"Miluji manžela své matky. Žije s námi 5 let a já nevím, co dělat," svěřila se Monika

Toto je příběh paní Moniky (33 let), která je zoufalá, protože se zamilovala do přítele své matky.

Na začátku jsem si říkala, že je to jen přechodná fáze, něco, co brzy přejde. Ale každý úsměv, každý jeho laskavý pohled a smysl pro humor mě přitahovaly víc a víc. Moje matka nemá nejmenší tušení, jak se cítím, a já se bojím, že kdybych jí to řekla, zničilo by to nejen její manželství, ale i náš vztah. Každé ráno, když sedím u snídaně a vidím jeho tvář, cítím v hrudi zvláštní napětí. Občas si přiznávám, že bych byla ochotná zajít dál, svědomí mi to naštěstí nedovoluje.

Miluji manžela své matky

Přátelé mi radí, abych se od něj držela dál, ale žít pod jednou střechou s člověkem, ke kterému cítím něco tak silného, vážně není jednoduché. Snažím se být co nejvíc neutrální, nevyvolávat situace, které by mohly být nepříjemné, a držet si odstup. Ale když spolu sedíme a povídáme si o každodenních věcech, připadám si někdy, jako by nás něco neviditelného spojovalo.

Psychologové, kteří se zabývají mezilidskými vztahy a rodinnou dynamikou, upozorňují, že v takových situacích je klíčové udržet hranice a komunikovat otevřeně. Například Dr. Lisa Firestone, klinická psycholožka, která se věnuje rodinným vztahům a vztahům s rodiči a jejich partnery, říká: „Když se objeví nevhodné city v rodinném kontextu, je důležité nejprve své pocity uznat a poté je zpracovat zdravým způsobem, aby nedošlo k destruktivnímu jednání. Rozhodnutí být v takové situaci opatrný je správné a vyžaduje sebeovládání i respekt k ostatním.“

Myslím na něj každý den

Moje pocity se zintenzivňují, když vidím, jak laskavý je k mé matce, jak ji podporuje a pečuje o ni. Často si představuji, co by se stalo, kdybych byla někým jiným, a strach mi sevře srdce. V noci přemýšlím o tom, jestli existuje způsob, jak tyto city udržet v bezpečné vzdálenosti, aniž bych někoho zranila. Moje vlastní morálka mi neumožňuje cokoliv udělat, přesto touha po něm nebere konce. Každý den je pro mě výzvou. Snažím se zaplnit svůj život prací, koníčky a přáteli, abych na něj tolik nemyslela, ale realita je tvrdá. Je tu každý den, je součástí rodiny, a já se cítím rozpolcená. Někdy si připadám, jako by mé srdce bylo rozdělené na dvě části: jedna patří mé rodině, druhá cítí něco, co se opravdu strašně špatně chápe.

Hledám vlastní klid

"Vím jen, že musím být opatrná a nenechat se unést, protože následky by byly příliš vážné. Možná někdy přijde chvíle, kdy budu schopná své city zpracovat a žít s nimi bez viny. Prozatím je mým úkolem chránit rodinné vztahy, být k sobě upřímná a najít způsob, jak se s tím vyrovnat, aniž bych zničila vše, co mám ráda. Pocity, které mě sužují, jsou složité a bolestivé. Každý den je připomínkou, že láska může být někdy největší radostí i největší komplikací zároveň. Přesto se snažím najít rovnováhu mezi tím, co cítím, a tím, co je správné, abych nezničila rodinu ani svůj vlastní klid," uvedla Monika. 

“Manžel nasekal dluhy. Myslel si, že to zvládne, ale teď hrozí, že přijdeme o střechu nad hlavou,” zoufá si Marcela