Práce je pro člověka často druhý domov, protože musí zajistit svou rodinu a své blízké. Pro mnoho lidí je důležité mít důstojný život a splnit si všechny sny, které člověk má. Jenže za jakou cenu? A co dělat, když člověk získá vlastní pocit důležitosti a nenahraditelnosti v práci? Musí tam být pořád a získá většinou mylnou představu, že bez něj se firma rozpadne. Ale co rodina?
Paní Pavla (38 let) si vzala staršího muže. Věděla, že to má v hlavě srovnané, má dobrou práci, miluje ji a těší se na děti. Byl pozorný a pečlivý, když potřebovala pomoc s dětmi, nebyl to problém. Bral si je s sebou na bazén, do kina. Byl to jeho čas s dětmi. Jenže před necelými dvěma roky ho povýšili do manažerské funkce. A s tím se změnilo všechno. Práce je od té doby důležitější než jejich rodina.
Můj manžel se zamiloval, ale ne do jiné ženy
Najednou je všechno jen o práci. Vstává v pět, večer přichází po osmé, často i později. Když se ho děti ptají, jestli půjdeme o víkendu na výlet, mávne rukou, že musí na notebook. Ani narozeniny naší dcery neoslavil, prý mu „do toho něco vlezlo“. Měsíc dopředu jsme mu to říkali. Dcerka brečela celý večer. A já s ní. Zkusila jsem o tom s ním mluvit. Že nám chybí. Že děti rostou, a on u toho není. Odpověděl mi, že to dělá přece pro nás. Abychom se měli dobře, aby dětem nic nechybělo.
Jenže jim chybí on. Jejich táta. Ten, který je bral na výlety, na bazén, do kina. Ten, který jim četl pohádky a byl šťastný, když jim mohl splnit jejich přání. A mně vlastně chybí taky. Dřív jsme si večer povídali, smáli se, někdy si otevřeli víno. Teď přijde, sedne k počítači a sotva mě pozdraví. Když se ptám, co budeme dělat o víkendu, odpoví: „Nevím, mám toho moc.“ A tím to končí.
Manžel miluje práci
Cítím se jako matka samoživitelka, přestože jsem vdaná. Všechno je na mně — škola, kroužky, domácnost, emoce dětí, jejich radosti i smutky. Když mají noční můry, běží za mnou. Táta už pro ně přestal existovat. Občas se mě zeptají, proč tatínek už není takový jako dřív. A já netuším, co na tohle odpovědět. Co mám říct? Někdy si říkám, jestli to ještě dává smysl. Jestli je tahle rodina stále opravdu rodinou, když její hlava je vlastně pořád někde jinde. Ale já stále doufám, že si jednou uvědomí, co ztrácí. Že jeho kariéra je fajn, ale že nás večer ani neobejme. Nepohladí vás po vlasech, neřekne „mám tě rád“, když je vám nejhůř. A že to, co stavíme dnes, by nemělo být jen kariéra — ale i domov.
Nejlepší odpověď na situaci paní Pavly má Martin Mařík, vztahový kouč
V dnešní době je konzumace večeře, většinou vzaté do krabičky jako take away, pod stolní lampou v kanceláři na konci 10 hodinového pracovního dne běžnější, než bychom si vůbec mysleli. Práce je důležitou součástí života. Jistě, jako partnerka vašeho manžela byste měla podporovat jeho sny a touhy. Nezavírejte oči před důležitostí jeho práce. Pochopte tlaky, které s prací vašeho partnera souvisejí. Pokud jste neustále naštvaní nebo smutní, je méně pravděpodobné, že tato atmosféra povzbudí vašeho partnera k tomu, aby s vámi chtěl trávit čas.
Ano, říkáte, že práci miluje. Ale promluvte si s ním ještě jednou, všichni, pokud jsou děti velké, a řekněte mu, jak moc vám chybí. Všichni společně. Nemusí to vůbec být tak, že vás nemiluje, nebo vědomě zanedbává. Pokud se váš manžel rozhodl každý večer trávit s notebookem, ale je doma, vy vidíte, že skutečně pracuje. Navrhněte mu stanovit si nevyjednávatelný čas s rodinou. Prostě jako součást jeho pracovního dne. Může to být tak jednoduché, jako společné vaření jídla nebo procházka, společný čas s dětmi.
V tomto případě buďte k manželovi naprosto upřímná nebo upřímní, vy i vaše děti. Řekněte mu, že vám chybí manžel a dětem táta. Je důležité si sednout s manželem k jednomu stolu a vše pečlivě probrat. Ne útočně, ale věcně. S novou prací přichází pravděpodobně i větší zodpovědnost a větší míra zapojení v práci a je důležité, aby to pochopily obě strany. Je to teprve půl roku, není to rok nebo dva. Řekněte mu, že je čas na další změnu a na rodinu.
Jak se má paní Pavla s touto situací vyrovnat? Pomůže, když se s manželem pobaví o tom, co jí chybí a jak by celé jejich rodině prospěl společný čas? Co byste dělali na jejím místě vy? Přečtěte si také příběh paní Vlasty, které manžel zakazuje nosit určité oblečení.
Galerie: Pavla (38): Můj manžel se zamiloval — ale ne do jiné ženy. Práce je pro něj teď všechno, my jsme až na konci!
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Manžel odešel do důchodu a je na mě až moc závislý. Pořád mě kontroluje.” Je nesvá Lenka

“Děti mě chtějí dát do domova, ale já tam nechci, ať se o mě postarají,” má jasno Jindra

“Vzali jsme se kvůli dětem a teď si nemáme co říct,” neví si rady Renáta

“Manželovy děti jsou rozmazlené. Nemůžu jim nic říct, hned si stěžují,” neví si rady Uršula

„Své děti jsem vychovávala, jak nejlépe jsem uměla. Teď jsem ale zůstala sama,“ říká smutná Daniela

“Děti odešly z domu a já najednou nevím, jak bez nich dál s manželem fungovat,” neví si rady Libuše

“Zamilovala jsem se do kolegy, ale nevím, jestli risknout vztah a zavinit rozpad rodiny,” ptá se Nina

“Po letech manželství mi muž přiznal, že je bisexuál. Cítím se zrazená, ale zároveň ho nechci ztratit,” neví si rady Alena

“Manžel si píše s jinými ženami na internetu. Prý jen flirtuje, ale mě to bolí,” je smutná Iveta












