Legend a příběhů o nejhorších tchyních je spousta a mnohdy to s nimi opravdu snachy nemají zrovna jednoduché. Zejména u těch žen, které jsou na své syny fixované a každá žena je pro ně nezvanou vetřelkyní a konkurencí. Existují však výjimky. Ženy, které své budoucí nevěsty přijmou do svého života, akceptují je a mají s nimi skvělý vztah. Takové štěstí má i paní Eva.
Paní Eva (46) je jednou z nich. Sama má se svou tchyní dobré, prakticky skvělé vztahy. Rozumí si, tchyně ji hodně pomohla v dobách, kdy měla malá děti. Nadstandardní vztahy mají dodnes a paní Eva je připravena péči své tchyni vrátit, když to bude potřebovat.
Mám skvělou tchyni a přála bych ji každé jedné ženě
Když někdy tady čtu příběhy jiných žen o tchyních, skoro se stydím. Ne proto, že by byly přehnané nebo nepravdivé, ale proto, že já mám úplně opačnou zkušenost. A říkám si, že o tom se vlastně mluví málo. Jako by dobré vztahy nebyly dost „zajímavé“. Jenže i ty si zaslouží být slyšet. Moje tchyně je skvělá. Opravdu. Neříkám to ze slušnosti ani proto, že by si to náhodou někdy přečetla.
Přijala mě od první chvíle s otevřenou náručí. Nikdy mi nedávala pocit, že bych jejímu synovi „něco brala“. Naopak, měla jsem pocit, že mě do rodiny přibírá. Nejvíc si to uvědomuju zpětně, když se narodily děti. Dcera a pak syn. Byla jsem unavená, rozhozená, plná pochybností, jestli všechno jako dobrá máma dělám správně. A ona? Každý den zazvonila, vzala kočárek a šla ven. Dvě hodiny klidu. Dvě hodiny, kdy jsem se mohla vyspat, osprchovat, jen tak mlčky sedět. Vždycky mi přinesla jídlo. Hotové, na více dní a s větou: „Ať si odpočineš a máš sílu.“
Nikdy mi neříkala, co dělám špatně. Když něco navrhla, bylo to jemně, bez nátlaku. Pomáhala vařit, uklízet, hlídala děti, když jsem to potřebovala. Bez ní bych to tehdy opravdu nezvládla. A ona to nikdy nepřipomínala. Brala to jako samozřejmost. Jako lásku. Dnes jsou děti větší a náš vztah se nezměnil. Stále si voláme, smějeme se, občas si i postěžujeme na život.
Foto: Freepik
Je to žena, které můžu říct věci, které bych možná neřekla ani vlastní mámě. A když si představím, že jednou bude potřebovat pomoc ona… necítím strach ani povinnost. Cítím vděčnost. A připravenost. Proto jsem se rozhodla to napsat. Protože i takové tchyně existují. Laskavé, respektující, podpůrné. A já mám tu obrovskou kliku, že právě jednu takovou mám doma v rodině.
K odpovědi na radostný příběh paní Evy nás inspirují odborníci portálu z Our Mental Health
Paní Evo,
váš text je velmi cenný právě tím, že popisuje zkušenost, která se často ztrácí ve stínu bolestnějších příběhů. Z psychologického pohledu je důležité říct, že dobrý vztah s tchyní není „náhoda“ ani samozřejmost, vzniká tam, kde je respekt k hranicím, absence soutěžení a opravdový zájem o druhého člověka. To, co popisujete u své tchyně, je zralá forma rodičovství: dokázala pustit syna do dospělého života a vás nepřijala jako hrozbu, ale jako rozšíření rodiny. Právě proto jste v nejzranitelnějším období po porodech mohla cítit oporu místo hodnocení, což má obrovský vliv na psychickou pohodu ženy i na vztah k mateřství.
Zároveň je dobré si uvědomit, že i harmonické vztahy potřebují vědomou péči. Vaše vděčnost a otevřenost jsou silným ochranným faktorem, ale nezapomínejte i nadále mluvit o svých potřebách a únave – právě proto, že je vztah tak blízký. Někdy se totiž u dobrých vztahů může nenápadně stát, že se začne očekávat automatická dostupnost nebo samozřejmá pomoc na obě strany. Udržení lehkosti, kterou popisujete, spočívá v tom, že blízkost zůstane svobodná, ne povinná. To, že dnes cítíte připravenost jednou pomoc vrátit, je zdravý znak – dokud je to pocit, ne závazek.
Vaše zkušenost může být inspirací i pro další ženy: ukazuje, že klíčem není dokonalost, ale laskavost, respekt a schopnost vidět jeden druhého jako spojence, ne soupeře. Pokud bych vám měla dát jednu osobní radu na míru, pak tuto: chraňte si tento vztah tím, že v něm zůstanete autentická. Sdílejte radost, ale i hranice, únavu i humor. A dovolte si říct nahlas, jak moc pro vás její přítomnost znamená, nejen skutky, ale i slovy. Takové vztahy nejsou hlučné ani dramatické, ale z psychologického hlediska patří k těm nejléčivějším, jaké v životě můžeme mít.
