Hudba je nedílnou součástí naší kultury i každodenního života. Posloucháme ji nejen na konzertech, ale také v autě nebo na procházce v lese. Hudba nás baví, dělá naše dny krásnějšími a je dokonalým lékem na jakékoliv chmury. Hudba je všude kolem nás – v rádiu, ve filmech, na svatbách, oslavách a jak už jsme zmínili, také v běžném životě. Má schopnost nás uklidnit, rozesmát nebo rozplakat. Ale víme my vlastně, jaké nástroje za těmi krásnými tóny stojí? A dokázali byste tyto hudební nástroje rozpoznat?
Někdy to zas tak velký problém nebude, protože klavír nebo kytaru pozná nejspíš každý z nás. Ale co třeba takové housle a viola? Nebo dokonce violoncello? Vypadají dost podobně a přesto jsou každý jiný. My vám je nyní malinko představíte. Sami uvidíte, co všechno se dá z hudebních nástrojů vyčíst – i když jste na ně nikdy nehráli.
Začněme těmi nejčastěji zaměňovanými nástroji – houslemi, violou a violoncellem. Housle jsou nejmenší a zahrát s nimi jsou ty nejvýše posazené tóny. Když je vidíte u někoho pod bradou, jak s nimi tančí smyčec, jsou to právě ony. Mají pronikavý, jasný tón, a právě díky své výšce často vedou melodii v klasických skladbách. Viola je na první pohled velmi podobná houslím, jen je o něco málo větší. Hraje se na ni stejně jako na housle (opíráte si ji pod bradou), ale její zvuk je mnohem hlubší, měkčí, sametovější. V orchestru tvoří takovou „střední vrstvu“, která propojuje vysoké a hluboké tóny.
Violoncello už je pořádný kus dřeva. Sedí se u něj, drží se mezi koleny a hrát na něj zvládnete jen ve chvíli, kdy se pevně dotýká podlahy. Držet ho v náruči jako housle by zvládnul jen obr. Co se týče zvuku, je violoncello krásně hluboké. Vytváří dokonalé a mnohdy dramatické tóny. Ve skladbách ho poznáte snadno, jelikož bývá výrazné, dramatické, ale i jemné. Jaký je hlavní prvek, díky kterému od sebe tyto tři hudební nástroje rozpoznáte? Samozřejmě velikost. Zatímco housle hravě chytnete do podpaží, u violoncella si můžete být jistí, že toho schopní rozhodně nebudete. Violoncello je velký nástroj, který se opírá o zem.
Když se řekne „dechový nástroj“, většina z nás si vybaví flétnu. Ta je mezi dechovými nástroji klasikou. Je jako nástroj velice jednoduchá a její zvuk je čistý a jasný. Co ale ostatní nástroje, jakými jsou klarinet, hoboj nebo fagot? Klarinet má krásně sytý zvuk, a i když vypadá podobně jako hoboj, poznáte ho podle „trychtýřového“ zakončení. Hoboj má ostřejší tón a používá se hlavně v klasické hudbě. Hoboj se řadí mezi dvojplátkové hudebního nástroje, které mají jedinečný zvuk. A nakonec fagot. To je pořádný kus nástroje – dlouhý a hluboký. Jeho tón je vážný, často až komický, a v orchestru si ho nelze splést.
A pak jsou tu žesťové nástroje jako trubka, pozoun nebo tuba – ty se poznají podle zlatavé barvy a plechového těla. Trubka zní vysoko, tuba hluboko a pozoun je něčím mezi nimi. U žesťů je typické, že hráči používají rty, aby rozezvučeli nástroj, tzv. „nabzučí“ tón.
Pokud jde o hudební nástroje, zapomínat nesmíme na klavír, struny a bicí. Klavír je krásný prostorově výrazný, většinou černý nebo bílý nástroj, který vydává krásné zvuky. Harfa je nástrojem, se kterým se často vyobrazují andělíčci. Má desítky strun a rozezní se jemným brnkáním. Do kategorie bicí patří bubny, činely, triangl nebo třeba tympány. Jsou to nástroje, které každé skladbě dávají rytmus a sílu. Bez nich by byla hudba tak trochu bez života.
