"Nemám ráda svou tchyni, neustále se mi plete do života," svěřila se Jitka

Tchyně, která má potřebu být u všeho, komentovat každý krok a neustále zasahovat do našeho soužití. Zpočátku jsem se snažila být tolerantní. Říkala jsem si, že má syna ráda, že je jen starostlivá a že se časem naučí respektovat, že už nejsme děti, ale dospělí lidé se svým vlastním životem. Jenže čím více jsem se snažila být vstřícná, tím více se ona cítila oprávněná diktovat, jak máme žít.

Nemám ráda svou tchyni

Začalo to drobnostmi. Přišla k nám na návštěvu a bez zeptání přestavěla poličky v kuchyni, protože prý nebylo praktické mít hrníčky dole a talíře nahoře. Jindy zase donesla tašku potravin a prohlásila, že bych měla vařit jinak, protože Martin přece od malička nesnášel určité pokrmy. Místo toho, aby mi to řekl on sám, jeho maminka měla vždycky potřebu se ozvat a udělat ze mě tu, která dělá věci špatně. Postupně se to zhoršovalo. Najednou měla tchyně potřebu vybírat záclony do našeho bytu, kritizovat barvu sedačky a radit mi, co si mám oblékat. Když jsme si pořídili psa, byla u toho, jako by šlo o jejího mazlíčka. Neustále volala a ptala se, jestli pejsek dostal najíst a zda ho bereme na správně dlouhé procházky. Byla to směs starostlivosti a neustálého vměšování, která mi začala lézt na nervy.

Neustále se mi plete do života

Nejhorší ale je, že Martin si to skoro neuvědomuje. On má svou mámu rád a vidí v ní především ženu, která ho vychovala a vždy tu pro něj byla. Když si stěžuju, že mi její chování vadí, má tendenci to zlehčovat. Tvrdí, že to myslí dobře, že bych měla být trpělivá a že přeháním. Jenže já se uvnitř dusím. Mám pocit, že náš vztah není jen o nás dvou, ale že v něm pořád stojí ještě třetí osoba, která se tváří, že má právo rozhodovat. "Přemýšlím, kde je hranice mezi snahou být slušná snacha a mezi obranou svého prostoru. Nechci, aby Martin měl pocit, že jeho mámu nemám ráda, ale zároveň nechci žít v neustálém napětí a poslouchat, že to dělám všechno špatně. Je těžké hledat rovnováhu, když mám pocit, že každá moje snaha vychází vniveč," uvedla Jitka rozhořčeně.

Jednou jsme byli na společné večeři a tchyně si neodpustila poznámku, že bych měla Martinu častěji žehlit košile, protože on prý nikdy nevypadal tak pomačkaně. Cítila jsem, jak se mi vaří krev. Když jsem se pak snažila s Martinem mluvit, jen pokrčil rameny a řekl, že to jeho máma nemyslela zle. Ale mně to uvízlo v hlavě. Vlastně jsem v tu chvíli pochopila, že jestli něco nezměním, budu se utápět v hořkosti a vzteku.

Učím se říkat ne, i když to není snadné.

Dnes už si uvědomuju, že tchyni nezměním. Je to žena, která byla celý život zvyklá mít věci pod kontrolou, a teď se jí těžko přijímá, že její syn má svou rodinu a vlastní pravidla. Zkouším proto hledat způsoby, jak se bránit, aniž bych zničila vztah mezi námi. Učím se říkat ne, i když to není snadné. Někdy si připadám krutá, když odmítnu její nápad nebo návrh, ale vím, že jinak bych sama sebe ztratila. Můj příběh není výjimečný. Mnoho žen se potýká se stejným problémem, jen o tom nahlas nemluví. Je to citlivé téma, protože se dotýká rodiny, vztahů a loajality. Já sama ještě hledám cestu, jak s tím žít, ale jedno vím jistě. Nechci, aby moje manželství nebo partnerství skončilo jen proto, že jsem nikdy nenašla odvahu nastavit hranice.

Psycholog Dr. Petr Kacena k podobným situacím říká: „Napětí mezi snachou a tchyní je častější, než se zdá. Jde o střet dvou generací, dvou představ o životě a především o to, že matky mají problém pustit své děti k samostatnosti. Základem je jasná komunikace mezi partnery. Pokud muž nepodpoří svou ženu a nenastaví hranice, napětí se bude jen zhoršovat.“ Podle ní je důležité, aby se žena necítila provinile, když si prostor vymezí. „Říci ‘ne’ není projev neúcty, ale zdravého sebevědomí. Teprve když se jasně určí pravidla, může vztah fungovat bez neustálých konfliktů,“ dodává.

Kterým třem znamením zvěrokruhu v září ztroskotá vztah. Panny zapláčou, Lvi se budou potit