„Můj syn skončil ve vězení a já se hrozně stydím,“ píše se slzami v očích Bohdana

Paní Bohdana (65) nikdy netušila, že se jednou bude bát vyjít mezi lidi. Její jediný syn skončil ve vězení za finanční podvod. A ona má pocit, že trest nenese jen on, ale i ona sama. Jeho jednání má přímý vliv na ni a na to, jak v životě dál funguje, nebo spíše nefunguje.

Můj syn skončil ve vězení a já se hrozně stydím

Nikdy bych nevěřila, že tuhle větu jednou vyslovím nahlas. Můj syn je ve vězení. Je to jako cejch, který se mi vypálil na čelo. Kamkoliv přijdu, mám pocit, že to všichni vědí. Že se na mě dívají jinak. Že si říkají: Tak to je ta, co vychovala kriminálníka. Je mu přes čtyřicet. Vždycky byl chytrý, šikovný, měl dar mluvit s lidmi. Právě to se mu asi stalo osudným. Zapletl se do finančního podvodu, sliboval investice, které neměl, bral peníze, které nedokázal vrátit. Je to jeho chyba. Jenom jeho chyba.

Řečem o tom, že ho do toho někdo navezl, nevěřím. Když mi to oznámil, seděla jsem doma u kuchyňského stolu a měla pocit, že se mi propadá zem pod nohama. Nejen kvůli němu, ale i kvůli sobě. Pořád jsem si pokládala a pokládám otázku: Kde jsem udělala jako jeho matka chybu? Snažila jsem se, aby se to nikdo nedozvěděl a i když žijeme na velkém městě, moje okolí to samozřejmě zjistilo. A každý se k tomu postavil podle svého.

Bojím se vyjít na ulici

Od té doby se můj svět zmenšil. Kamarádky se mi přestaly ozývat. Ne hned, nebylo to nápadné. Jen méně telefonátů, méně pozvání. A pak ticho. Některé se mi ani nedokázaly podívat do očí. Jiné mi radily, ať se od něj distancuji, že takové věci se odpouštět nemají, je to jeho vina, jeho problém. Už by neměl být můj syn. Jenže jak se má matka distancovat od vlastního dítěte? Je to můj jediný syn. A i když mě zklamal, i když udělal něco špatného, pořád je to kluk, kterého jsem držela v náručí, když měl horečku. Pořád slyším jeho hlas z dětství, když mě volal mami. To nejde jen tak vypnout.

Píše mi z vězení. Dopisy jsou někdy plné lítosti, jindy zoufalství. A někdy prosí o peníze. Na základní věci, na dluhy, na advokáta. Slibuje, že to vrátí. Že až vyjde ven, všechno napraví. Vím, že bych mu neměla posílat nic. Vím, co mi říká rozum. Ale srdce je silnější. Někdy odepíšu. Někdy mu napíšu, jak moc mě zklamal, jak moc mi ublížil, co všechno kvůli němu musím zažívat. Někdy mu peníze nepošlu a někdy ano. A pak se za to nenávidím. Stydím se. Nejen za něj, ale i za sebe. Za to, že mu pomáhám. Za to, že ho neumím odepsat. Za to, že jsem jeho matka, která miluje i tam, kde by prý měla udělat tlustou čáru. Ale je to moje dítě. I když mě zklamalo tak, jako ještě nikdy nikdo.

Vyjádření psycholožky Karin Wolfové

Milá Bohdano, předně bych ráda ocenila Vaši otevřenost a upřímnost. Je přirozené, že jako matka nechcete odepsat své jediné dítě. Píšete ale, že jste zklamaná. Zklamání přichází s očekáváním. Očekáváním, že druzí budou takoví, jaké my je chceme mít, aniž bychom brali v potaz, co oni sami potřebují zažít, zkusit, vytvořit se svým životem. Ne vše, co si kdy v životě vybereme, je nebo byla vědomá volba, která otevírá ty nejlepší možnosti a následky. Některé volby jsou pod vlivem druhých, lidé v nich neberou ohled na vlastní potřeby nebo potřeby ostatních. Dovolte si odpoutat se od toho, že máte zodpovědnost za všechno, co kdy Váš syn udělal nebo ještě udělá. Je dospělý a zodpovědný za sebe. Smyjte laskavostí k sobě ze svého čela cejch, který Vám nepřísluší. Vraťte se k sobě, pečujte o sebe a svůj život, abyste Vy byla spokojená a šťastná, abyste si Vy vybírala vše, co je v souladu s Vámi. Abyste říkala tomu s Vámi souladnému ANO a tomu, co Vám škodí a není k Vám laskavé, NE.

A věřte, že se ti, kteří budou ladit k Vašemu sebepečujícímu a zdravému přístupu k sobě, k Vám přidají ke společnému sdílení. Pokud se od Vás nyní někdo odvrací, možná Vám zrcadlí, že nechce mít nic společného s energií a nastavením, které k Vám nepatří, není Vaše ale Vašeho syna. Možná, že když své nastavení změníte, že se staří známí vrátí k Vám, k Vaší autentické podobě. Anebo se nevrátí, až se znovu proměníte, nebo zcela poprvé si dovolíte být sama sebou, a Vy poznáte, že vztahy s nimi nebyly zdravé, a otevřou se Vám nové možnosti. Pokud uvnitř sebe s lehkostí a radostí cítíte, že se chcete vídat se synem, že mu chcete napsat, poslat peníze, udělejte to. Ne kvůli němu, ale kvůli sobě a svému dobrému a se sebou laděnému prožívání. Pokud v sobě při představě něčeho takového máte vnitřní boj, úzkost a nepříjemný tlak, vyberte si něco jiného. Synovi jste dala vše, co pro život potřeboval. Co s tím sám za sebe ještě vytvoří, je na něm. Přeji Vám mnoho radosti a pohody do Vašeho nového života a kdybyste vnímala, že na přeměnu potřebujete pomocnou ruku, neváhejte se obrátit na nějakého odborníka - psychologa či psychoterapeuta.

Mgr. et Mgr. Karin Wolfová

Jsem jednooborová psycholožka, terapeutka, arteterapeutka, lektorka a empowerment koučka. Od roku 2021 jsem frekventantkou komplexního psychoterapeutického výcviku zaměřeného na řešení, od začátku výcviku jsem zvládla přes 1700 terapií, hlavně v online verzi. Mám za sebou systemický výcvik v rodinných konstelacích, konsteluji 14 let. Pracuji jako psycholog ve zdravotnictví, jsem v předatestační přípravě z klinické psychologie. Mám i soukromou online praxi. Věřím, že jakákoliv změna je možná a jde ruku v ruce s motivovaností i s aktivním přístupem k problému. Mám důvěru v to, že pokud má člověk odhodlání a podporu okolí, je možné vyřešit i problém, který se na začátku jeví jako nepřekonatelný. Působím také na portálu Terapie.cz.

Jak má paní Bohdana reagovat na situaci, do které ji přivedl její vlastní syn? Co má dělat, aby svůj život nezasvětila synovi a jeho problémům? Přečtěte si také příběh paní Edity, kterou její vlastní dcera nenávidí.