Když oslavíme padesátku, neznamená to, že bychom měli pomalu začít odpočítávat roky do penze. Je to nejlepší čas objevit, co bychom v životě ještě chtěli zkusit a konečně dělat něco smysluplného. Důkazem jsou slova žen, které se rozhodly změnit svou kariéru.
Padesátka bývala v pracovní oblasti spíš cílovou páskou než začátkem něčeho nového. Řada žen ale dokazuje opak. Opouštějí obor, kterému se věnovaly desítky let, zakládají živnost nebo se po letech péče o děti či nemocné rodiče vracejí zpátky do práce. Jejich cesty se liší vzděláním i penězi, spojuje je ale odvaha nezůstat tam, kde jim to přestalo dávat smysl.
Příběhy žen, které po padesátce nastartovaly novou pracovní dráhu
Na první pohled by se mohlo zdát, že v padesáti bychom měli být na vrcholu vlastní kariéry, ale realita trhu práce tomu nenasvědčuje, aspoň ne tak jednoznačně. Zástupce ombudsmanky a vědců z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity uvádí, že věková diskriminace při hledání zaměstnání se začíná projevovat už kolem čtyřicítky a po padesátce dál sílí. Firmy sáhnou raději po mladším kandidátovi, i když má za sebou míň zkušeností.
Možná právě proto se čím dál víc žen v tomto věku pouští do nových oblastí práce. Místo dalšího zaměstnaneckého poměru volí vlastní podnikání, řemeslo nebo úplně nový obor. Zájem o podnikání roste zejména u žen po mateřské a po padesátce, tedy v obdobích, kdy ubude péče o děti a přibude chuť věnovat se něčemu vlastnímu.Výzkumy dokonce prokazují, že firmy založené ženami po padesátce mají dvakrát větší šanci na úspěch než firmy založené ženami mezi 20 a 30 lety. Kolikrát tomu napomáhá i stát: úřad práce totiž nabízí rekvalifikační kurzy, které hradí za určitých podmínek až do výše padesáti tisíc korun.
Rekvalifikace: cesta z dílny do nové profese
Ivetě je 56 let a více než 20 let pracovala v textilní dílně na směny. Když firma před dvěma lety omezila výrobu, dostala výpověď spolu s deseti dalšími kolegyněmi. „Nejdřív jsem si myslela, že mě v mém věku už nikdo nevezme, natož aby mě poslal na kurz,“ vzpomíná. Přes úřad práce se ale přihlásila na rekvalifikační kurz a čtyři měsíce se učila základy ošetřovatelské péče. Po dobu kurzu pobírala podporu ve výši osmdesáti procent svého předchozího čistého výdělku, takže u studia mohla vydržet, aniž by se zadlužila.
Dnes pracuje jako pečovatelka v domově pro seniory. Práce je fyzicky i psychicky náročná, přiznává, ale dává jí něco, co dílna nikdy nenabídla: pocit, že na někom konkrétním záleží. A ještě k tomu má volné večery, během kterých šije na zakázku a učí ženy šít.
Jinou cestou šla Jana, která pracovala 20 let jako účetní ve výrobní firmě poblíž Brna. Ta jednoho dne zjistila, že se do práce netěší ani v pondělí, natož v neděli večer.„Měla jsem jistý plat, ale žádnou radost,“ popisuje svoje poslední roky v korporátu. V 52 letech dala výpověď a z úspor i malé bankovní půjčky otevřela kavárnu s dobrou kávou a bylinnými čaji, které dřív míchala jen pro rodinu a přátele. První rok vydělávala míň než jako zaměstnankyně a provoz táhla prakticky sama, od účetnictví po mytí sklenic. Teprve druhý rok si mohla dovolit brigádnici na víkendy. Dnes tvrdí, že by se do kanceláře nevrátila ani za vyšší plat, než jaký tam brala.
Návrat do práce po letech péče o rodinu
Marcele je 55 a 15 let byla doma, nejdřív pečovala o tři děti, pak o nemocnou maminku. Do práce se chystala vrátit už dřív, jenže s dlouhou pauzou v životopise a bez aktuální kvalifikace narážela na odmítnutí za odmítnutím. Změna přišla po absolvování kurzu masérky, který si zaplatila z ušetřených peněz. „Bála jsem se, že mě nikdo nevezme, když jsem tak dlouho nepracovala,“ říká Marcela. Dnes má malé studio zaměřené na masáže pro seniory a lidi po úrazech, klientelu si buduje hlavně přes doporučení a spolupráci s místní rehabilitační ordinací.
Příběhy žen z různých profesí i sociálních vrstev se v mnohém liší, v pár bodech se ale shodují. Většina zmiňuje strach z prvního kroku a zároveň úlevu, že se pro něj nakonec rozhodla. Nikdo z žen netvrdí, že šlo o jednoduchou cestu. Samy ale říkají, že padesátka pro ně neznamenala konec profesních možností, jen jinou startovní čáru.
