Uplynulo 29 let od chvíle, kdy svět obletěla zpráva, které zpočátku nikdo nechtěl uvěřit. Princezna Diana, ikona 20. století, vyhasla při tragické autonehodě v Paříži. Byla matkou budoucího britského krále, patronkou nemocných, ale především ženou, která svou neobyčejnou lidskostí bořila zkostnatělá pravidla monarchie. Navíc jako mladá vynikala v plavání.
Její životní příběh by vydal na několik objemných románů, přesto se odehrál v opravdových kulisách královských paláců a pod neustálým, mnohdy až nemilosrdným dohledem objektivů. Když 31. srpna 1997 přišla princezna Diana o život, bylo jí pouhých šestatřicet let. Zpráva o havárii v pařížském tunelu Pont de l'Alma tehdy doslova zastavila čas. Vyvolala vlnu veřejného smutku, jakou moderní dějiny nepamatovaly, a její pohřeb sledovaly miliony lidí po celém světě.
Životní příběh princezny Diany
Narodila se 1. července 1961 v Norfolku do prominentní rodiny blízce spjaté s britskou královskou rodinou. Přestože vyrůstala v přepychu nedaleko královského sídla Sandringham, její dětství nebylo úplně bezstarostné. Když jí bylo šest, rodiče se rozešli a dlouze se hádali o to, komu děti připadnou. Zvuk odcházejících kroků matky po štěrkové cestě si Diana podle svých slov pamatovala celý život. Později navštěvovala internátní školu West Heath.
Ve sportu, zvláště v plavání, sice vynikala, nicméně akademické zkoušky nesložila. Zkusila tedy štěstí v Londýně. Pracovala jako chůva, občas vypomáhala v rodinách a nakonec zakotvila jako asistentka ve školce v Knightsbridge.
Zvěsti o tom, že se následník trůnu zajímá o tehdy devatenáctiletou dívku, plnily přední stránky novin každý den. Byli v podstatě sousedé a rodiny se znaly desítky let. Když se schylovalo k zásnubám, panovaly určité pochybnosti o tom, jak moc se k sobě hodí. Princ Charles byl o 13 let starší a neměli toho příliš společného. Na novinářský dotaz, zda jsou zamilovaní, tehdy princ odvětil, že ano, ať už láska znamená cokoliv.
Vzali se 29. července 1981 v londýnské katedrále svatého Pavla a prostřednictvím televizních obrazovek je sledovala odhadem miliarda diváků. Princezna z Walesu se stala první Angličankou po 300 letech, která se provdala za přímého dědice trůnu. Vdávala se v hedvábných šatech s téměř osmimetrovou vlečkou, na hlavě měla rodinnou diamantovou tiáru. Netrvalo dlouho a přivedla na svět dva syny, Williama a Harryho. Tím ovšem idyla pomalu končila.
Princezna milovala kontakt s lidmi a byla nesmírně empatická. Během manželství zastávala roli patronky nebo prezidentky u více než stovky charitativních organizací, a to nejen od stolu v kanceláři. Využila svůj obrovský vliv k tomu, aby upozornila na problémy, od kterých tehdejší společnost raději odvracela zrak. Dotýkala se pacientů s HIV a AIDS v době, kdy ve společnosti panoval hluboký strach z nákazy pouhým dotykem.
Věnovala se lidem bez domova, dětem v nemocnicích i malomocným. V posledním roce svého života se stala hlavní tváří kampaně za zákaz nášlapných min. Její cesta do Angoly v lednu 1997, kde v ochranné vestě s naprostým klidem procházela minovým polem, se zapsala do historie. Z původně plaché učitelky ze školky vyrostla sebevědomá žena, která našla smysl ve skutečně pomoci druhým.
Osobní život ovšem pod tíhou veřejných povinností kolaboval. Manželství dlouhodobě skomíralo a v prosinci 1992 se pár od sebe oficiálně odloučil. Diana si ponechala kancelář v Kensingtonském paláci, zatímco její muž žil odděleně. Zásadní zlom přišel o tři roky později během otevřeného televizního rozhovoru. V něm detailně popsala tlak veřejné role, absenci podpory ze strany rodiny i pocit osamění.
Definitivní tečku za svazkem udělal rozvod na konci srpna 1996. Na základě dohody přišla o oslovení Její královská Výsost, nicméně stále byla považována za členku rodiny. Děti vychovávali společně a dělili se o povinnosti. Pro matku dvou dospívajících synů to bylo náročné. Vzdala se řady svých vojenských patronátů a zredukovala veřejnou činnost, aby našla jakousi rovnováhu mezi službou a obyčejným soukromím.
Konec srpna roku 1997 trávila ve Francii. Po dovolené se svými syny odletěla do Paříže s novým partnerem, Dodim Al-Fayedem. Ubytovali se v prestižním hotelu Ritz. Večer 30. srpna se chtěli přesunout do Dodiho bytu poblíž Champs-Élysées. Protože před hotelem čekala početná skupina fotografů, rozhodli se opustit budovu tajně jiným vozem. Jeho řidič Henri Paul, u něhož se později prokázalo značné množství alkoholu v krvi, se snažil paparazzům ujet.
Ve velmi vysoké rychlosti ztratil kontrolu nad vozem a narazil do pilíře v tunelu Alma. Dodi a řidič zemřeli na místě. Jediným přeživším se stal bodyguard Trevor Rees-Jones, ačkoliv s vážnými zraněními. Dianu záchranáři okamžitě převezli do nemocnice Pitié-Salpêtrière, ve které lékaři několik hodin bojovali o její život. Krátce po čtvrté hodině ranní ale svůj boj prohrála v důsledku vnitřního krvácení.
Tělo bylo ještě téhož dne převezeno letadlem zpět do Velké Británie. O necelý týden později, 6. září, se konal velkolepý pohřeb ve Westminsterském opatství. Truchlící veřejnost zasypala okolí paláců tunami květin. Po obřadu následovalo už jen soukromé uložení ostatků na jezerním ostrůvku uprostřed na rodinném panství Althorp.
