“Dostala jsem v práci výpověď. Je to už půl roku a nemůžu nic sehnat. Pro všechny jsem stará,” píše smutně paní Lída. Je jí jen přes padesát

Paní Lída (52 let) přišla o práci. Nečekala to, myslela si, že ve firmě zůstane do důchodu. Jenže firma začala krachovat, paní Lída dostala odstupné a jednoho dne nevstávala do práce. Nebyla na to zvyklá, rozeslala životopisy a nic se nedělo. Na pohovorech se na ni dívali spatra, jiní ji dali rovnou najevo, že je stará pro jejich firmu. Půl roku poté a Lída stále práci nemá. Je unavená z chození po pohovorech a stále stejných odpovědích - je nám líto, dali jsme přednost jinému kandidátovi.

Dostala jsem v práci výpověď. Je to už půl roku a nemůžu nic sehnat

Představa, že skončím bez práce, mě nikdy pořádně nenapadla. Život je občas nepředvídatelný. Vždycky jsem pracovala, byla jsem tak zvyklá. Proto mě šokovalo, že se firma hroutila a zkrachovala. Odstupné, výpověď a vykliďte kancelář. Jak jednoduché. Během měsíce se mi obrátil život vzhůru nohama. Vybrala jsem dovolenou a konec. Najednou jsem se sice vzbudila před šestou, ale neměla kam jít.

Uklidila jsem celý byt, umyla okna. Dodělala jsem resty, vyklidila skříně, udělala pořádek v papírech, fotkách, prostě ve všem. Manžel mě vzal na měsíc na chalupu, abych si odpočinula. Už tam jsem promýšlela, jak dál. Mám dost let do důchodu, takže jsem nějakou práci najít musela. Napsala jsem své životopisy, prozkoumala internet, jak se dneska píšou, a poslala asi na dvacet míst. Neodpověděl nikdo.

Jsem stará

Nevzdala jsem se a posílala dál a dál. Někde mi rovnou napsali, že upřednostnili jiného kandidáta, někde se neozvali, jinde mě pozvali na pohovor. Byla jsem asi na deseti pohovorech, odeslala tak padesát, ne-li více životopisů. A výsledek? Práci nemám. Jedna personalistka mi naznačila mezi řečí, že firma hledá někoho perspektivnějšího, komu nezbývá do důchodu pár let. Jsem odepsaná jen proto, že budu pracovat ještě deset let? Jako opravdu? Deset let je podle mě dost dlouhá doba, abych firmě mohla nabídnout své znalosti a zkušenosti. Děti mám velké, můžu pracovat občas přesčas, nebudu si brát paragrafy. Nechápu, kde je problém.

Je mi přes padesát, nemám práci a ani ji v dohledné době asi nezískám. Jsem pro zaměstnavatele stará. Jenže z něčeho žít musíme. A já nevím, jestli tohle má nějaké řešení.

Paní Lídě odpovídá HR specialistka Miroslava Kolomazníková

Možná vás už unavuje ta samá rutina po desetiletích ve stejném oboru. Možná sníte o práci, která vám dá více času na vnoučata. Uchazeči o zaměstnání starší 50 let musí zaměstnavatelům ukázat, že mají zájem a jsou otevřeni učení se novým věcem a že se pravidelně věnují samostatnému vzdělávání. Sice se dnes říká, že padesát je nových čtyřicet, ale pokud jde o to najít si novou práci, není to tak. Je to skutečně těžké, protože narážíte na mnoho předsudků ohledně věku. Nejlepší je poptat se po známých, kteří vás znají a vědí, jak pracujete. Pokud ne, vydáváte se na maraton, který ale nemusí skončit špatně. Chce to jen vytrvat. Navíc tomu můžete sama pomoci. 

Samovzdělávejte se. Stejně jako jste se dívala, jak dnes napsat životopis, zdokonalujte se. Nevím přesně, co byla vaše specializace, ale vývoj jde velmi rychle kupředu. Naučte se pracovat s umělou inteligencí, udělejte si rekvalifikace, můžete se i pokusit postavit na vlastní nohy. Samostatné absolvování odborného kurzu nebo získání nové certifikace může zaměstnavatelům ukázat, že jste motivováni k neustálému vzdělávání, kterého si cení. Součástí hledání práce je pak i příprava na pohovory. A to samozřejmě znamená přípravu na nepříjemné otázky.

Pokud uvažujete o změně kariéry ve věku 50+ let, můžete se setkat s otázkami, které se přímo či nepřímo ptají, zda jste na danou pozici příliš kvalifikovaní nebo zda vás práce rychle omrzí. To by mohlo naznačovat, že si náborový manažer dělá starosti s vaším věkem. Připravte si odpovědi, které se zaměří na to, proč vás daná práce nebo společnost nadchly. Mluvte o tom, jak vás vaše minulost na tuto roli nebo kariérní dráhu připravila. Určitě to zvládnete!

Jak se má paní Lída vyrovnat s tím, že na trhu práci není až tak úplně žádaná? Je odsouzená být na úřadu práce nebo vzít i podřadnou práci? Jak byste situaci řešili vy? Přečtěte si také dopis paní Karol, která chce přijmout pracovní nabídku, ale její manžel by ji raději chtěl mít doma.