zvyklí mít věci pod kontrolou. Chování vaší tchyně nenese poselství „bojím se být sama“, ale spíš „svět se má řídit podle mě“. Je důležité si připomenout, že její emoce jsou její odpovědnost, nikoli vaše. Nabídli jste řešení, byla zajištěna péče i společnost, a tím vaše povinnost končí.

Čtěte také: Tamara (41): „Moje tchyně mě nenávidí a dává mi to najevo při každé příležitosti. Už nevím, jak dál.“

Manželství nebo dlouhodobé partnerství znamená přizvat do svého života novou rodinu. Nebo minimálně nějakou část. Jde navíc i o to, že s novou rodinou musíte nastavovat nová pravidla. Každý se chová jinak, má jiné hodnoty, ale musíte se naučit společně žít nebo alespoň společně vycházet. Anebo se minimálně respektovat. Jenže někdy je těžké i to.

Klíčovým tématem teď není samotná dovolená, ale partnerská loajalita a hranice. Váš manžel se ocitl v typickém konfliktu rolí: syn versus manžel. Je pochopitelné, že cítí tlak, ale dlouhodobé ustupování své matce za cenu vašeho upozadění by ve vztahu vytvářelo nerovnováhu a tichou hořkost. Zkuste s ním mluvit klidně, bez obviňování, ale jasně: že nejde o vzdor vůči jeho matce, nýbrž o respekt k vašemu společnému rozhodnutí a k vám jako partnerce. Potřebujete vědět, zda stojíte „vedle sebe“, nebo zda bude vždy někdo třetí určovat směr vašeho života.

Ať už se manžel rozhodne jakkoli, je zásadní, že vy sama sebe znovu nezneviditelníte. Pokud teď ustoupíte proti svému hlubokému přesvědčení, neposílíte klid v rodině, jen odložíte další podobný konflikt a oslabíte vlastní hranice. Vánoce nemusí být zkouškou oběti, aby měly hodnotu. Mohou být tiché, jednoduché a léčivé. A vy máte plné právo zvolit si cestu, na které konečně nebolí být sama sebou.

Jak se má paní Anička zachovat? Odjet na dovolenou i sama, nebo zůstat doma a nechat propadnout zájezd? Přečtěte si také příběh Radky, která chce klidné Vánoce, ale tchyně má opačný názor.

“Máme jet na Vánoce k moři, ale tchyně mi to chce zakázat,” je naštvaná Anička
Zdroj článku
×