Mary Shelley napsala jeden z nejslavnějších románů všech dob, když jí bylo pouhých osmnáct let. Její život však připomínal spíš tragický příběh než romantickou legendu. Přišla o několik dětí, milovaného manžela i další blízké a dlouho bojovala o to, aby její vlastní jméno nezůstalo ve stínu slavného Percyho Shelleyho.
Mary Wollstonecraft Shelley se narodila v roce 1797 do mimořádné rodiny. Její matkou byla spisovatelka a průkopnice ženských práv Mary Wollstonecraftová, která zemřela jen několik dní po porodu. Otec William Godwin byl významný filozof, spisovatel a politický myslitel. Mary tak vyrůstala mezi knihami a intelektuály a od dětství měla přístup ke vzdělání, které tehdy nebylo pro dívky samozřejmostí.
Šokující vztah
V sedmnácti letech se Mary sblížila s básníkem Percy Bysshe Shelleym. Jejich vztah byl skandální, Percy byl v té době ženatý. I vlastní otec, byť velký liberál a revolucionář, to nemohl přenést přes srdce a dceru vydědil. Percyho první žena záhy spáchala sebevraždu, o děti z prvého manželství přišel a skončily v adopci.
Dvojice nakonec uprchla do Evropy a jejich život se začal odehrávat mezi Anglií, Švýcarskem a Itálií. V létě roku 1816 pobývali v okolí Ženevského jezera ve společnosti básníka George Gordona Byrona. Po debatách o strašidelných příbězích Byron navrhl, aby každý z přítomných zkusil jeden napsat. Mary napadl obraz vědce, který dokáže dát život mrtvé hmotě. Z tohoto nápadu vzniklo kultovní dílo Frankenstein aneb Moderní Prométheus.
Kniha vyšla 1. ledna 1818, ovšem anonymně. Na titulní straně nebylo uvedeno Maryino jméno a publikaci navíc doprovázela předmluva Percyho Shelleyho. Někteří současníci proto předpokládali, že autorem je právě on.
Anonymita nebyla míněna jako křivda vůči nezkušené autorce. Mohla Mary Shelley poskytovat určitou ochranu a zároveň odpovídala tehdejší publikační praxi. Anonymní vydávání románů bylo na začátku 19. století stále velmi rozšířené, své rané romány publikovaly anonymně například i Jane Austenová nebo Frances Burneyová.
Mary byla jako autorka jmenovitě uvedena až později, druhé anglické vydání z roku 1823 už její autorství uvádělo. Nevytvořila pouze slavný příběh o monstru. Vytvořila dílo, které se zabývá samotou, odmítnutím, odpovědností tvůrce a touhou po přijetí. Právě proto román přežil dvě století a stále se vrací do literatury, filmu i divadla.
Štěstí s dětmi jí osud nedopřál
Soukromý život Mary Shelley byl poznamenán opakovanými ztrátami. Její první dítě, dcera narozená předčasně v únoru 1815, zemřelo krátce po narození. Syn William se narodil v roce 1816 a dcera Clara v roce 1817. Ani jedno z těchto dětí se však nedožilo dospělosti. Clara zemřela v Itálii v roce 1818 a William o rok později. Mary tak během několika let zažila mnoho bolesti a ztrát. V listopadu 1819 konečně porodila dalšího syna, Percyho Florence, který jako jediný z jejích dětí přežil až do dospělosti.
Další katastrofa přišla v roce 1822. Percy Shelley se během plavby po Tyrhénském moři utopil. Bylo mu pouhých 29 let, již ale byl významným básníkem a výraznou osobností své doby. Mary tehdy zůstala sama se synem a bez manžela, v tehdejší době tak i bez záruky finanční jistoty.
Její tchán, sir Timothy Shelley, jí poskytoval pravidelný příspěvek na živobytí, zároveň však její finanční podporu podmiňoval například tím, že nebude vydávat díla jeho syna, do čehož se po jeho ztrátě s velkou vervou pustila. Chtěl také sám vychovávat svého vnuka, o jediné dítě se ale Mary připravit nenechala.
Mary pokračovala ve vlastní literární práci, psala romány, články, biografie i cestopisy. Později, po smrti tchána, se intenzivně věnovala také vydávání manželova díla. Psát pro ni nebylo pouze uměleckým posláním, ale také způsobem, jak uživit sebe a svého syna.
Z autorky Frankensteina uznávaná spisovatelka
Mary Shelley napsala několik dalších románů, úspěšné cestopisy, povídky, eseje i biografické práce. V roce 1826 vydala například postapokalyptický sci-fi román Posledního člověka, později následovaly další romány a rozsáhlá práce na životopisech významných literátů.
Přesto se k ní veřejnost znovu a znovu vracela především prostřednictvím jejího prvního románu. Název jejích pozdějších románů ostatně často doprovázelo označení „od autorky Frankensteina“.
Na lásku neměla štěstí
Po více než dvaceti letech od smrti manžela se Mary Shelley ještě jednou citově vzplanula. V roce 1843 se v Paříži seznámila s italským emigrantem a začínajícím literátem Ferdinando Gatteschim, kterého začala finančně podporovat a jemuž psala velmi osobní dopisy. Její city se však později obrátily proti ní: v roce 1845 ji začal vydírat a hrozil zveřejněním jejich korespondence. Mary musela vynaložit značné úsilí, aby své dopisy získala zpět.O pomoc se musela obrátit i na policii, za celou anabázi vydala nemalé peníze. Velmi se za své vzplanutí styděla.
Poslední roky Mary Shelley už nebyly tak dramatické jako její mládí. Žila v Londýně spíše v ústraní, její zdraví se však postupně zhoršovalo. V roce 1848 se její jediný přeživší syn oženil a převzal rodový titul i majetek Shelleyových, takže Mary měla alespoň určitou životní jistotu. Zemřela 1. února 1851 v Londýně ve věku 53 let, zřejmě v důsledku nádoru na mozku. Frankenstein, který kdysi vyšel bez jejího jména, se nakonec stal jejím nesmrtelným podpisem.
