Uměla šermovat lépe než většina mužů u dvora, zpívala na scéně pařížské opery a milovala, koho chtěla – muže i ženy. Julie d'Aubigny, hvězda francouzské opery konce 17. století, prožila život plný soubojů, útěků a skandálů, jaký by dnes stěží unesl i dobrodružný román. Kvůli jedné z milenek dokonce vypálila klášter.
O životě Julie d'Aubigny se dochovalo překvapivě málo informací. Neznáme přesný den jejího narození, nevíme jistě, kde zemřela, a ani část jejích dobrodružství dodnes historikové nejsou schopni stoprocentně potvrdit. Přesto se z útržků dobových pramenů, soudních záznamů a memoárů současníků dá poskládat příběh ženy, která v době Ludvíka XIV. veřejně nosila kalhoty, souboj brala jako běžnou součást dne a na jevišti pařížské opery patřila k nejobdivovanějším zpěvačkám své generace. Vešla do dějin pod jménem Julie d'Aubigny, ale známá byla spíš jako Mademoiselle Maupin nebo La Maupin, a právě pod touto přezdívkou se zapsala mezi nejvýraznější postavy evropské operní historie.
Julie se narodila kolem roku 1673 jako dcera Gastona d'Aubigny, tajemníka hraběte z Armagnacu, který u dvora Ludvíka XIV. spravoval královské stáje. Gaston byl výborný šermíř a učil šermu dvorní pážata. Protože měl jen jedno dítě, bral k výuce i dceru. Julie se tak přiučila nejen čtení, psaní, tanci a zpěvu, ale hlavně šermu. Ten jí šel až moc dobře: už ve dvanácti prý dokázala porazit dospělé soupeře a své umění jezdila předvádět po okolí, oblečená do pánských šatů.
Ve čtrnácti letech se stala milenkou hraběte z Armagnacu, což rodina rychle vyřešila sňatkem s plachým výběrčím daní, sieurem de Maupin. Manželství jí ale nesedlo. Když navíc šermířský asistent jménem Séranne, do kterého se zakoukala, zabil muže v nelegálním duelu, bez váhání s ním prchla před zákonem. Živili se soubojovými exhibicemi po marseillských trzích a hospodách. Jednou tam nevěřícímu opilci, který tvrdil, že tak dobrá šermířka nemůže být žena, dokázala pravdu tím, že si prostě rozepnula halenu.
Žhářský útěk z kláštera
V Marseille mezitím začala zpívat a poprvé se zamilovala do ženy, jejíž jméno se bohužel nedochovalo. Rodina oné dívky poměr odhalila a dceru poslala do kláštera v Avignonu. Julie ji tam ovšem následovala jako novicka. Když krátce nato zemřela jedna ze starých jeptišek, uložila Julie její tělo do dívčiny postele, zapálila celu a v nastalém zmatku společně utekly. Tři měsíce se skrývaly, než se dívka nakonec vrátila k rodině. Provensálský parlament Julii v nepřítomnosti odsoudil k trestu smrti upálením, a to rovnou pod mužským jménem. Soudci si totiž nedovedli představit, že by jedna žena unesla druhou, natož přímo z kláštera.
Zpěv ji nakonec přivedl zpět do Paříže. Lekce u učitele Maréchala a přátelství se zpěvákem Thévenardem jí otevřely dveře do pařížské Opery. Tam v roce 1690, v pouhých sedmnácti letech, debutovala jako Pallas Athéna v Lullyho díle Cadmus et Hermione. Král jí mezitím prostřednictvím svých konexí udělil milost za klášterní aféru a Julie si rychle vydobyla pověst přední pěvkyně. Ačkoliv nebyla formálně školenou hudebnicí, skladatel Henri Desmarets a další jí psali role přímo na míru. Díky jejímu neobvykle širokému hlasovému rozsahu se ve francouzské opeře prosadil i hlubší altový hlas.
Nelegální souboje a útěk do ciziny
Sláva ji ovšem dobrodružné povahy nezbavila. Na dvorním plese se objevila v pánském oděvu, vášnivě políbila na parketu mladou ženu, a za tu urážku ji vzápětí vyzvali na souboj tři šlechtici najednou. Utkala se se všemi třemi zároveň a všechny porazila. Jenže duely byly za Ludvíka XIV. přísně zakázané, a tak musela znovu zmizet z Paříže. Prchla do Bruselu, kde se stala milenkou bavorského kurfiřta. Tento vztah ovšem skončil poté, co se při představení bodla na jevišti skutečnou dýkou. Kurfiřta vyděsila natolik, že jí za odchod z jeho života rovnou nabídl 40 000 franků.
Když jí králův bratr zajistil další milost, vrátila se do Paříže a znovu zazářila na jevišti i před dvorem ve Versailles. V roce 1703 potkala markýzu de Florensac, tehdy pokládanou za nejkrásnější ženu Francie, a bezhlavě se do ní zamilovala. Obě spolu žily v naprostém souladu dva roky, než markýza podlehla horečce. Julie se z její smrti nevzpamatovala. Zlomená se stáhla do kláštera, kde zemřela ve věku pouhých třiatřiceti let. Její příběh později inspiroval Théophila Gautiera k slavnému románu Mademoiselle de Maupin.
