“Mám skvělou tchyni a přála bych ji každé jedné ženě,” je spokojená Eva

Paní Eva (46) je jednou z nich. Sama má se svou tchyní dobré, prakticky skvělé vztahy. Rozumí si, tchyně ji hodně pomohla v dobách, kdy měla malá děti. Nadstandardní vztahy mají dodnes a paní Eva je připravena péči své tchyni vrátit, když to bude potřebovat.

Mám skvělou tchyni a přála bych ji každé jedné ženě

Když někdy tady čtu příběhy jiných žen o tchyních, skoro se stydím. Ne proto, že by byly přehnané nebo nepravdivé, ale proto, že já mám úplně opačnou zkušenost. A říkám si, že o tom se vlastně mluví málo. Jako by dobré vztahy nebyly dost „zajímavé“. Jenže i ty si zaslouží být slyšet. Moje tchyně je skvělá. Opravdu. Neříkám to ze slušnosti ani proto, že by si to náhodou někdy přečetla.

Přijala mě od první chvíle s otevřenou náručí. Nikdy mi nedávala pocit, že bych jejímu synovi „něco brala“. Naopak, měla jsem pocit, že mě do rodiny přibírá. Nejvíc si to uvědomuju zpětně, když se narodily děti. Dcera a pak syn. Byla jsem unavená, rozhozená, plná pochybností, jestli všechno jako dobrá máma dělám správně. A ona? Každý den zazvonila, vzala kočárek a šla ven. Dvě hodiny klidu. Dvě hodiny, kdy jsem se mohla vyspat, osprchovat, jen tak mlčky sedět. Vždycky mi přinesla jídlo. Hotové, na více dní a s větou: „Ať si odpočineš a máš sílu.“

Mohlo by se vám líbit

„Moje tchyně ovládla můj domov. Už nejsem paní svého života,“ svěřuje se Kateřina

Moje tchyně je poklad

Nikdy mi neříkala, co dělám špatně. Když něco navrhla, bylo to jemně, bez nátlaku. Pomáhala vařit, uklízet, hlídala děti, když jsem to potřebovala. Bez ní bych to tehdy opravdu nezvládla. A ona to nikdy nepřipomínala. Brala to jako samozřejmost. Jako lásku. Dnes jsou děti větší a náš vztah se nezměnil. Stále si voláme, smějeme se, občas si i postěžujeme na život.

Je to žena, které můžu říct věci, které bych možná neřekla ani vlastní mámě. A když si představím, že jednou bude potřebovat pomoc ona… necítím strach ani povinnost. Cítím vděčnost. A připravenost. Proto jsem se rozhodla to napsat. Protože i takové tchyně existují. Laskavé, respektující, podpůrné. A já mám tu obrovskou kliku, že právě jednu takovou mám doma v rodině.

Mohlo by se vám líbit

“Přepsala jsem na syna svůj dům a on ho začal přestavovat,” je smutná a zmatená Jitka

K odpovědi na radostný příběh paní Evy nás inspirují odborníci portálu z Our Mental Health

Paní Evo,

váš text je velmi cenný právě tím, že popisuje zkušenost, která se často ztrácí ve stínu bolestnějších příběhů. Z psychologického pohledu je důležité říct, že dobrý vztah s tchyní není „náhoda“ ani samozřejmost, vzniká tam, kde je respekt k hranicím, absence soutěžení a opravdový zájem o druhého člověka. To, co popisujete u své tchyně, je zralá forma rodičovství: dokázala pustit syna do dospělého života a vás nepřijala jako hrozbu, ale jako rozšíření rodiny. Právě proto jste v nejzranitelnějším období po porodech mohla cítit oporu místo hodnocení, což má obrovský vliv na psychickou pohodu ženy i na vztah k mateřství.

Zároveň je dobré si uvědomit, že i harmonické vztahy potřebují vědomou péči. Vaše vděčnost a otevřenost jsou silným ochranným faktorem, ale nezapomínejte i nadále mluvit o svých potřebách a únave – právě proto, že je vztah tak blízký. Někdy se totiž u dobrých vztahů může nenápadně stát, že se začne očekávat automatická dostupnost nebo samozřejmá pomoc na obě strany. Udržení lehkosti, kterou popisujete, spočívá v tom, že blízkost zůstane svobodná, ne povinná. To, že dnes cítíte připravenost jednou pomoc vrátit, je zdravý znak – dokud je to pocit, ne závazek.

Mohlo by se vám líbit

“Tchyně mě nikdy nepřijala a můj muž se mě nikdy nezastal,” je smutná Markéta

Vaše zkušenost může být inspirací i pro další ženy: ukazuje, že klíčem není dokonalost, ale laskavost, respekt a schopnost vidět jeden druhého jako spojence, ne soupeře. Pokud bych vám měla dát jednu osobní radu na míru, pak tuto: chraňte si tento vztah tím, že v něm zůstanete autentická. Sdílejte radost, ale i hranice, únavu i humor. A dovolte si říct nahlas, jak moc pro vás její přítomnost znamená, nejen skutky, ale i slovy. Takové vztahy nejsou hlučné ani dramatické, ale z psychologického hlediska patří k těm nejléčivějším, jaké v životě můžeme mít.

Paní Eva měla velké štěstí na tchyni, která ji od začátku přijala a pomáhá jí, kde to jen jde. Máte také takové štěstí? Podělte se s námi o svůj příběh. Přečtěte si také příběh paní Bohdany, která má syna ve vězení.