Když se vysloví jméno Adolf Hitler, většině z nás se okamžitě vybaví obraz bezcitného diktátora a strůjce těch nejtemnějších kapitol lidské historie. Málokdo si ale uvědomuje, že i tento muž měl ve svém životě jednu jedinou osobu, kterou nadevše miloval a choval k ní až nezdravou úctu. Byla to jeho matka, Klára Hitlerová.
Klára Pölzlová se narodila v srpnu 1860 v malé rakouské vesničce Spital. Byla to prý docela pohledná holka s hustými tmavými vlasy, pocházela z chudé dělnické rodiny a život se s ní od začátku zrovna nemazlil. Už v šestnácti letech musela jít do služby.
Nastoupila k celnímu úředníkovi Aloisi Hitlerovi, což byl mimochodem její bratranec z druhého kolena. Alois měl v té době manželku, ale to mu vůbec nebránilo v tom, aby si začal románek jak s mladičkou Klárou, tak s rodinnou kuchařkou Franziskou.
Klára Hitlerová
Když první žena zemřela, Alois si překvapivě nevzal Kláru, ale Franzisku. Bývalá služebná tak musela sbalit kufry a odjet pracovat do Vídně. Dlouho tam ale nepobyla. Franziska brzy nato vážně onemocněla tuberkulózou a Alois Kláru povolal zpět, aby se postarala o chod domácnosti i děti.
Netrvalo dlouho a Klára s ním otěhotněla ještě v době, kdy druhá manželka dožívala. Po její smrti už svatbě teoreticky nic nebránilo, jenže kvůli úzkému příbuzenskému vztahu museli žádat o povolení ke sňatku samotný Vatikán. Klaplo to a v lednu 1885 se vzali. Jak moc byl jejich vztah nevyrovnaný, dokazuje i bizarní detail – Klára svému o dost staršímu muži i po svatbě ze zvyku dál říkala „strýčku“.
Manželství to rozhodně nebylo jak z růžové knihovny. Alois byl známý despota, věčně naštvaný autoritář, který nešel pro ránu daleko. Klára mu postupně porodila pět dětí, ale první tři zemřely ještě jako miminka. Až na jaře 1889 přišel na svět Adolf a stal se prvním, kdo kritické počáteční roky přežil. Později do rodiny přibyla ještě dcera Paula. Pro Kláru se Adolf stal naprostým středobodem vesmíru.
Alois malého Adolfa za jakýkoliv vzdor tvrdě bil. Klára prý během těch scén stávala potichu za dveřmi pokojíčku, a jakmile otec odešel, syna objímala a konejšila. Situace se změnila až v roce 1903, kdy Alois zemřel na srdeční selhání nad sklenicí piva.
Z Kláry byla rázem samoživitelka. Jenže místo toho, aby vzpurnému teenagerovi nastavila mantinely, nechala si od něj všechno líbit. V šestnácti Adolf simuloval nemoc, jen aby nemusel dál chodit do školy. Matka mu uvěřila, do studia ho nenutila a dál ho živila. Mladík se celé dny poflakoval, chodil do divadla, snil o tom, že z něj bude velký umělec, a Klára mu dokonce koupila drahé křídlo.
Tahle podivná bezstarostná idylka brzy vzala za své. V roce 1907 rodinný lékař, doktor Eduard Bloch sdělil Kláře zdrcující zprávu. Má rakovinu prsu. Klára podstoupila mastektomii a pak musela procházet doslova středověkým utrpením. Léčba tehdy spočívala v leptání ran silným jodoformem. Bylo to bolestivé a Kláře postupující nemoc navíc ochromila hrdlo natolik, že ke konci nemohla ani polykat.
V téhle bezvýchodné situaci se ale stalo něco naprosto nečekaného. Adolf se změnil k nepoznání. Z Vídně, kde mu zrovna nevyšly přijímačky na vysněnou uměleckou akademii, se vrátil domů a jeho pověstné záchvaty vzteku najednou ustaly. O matku se staral s obrovským úsilím. Najednou uměl vařit, uklízel, a dokonce si ustlal na zemi v kuchyni, kde bylo nejtepleji, aby s ní mohl být ve dne v noci a dělal, co jí na očích viděl. I přesto Klára 21. prosince 1907 ve věku 47 let zemřela.
To, co následovalo, se zapsalo do dějin jako jeden z největších historických milníků. Adolf stál nad matčiným tělem naprosto zlomený. Do skicáku si ještě stihl nakreslit její tvář jako poslední památku a pak s hlubokou vděčností děkoval doktoru Blochovi za veškerou péči.
Eduard Bloch byl Žid. Tedy příslušník národa, který Adolf Hitler o pár desítek let později začal systematicky vyhlazovat. Proč tedy Klára chodila zrovna k němu? Nešlo totiž o žádného drahého specialistu. V Linci se mu přezdívalo „lékař chudých“, protože nemajetné pacienty často ošetřoval za zlomek ceny nebo úplně zdarma. Pro Kláru, jakožto vdovu s omezeným rozpočtem, to byla jediná možnost, ale hlavně k němu chovala obrovskou důvěru.
Bloch ve svých pamětech následně vzpomínal, že za celou svou lékařskou kariéru neviděl nikoho tak zdevastovaného žalem jako Adolfa. Diktátor na svůj slib vděčnosti nikdy nezapomněl. Dlouhé roky posílal lékařově rodině novoroční přání. Když se pak nacisté dostali k moci a zabrali Rakousko, začal se Vůdce cíleně zajímat, jestli jeho starý známý z Lince ještě žije. Označil ho za „ušlechtilého Žida“ a zařídil mu absolutní ochranu. Díky tomu dostal doktor Bloch a jeho rodina výjimečné povolení k bezpečnému odchodu a mohli emigrovat do Spojených států, kde dožil v New Yorku.
Hitler si trauma ze ztráty matky nesl v sobě až do samotného konce. Klářinu fotku nosil neustále u sebe v náprsní kapse, její portrét nesměl chybět v žádné z jeho pracoven a měl ho u sebe i na konci dubna 1945 v berlínském bunkru. Dost možná to byla skutečně jediná bytost, kterou tenhle strůjce absolutního zla dokázal mít upřímně rád.
