Byl symbolem absolutní svobody, radikálního vzdoru, ale také opileckých excesů. Ivan Martin Jirous (†67) se zapsal do dějin jako vzdělaný kunsthistorik, esejista či vůdčí osobnost českého undergroundu. Jeho básnická tvorba oslovila tisíce lidí a sám prošel komunistickými kriminály. Byl velkým svérázem, který se nikdy nenechal zlomit, a i patnáct let od odchodu na věčnost na něho lidé vzpomínají.
Dokázal propojit svět nezávislého umění s politikou a disentem a vrátit lidem v čase komunismu důstojnost a vnitřní svobodu. Podle mnohých publicistů byl zvláště houževnatým protivníkem komunismu, jehož soudruzi neustále zavírali za mříže a dohromady strávil v kriminále osm a půl roku.
Zrodila se legenda českého undergroundu
Mnozí ho znají pod přezdívkou „Magor Jirous“, která mu zůstala až do konce života. Ivana to vždy táhlo k uměleckému směru a úspěšně vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde obhájil diplomovou práci o vizuální poezii. Byl známý především svou spoluprací s legendární undergroundovou skupinou The Plastic People of the Universe. Nenechal se nikdy zastrašit a vždy se snažil o svobodnou tvorbu bez cenzury. „Cílem undergroundu u nás je vytvoření druhé kultury. Kultury, která bude nezávislá na oficiálních komunikačních kanálech a společenském ocenění a hierarchii hodnot, jak jimi vládne establishment,“ citoval web Securitymagazin.cz Jirousova slova.
Takové názory se samozřejmě nelíbily soudruhům a Ivan se s nimi příliš nemazal. Mnohokrát se s nimi pustil do křížku a skončil pak za mřížemi. Poprvé usedl za katr, když se v hospodě dostal do potyčky s bývalým majorem Státní bezpečnosti. Jirous začal dost hlasitě zpívat píseň „Zahnat Rusy, vrahy, do pekel, kam patří“. To samozřejmě nestačilo a údajně vykousnul střed novin, kterými prostrčil hlavu. „Dnes jsem snědl Rudé právo, takhle jednou sežereme bolševiky,“ zvolal Ivan a putoval do vězení.
Za mřížemi skončil „Magor“ celkem pětkrát a dohromady si odseděl osm a půl roku. Byl velkým přítelem Václava Havla, s čímž je spojena samozřejmě také Charta 77. „Významně ovlivnil společenský pohyb v naší zemi. Jsem rád, že se Magor dožil lepších časů,“ citoval deník Ahaonline.cz slova bývalého prezidenta. Pro mnohé byl Ivan symbolem odporu proti komunismu, ale nikdy ze sebe nechtěl dělat hrdinu, a naopak slova svých podporovatelů bagatelizoval.
„Já jsem bojoval sám za sebe a nebojoval jsem za žádný vaše lidský práva, každej si musí bojovat za svý práva. Se*u vám na vaši svobodu, já jsem bojoval za tu svoji,“ říkal vždy Jirous a z jeho slov je patrné, jak moc pro něho byla svoboda ve všech směrech důležitá. Když mu ji komunisté občas sebrali, mohl se alespoň ve vězení věnovat básnické tvorbě. Mezi nejhoršími zločinci ve Valdicích vytvořil své nejvýznamnější literární dílo – knihu Magorovy dopisy. Především za tuto pětisetstránkovou knihu nakonec Ivan získal Cenu Jaroslava Seiferta za celoživotní dílo.
Po boku měl velký bohém samozřejmě také ženy, které k němu vzhlížely. Byl trojnásobným otcem syna a dvou dcer a také tátou nevlastního syna. Poslední roky svého života prožil po boku Dáši Vokaté, jež je dnes manželkou herce Oldřicha Kaisera. Před patnácti lety „Magor“ naposledy vydechnul, ale jeho odkaz žije dále a je potřeba si připomínat, že vnitřní svobodu člověku nemůže vzít žádný režim na světě.
