„Vždycky jsem chtěla dítě. Byla to jediná věc v životě, kterou jsem si byla jistá, ale představa manželství nebo tradičního vztahu mi nikdy úplně nebyla po chuti. Nepotřebuji ve svém životě muže, který by mi diktoval, jak bych měla žít a jak by můj život měl vypadat. Jestli jsem ale po něčem opravdu toužila, bylo to právě miminko. Být matkou, vychovávat dítě po svém - bez komplikací, které s sebou přináší partnerství. Proto jsem se rozhodla jednat. Našla jsem způsob, jak svůj sen uskutečnit. Jen to, co jsem udělala, asi není úplně tradiční,“ svěřila se nám Monika (40), která otce svého dítěte využila jen jako dárce.
Správná volba
Byl tu jeden muž, Lukáš. Znali jsme se z práce. Byl docela milý, přitažlivý, takovým tím klasickým způsobem, a hlavně, byl svobodný. Měli jsme takový pohodový vztah, tu a tam jsme spolu nezávazně flirtovali. Nic vážného, ale vnuklo mi to myšlenku. Neměla jsem zájem skončit v dlouhodobém vztahu, na dítě už jsem se cítila. A tak jsem se rozhodla z Lukáše učinit otce svého dítěte, bez dalších závazků. Možná je to sobecké a velmi nefér, ale měla jsem to promyšlené a po Lukášovi bych nikdy nic nechtěla.
Varianta, že počnu své dítě pomocí anonymního dárce, u mě nikdy nepřicházela v úvahu. Chtěla jsem vědět, kdo je otcem mého dítěte, jakou má povahu, jak vypadá, jestli je chytrý, nebo ne. A Lukáš? Ten se zdál jako ideální adept splňující všechny mé podmínky. Tak jsem to udělala. Začala jsem s ním trávit víc času, hrála jsem hru, která mě měla dovést k cíli. Ačkoliv jsem mu o svém záměru neřekla, uklidňovalo mě, že ani on náš vztah nebral vážně. A tak jsem mu řekla, že beru antikoncepci a teď? Teď čekám své první vytoužené dítě.
Nikdy se to nedozví
Nebylo to lehké rozhodnutí a dlouho jsem o něm přemýšlela, než jsem ho dotáhla do konce. Necítím se však provinile. Ve skutečnosti se cítím šťastná. Celý život jsem sledovala, jak se ženy ztrácejí v nefunkčních vztazích a spoléhají na muže, kteří je nakonec buď opustí, nebo zklamou. Takovou budoucnost jsem pro sebe nechtěla. Chtěla jsem být nezávislá, vychovávat své dítě, aniž bych musela dělat kompromisy nebo se dělit o rodičovská rozhodnutí s někým jiným.
Tohle je můj život a teď i život mého dítěte. Vím, že se najdou lidé, kteří mě odsoudí, kdyby znali pravdu. Řeknou, že je to špatné, že jsem své dítě připravila o možnost poznat svého otce. Ale já to vidím jinak. Dávám už nyní svému nenarozenému dítěti veškerou lásku a stabilitu, kterou potřebuje. Mám dobře rozjetou kariéru, která půjde skloubit s rolí matky, podporu v přátelích i rodině a svému dítěti budu schopná poskytnout ten nejlepší život, jaký můžu.
Občas si vzpomenu
Občas si ale na Lukáše vzpomenu. V mém životě už ale splnil, co měl, a dál to nemá pokračování. Přesto, že se nikdy nedozví, že má dítě, mu navždy budu vděčná za vše, co pro mě udělal. Tohle dítě je ale jen a jen moje. Nepotřebuju, aby byl Lukáš součástí našeho světa. O to jsem nikdy nestála. Někdy přemýšlím, zda časem dojdu do fáze, že svému dítěti řeknu o Lukášovi. Myslím, že to jednou udělám, až bude dost velké na to, aby to pochopilo. Na své rozhodnutí jsem hrdá. Převzala jsem kontrolu nad svým životem a udělala to, co jsem musela, abych se stala matkou podle svého. Nečekala jsem na „toho pravého“, ani jsem si nenechala diktovat od společnosti, jak má moje rodina vypadat.
Názor odborníka, Jenn Mannové, licencované manželské a rodinné terapeutky a odbornice na vztahy:
„To, zda žena o svém těhotenství řekne otci dítěte, je pouze její volba. Toto rozhodnutí má samozřejmě své důsledky. Dítě může chtít vědět, kdo je jeho otec, až vyroste. Možná ještě důležitější však je, že dítě také přichází o otcovu finanční podporu a zapojení druhého rodiče do svého života.“
Zdá se vám tento příběh férový? Asi byste se tak nezachovali, že? Ale Monika je pevně rozhodnutá a čeká své vytoužené dítě.
Přečtěte si také příběh Magdy: „Manžel se musí smířit s tím, že si sem tam najdu milence. Jen tak se v manželství cítím šťastná,“ svěřila se naší redakci.
Vztahy jsou stále více nefunkční, přesto se muži k některým ženám chovají s úctou, zatímco jinými pohrdají. Známe důvod.
Galerie: Svého muže jsem využila jako dárce
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

„Tchyně mě nemá ráda, tvrdí, že manžel si najde lepší ženu, než jsem já,” popisuje Silvie. Co dělat, radí psycholog Pavel Pařízek

„Dcera si vybírá šaty bez mého vědomí, připadám si, jako bych z jejího života mizela,“ svěřuje se Hana

“Mám poměr se šéfem, ale netuším, co bude dál a bojím se,” je vyděšená Anna

“Jsem vážně nemocná, ale moje matka byla zvyklá na mou péči a vyžaduje ji i nyní,” nechápe Lada

"Chtěla bych se víc starat o dědu, ale nemám na to čas. Bojím se, že už to nestihnu," svěřila se Jitka

"Nerozumím si se svou matkou. Trápí mě to celý život," svěřila se Hanka

"Opustil mě kvůli stejně staré ženě, navíc ošklivé. Život s ní je prý jednoduchý," svěřila se Jitka

"Miluji manžela své matky. Žije s námi 5 let a já nevím, co dělat," svěřila se Monika

"Moje matka celý život bojuje se svou maminkou. Nemá ji ráda, protože opustila dědečka," svěřila se Jaroslava












