Když britská aristokratka Mary Delany oslavila sedmdesátiny, měla za sebou dvě manželství, léta strávená ve vyšší společnosti i pověst zručné umělkyně a hostitelky. Většina jejích vrstevnic v Anglii 18. století v tomto věku už jen v klidu odpočívala, Mary ale vzala do ruky nůžky, barevné papíry a tuš a začala tvořit něco, co nemělo obdoby.
Bez jediného nákresu a s neuvěřitelnou anatomickou přesností vyřezala téměř tisícovku papírových květin na černém pozadí. Její „papírové mozaiky“ se staly vědeckou senzací, která dodnes ohromuje botaniky a ukazuje, že skutečná vášeň se neptá na datum narození v rodném listu.
Papírové květiny Mary Delany dodnes fascinují britské biology
Mary Granville pocházela z vážené aristokratické rodiny, ale jak to tak v dějinách bývá, rodinná kasa nebyla bezedná. I přesto byla mladá Mary vychovávána k životu na panském dvoře. Byla vzdělaná, mluvila plynně francouzsky, ovládala historii, tanec, bravurně vyšívala a hrála na hudební nástroje.
Když ale rodina potřebovala peníze a politický vliv, sedmnáctiletou Mary prostě a jednoduše prodali. Vybrali jí za manžela Alexandra Pendarvese. Že mu bylo padesát, byl poslanec a měl hrad v Cornwallu, by se ještě dalo přetrpět. Horší bylo, že trval na okamžité svatbě, trpěl těžkou dnou a své bolístky i ztracené politické ambice utápěl v neúměrném množství alkoholu. Mladá dívka tak místo dvorských bálů strávila 8 let jako ošetřovatelka nevrlého, opilého muže v izolovaném sídle, kde byla její jedinou útěchou jízda na koni, vyšívání a malování květin.
Když Pendarves ve svých 58 letech náhle zemřel ve spánku, přišlo nepříjemné překvapení. Manžel byl totiž tak zaměstnaný popíjením a sebelítostí, že se po svatbě neobtěžoval upravit svou závěť. Mary tak z jeho majetku neviděla ani libru a zůstala s prázdnýma rukama. Vdovský stav měl ale v 18. století jednu obrovskou výhodu: vdovy, na rozdíl od neprovdaných dívek nebo manželek, nepodléhaly přímému dohledu žádného muže. Mohly se svobodně pohybovat ve společnosti a rozhodovat samy o sobě.
O osmnáct let později potkala v Irsku muže, který jí ukázal, že manželství může vypadat úplně jinak. Doktor Patrick Delany byl irský duchovní, nesmírně laskavý a vzdělaný člověk. Svatba se konala v roce 1743, přestože Maryina snobská aristokratická rodina ohrnovala nad sňatkem s „obyčejným pastorem“ nos. Společně s manželem budovali úchvatné zahrady, Mary navrhovala interiéry zdobené mušlemi, vyšívala a studovala květiny.
Jak zámořské plavby změnily život jedné vdovy
V roce 1768 Patrick Delany zemřel ve věku 84 let a Mary se v 68 letech ocitla znovu sama. Vrátila se do Anglie a našla útočiště u své nejbližší přítelkyně, Margaret Bentinckové, vévodkyně z Portlandu. Vévodkyně nebyla jen tak ledajaká šlechtična, její venkovské sídlo Bulstrode v Buckinghamshire bylo něco jako neoficiální vědecké centrum, kterému se říkalo „The Hive“ (česky úl). Vévodkyně sbírala botanické vzorky, minerály a exotická zvířata. Do Bulstrode pravidelně jezdila vědecká smetánka tehdejší Anglie.
Kolem roku 1771, když pobývala na venkovském sídle své přítelkyně, se do Londýna vrátil James Cook ze své první plavby kolem světa. S ním se vrátil i mladý botanik sir Joseph Banks a jeho švédský kolega Daniel Solander, kurátor Britského muzea. Tihle pánové přivezli z Tichomoří, Nového Zélandu a Austrálie tisíce neznámých rostlin. Mary Delany s nimi trávila hodiny nad sušenými herbáři a skicami z plavby kolem zeměkoule.
Když nůžky nahradí štětec: Zrození „Paper Mosaicks“
Psal se rok 1771. Mary jednoho odpoledne seděla v pokoji, když si všimla, že kus barevného papíru na jejím stole má navlas stejný odstín jako pelargónie, která stála ve váze před ní. Vzala nůžky a květ vystřihla. Když pak hotový výstřižek ukázala vévodkyni z Portlandu, tak si prý z dálky myslela, že Mary přiložila na papír skutečnou utrženou květinu.
Následujících 14 let života zasvětila projektu Flora Delanica. Mary vymyslela vlastní, naprosto unikátní techniku, kterou nazývala „papírové mozaiky“. V prvé řadě nikdy nepoužívala předchozí kresbu nebo náčrt tužkou. Prostě se podívala na živou rostlinu (kterou často nejprve pomocí skalpelu a jehly rozebrala na jednotlivé orgány, aby přesně pochopila, jak je srostlá), vzala do ruky nůžky a začala stříhat. Aby dosáhla dokonalých barevných přechodů a stínování, skupovala tenoučké hedvábné papíry z celé Anglie, sama si je barvila tuší, vodovými barvami nebo dokonce recyklovala kousky starých tapet.
Tyto nepatrné kousíčky – okvětní lístky, tyčinky, žilky na listech, pestíky, chloupky na stoncích – pak pomocí lepidla vrstvila na sebe. Někdy mělo jediné dílo stovky i tisíce miniaturních papírových vrstev. Všechny své rostliny lepila na sytě černé pozadí. Na černém podkladu barvy květin doslova explodovaly, vystoupil každý detail. Její práce se pohybovala na dokonalé hraně mezi precizní vědou a vrcholným uměním.
Mary Delany každou svou koláž opatřila na přední straně přesným latinským a běžným anglickým názvem podle nového klasifikačního systému Karla Linného. Na zadní stranu pak zapsala datum a místo, kde dílo vytvořila, jméno dárce, který jí rostlinu poslal, a katalogové číslo. Ve svých kolážích rostliny sebevědomě otevírala světu. Její Magnolia Grandiflora z roku 1776 má okvětní lístky doširoka rozevřené, aby divák mohl zkoumat spletité reprodukční orgány uvnitř. Jasně červené okvětní lístky máku září z černého papíru s ohromující ženskou energií a silou. Z typicky ženské domácí ruční práce, jakou byla dekupáž, dokázala vytvořit sebevědomé vědecké dílo, které nepodléhalo žádným společenským předsudkům.
Doporučujeme
reklama
Královská péče
Když v roce 1785 zemřela její spřízněná duše, vévodkyně z Portlandu, pomohl přímo britský panovník. Král Jiří III. a královna Šarlota byli Maryinými velkými obdivovateli. Aby neskončila v nouzi, daroval jí král menší dům přímo ve Windsoru a k tomu slušnou penzi 300 liber ročně. Královna Šarlota dokonce nařídila královským zahradníkům v Kew, že jakákoli zajímavá nebo vzácná rostlina, která ve sklenících rozkvete, musí být okamžitě poslána poslem k paní Delany. Král nechal namalovat její portrét a pověsil si ho do královské ložnice.
Mary Delany tvořila své papírové mozaiky až do roku 1784. Tehdy, ve svých 84 letech (a pouhé čtyři roky před smrtí), musela nůžky odložit. Její zrak vypověděl službu. Stihla však dokončit 985 neuvěřitelných botanických koláží. Zemřela v dubnu 1788 ve věku 87 let. Všech deset monumentálních svazků Flora Delanica je v oddělení tisků a kreseb Britského muzea uloženo dodnes.
