Za mocnou a slavnou ženu starověkého Egypta většina lidí považuje Kleopatru. Jenže o čtrnáct století dříve vládla této zemi faraonka, která svou říši neuvrhla do zkázy, ale naopak jí zajistila bezprecedentní mír a bohatství. Hatšepsut se stala králem. Doslova. Aby si udržela absolutní moc v přísně patriarchální společnosti, neváhala nosit umělé vousy a nechala se tesat do kamene jako svalnatý muž.
Příběh Hatšepsut dlouho připomínal antickou telenovelu o zlé maceše, která ukradla trůn nevinnému chlapci. Alespoň tak ji ještě počátkem 20. století viděli první egyptologové, z velké části muži s velmi tradičním pohledem na svět. Když ve 20. letech archeolog Herbert Winlock objevil v chrámu v Dér el-Bahrí tisíce rozmlácených soch této panovnice, zdálo se, že důvod je jasný. Zhrzený nevlastní syn Thutmose III. se po její smrti pomstil a její odkaz roztřískal na prach. Dnes už ale víme, že 18. dynastie vypadala úplně jinak. Hatšepsut nebyla žádný padouch. Byla to geniální diplomatka a vizionářka, která pochopila, že pokud má Egypt v době krize přežít, musí se ona sama stát bohem.
Hatšepsutina cesta na trůn vedla přes rodinné propletence
Narodila se někdy kolem roku 1508 před naším letopočtem do rodiny velkého válečníka Thutmose I. Očekávalo se od ní jediné, a to že bezchybně splní svou roli královské manželky. Jak velela tehdejší tradice zajišťující čistotu krve, vzala si svého nevlastního bratra Thutmose II. Ten se ale na trůnu moc dlouho neohřál. Zemřel poměrně mladý a zanechal po sobě sice dceru Neferure, kterou měl s Hatšepsut, ale hlavně mužského dědice s harémovou konkubínou.
Z tohoto chlapce, budoucího Thutmose III., se měl stát král. Jenže v té době to bylo ještě batole, takže úlohu regentky převzala Hatšepsut.
Několik let vše běželo podle zavedených pravidel. Ona stála v pozadí, malý chlapec formálně vládl. Jenže pak hrozila vzpoura jiné rodinné větve, nebo prostě jen pochopila, že dítě rozlehlé impérium zkrátka nezvládne. Ať tak či onak, Hatšepsut udělala krok, který neměl obdoby. Prohlásila se za faraona, přijala titul Pán obou zemí a svého nevlastního syna poslala k armádě, kde se z něj mimochodem stal vynikající vojevůdce. Aby navíc svou pozici politicky upevnila, provdala svou dceru přímo za tohoto mladého krále. Rázem se z ní stala jeho teta, nevlastní matka i tchyně v jedné osobě.
Falešné vousy a mužská hruď jako nástroj moci
Udržet se na trůnu jako žena nebyla v Egyptě jen otázka síly, ale hlavně dodržování takzvaného ma'at, tedy vesmírného řádu a spravedlnosti. Egyptský slovník tehdy vlastně ani neznal slovo pro vládnoucí královnu. Faraon byl bůh a bůh byl zkrátka muž. Hatšepsut tuhle překážku vyřešila bravurně. Začala se na sochách a reliéfech objevovat v tradiční královské sukni, s odhalenou mužskou hrudí a oněmi pověstnými falešnými vousy. Na některých sochách jsou sice zřejmé jemnější ženské rysy v obličeji, ale celková silueta byla mužská. K ruce si vzala ty nejschopnější lidi z otcovy éry. Tím vůbec nejznámějším se stal Senenmut, geniální architekt a její hlavní rádce.
Zatímco její předchůdci i následovníci si budovali jméno primárně na válečných taženích, Hatšepsut vsadila na ekonomiku. Místo drancování cizích území masivně investovala do stavebních projektů a obnovy zničených obchodních cest. Nechala postavit dva obří žulové obelisky v Karnaku, z nichž každý vážil bezmála 450 tun. Jejím mistrovským kouskem se ale stal zádušní chrám v Dér el-Bahrí. Tahle terasovitá stavba zasazená přímo do vápencových útesů je dodnes považována za architektonický div starověku.
Hospodářským vrcholem její zhruba dvacetileté vlády byla námořní expedice do bájné země Punt, pravděpodobně někam na území dnešní Eritreje. Egypťané odtamtud přivezli slonovinu, ebenové dřevo, zlato, exotická zvířata a hlavně živé myrhovníky, které královna nařídila vysadit na terasách svého chrámu. Šlo o událost takového významu, že se s ní nezapomněla pochlubit na chrámových reliéfech. Země během její éry neuvěřitelně zbohatla.
Vláda této výjimečné panovnice skončila zhruba v roce 1458 před naším letopočtem, když jí bylo kolem padesáti let. Nezemřela v bitvě ani rukou zákeřného vraha. Výzkumy její mumie, kterou identifikoval egyptolog Zahi Hawass až v roce 2007, ukazují, že trpěla cukrovkou, kostními chorobami a pravděpodobně rakovinou. Údajně si totiž aplikovala speciální mast na chronické kožní problémy, která obsahovala silně karcinogenní látky. Dlouhodobě se tak dost možná sama nechtěně trávila.
A jak to bylo s onou slavnou pomstou a rozmlácenými sochami? Z výzkumů vyplývá, že to vlastně žádná pomsta nebyla. Thutmose III. nezačal její odkaz ničit hned, ale až zhruba dvacet let po její smrti, ke konci své vlastní vlády. Potřeboval pravděpodobně vymazat historický precedens úspěšné ženské vládkyně, aby pojistil trůn výhradně pro mužskou linii a svého syna Amenhotepa II. Většinu Hatšepsutiných soch tak nerozmlátil v záchvatu vzteku, ale nechal zrecyklovat jako obyčejný stavební materiál pro své vlastní projekty.
