“Manžel mi zakazuje nosit, co chci. Prý mě tím chrání. Já si ale připadám, jako bych ztrácela samu sebe,” píše zklamaně Vlasta a cítí se ovládaná

Paní Vlasta (46 let) žije zdánlivě spokojený život. Má dvě dospělé děti, stabilní zaměstnání, manžela Borise, který je pečlivý, zajištěný a nikdy nelhal. Nebyl ani nevěrný, to ona sama ví. Její muž není z těch, co by nebyl férový. Když se mu něco nelíbilo, řekl to. Jenže přesto se v posledních letech Vlasta necítí dobře. Důvodem jsou zákazy a omezování. Přichází to zdánlivě nenápadně, ale pravidelně. Nepodezřívá ji z nevěry nebo dokonce ji neomezuje v kontaktu s druhými lidmi. Jeho zákazy se týkají jediné věci: toho, co si obléká.

Manžel mi zakazuje nosit, co chci. Prý mě tím chrání

Nejsem žádná dvacítka, to moc dobře vím, ale nestydím se za to, jak vypadám. Lidé mi často říkají, že mám štíhlou postavu a mladistvý vzhled. Prý nevypadám na to, že mi za pár let bude padesát. Ráda nosím šaty, slušivé, decentní, třeba po kolena, bez rukávu. Nic vyzývavého. Nemám pocit, že dělám něco špatně. Dobře vím, že minisukně, velké výstřihy a holé břicho není pro mě. To přenechávám mladým holkám. Jenže pro Borise je i tak mé oblékání problém. Boris nikdy nebyl příliš otevřený, co se vlastních emocí týče. Ale měl své způsoby, jak dávat najevo zájem – například připomínkami, co bych si měla obléct. Nejdřív to byly nenápadné poznámky. V tom působíš moc vyzývavě, nechci, aby na tebe někdo zíral. Nebo: Tohle si radši neber, je to spíš pro mladší holky. Vlastně si někdy připadám, jako bych si vzala za muže muslima, samozřejmě s nadsázkou.

Staral se, co si oblékám

Neviděla jsem v tom zlé úmysly. Spíš starost. Jenže poznámky se postupně změnily v pravidla. A ta se začala dotýkat nejen oblečení, ale i sebevědomí. Jednou jsem si na procházku se svou kamarádkou oblékla modré šaty bez rukávu. Byl horký den. Když jsem přišla domů, Boris mě přivítal poznámkou: To ses nemohla obléct jako vdaná žena? A mně se úplně stáhl žaludek. Jako bych už neměla právo na vlastní vkus. Začala jsem se před zrcadlem dívat ne na to, jestli se mi to líbí, ale jestli to projde. A to je špatně. Nechci přemýšlet, co si na sebe vzít, aby můj manžel neměl problém. Mám odejít? Kvůli oblékání? Nebo mu to říct? A když to nepomůže? Mám se snad rozvést? Nebo řekněte mi, je to normální?

Paní Vlastě odpovídá Martin Stránský, psycholog a mediátor

Chování vašeho manžela bezpochyby působí dominantně. Nikomu nedlužíte vysvětlení za to, jak se rozhodnete oblékat, obzvlášť ne partnerovi, který by vás měl povzbuzovat, a ne srážet k zemi. Jsem rád, že víte, že jeho chování není cool, a nemáte v úmyslu se měnit. Faktem je, že takové chování a omezování by se dalo předpokládat v jiných kulturách, jak ostatně sama píšete. Ale protože je váš manžel člověk, kterého milujete a s nímž jste se rozhodli strávit život, je nutné to vyřešit. Je důležité, abyste mu vysvětlila, jak na vás jeho komentáře citově působí. A že nechcete, abyste se hádala o danou košili, odhalenou paži, záda nebo páskovou botu.

Koneckonců, hněv je druhotnou reakcí na skrytou bolest a v tomto případě je zraňující, že se vašemu manželovi nelíbí, co nosíte, nedůvěřuje vašim rozhodnutím nebo se snaží hlídat vaše tělo. To je jen váš majetek a rozhodně nemáte důvod se nechat jakkoli omezovat. Navíc chování vašeho manžela a jeho zvláštní podezíravost a kontrola v žádném případě nesignalizuje lásku, podporu a přitažlivost. Ujistěte se, že jasně vyjádříte své pocity. Možná to nesouvisí s oblečením, ale obecněji to souvisí s vaším manželským zdravím nebo s vašimi jednotlivými životními fázemi. Možná se ve vašem vztahu váš muž cítí nejistě a snaží se si zajistit větší bezpečí. Nebo jsou tyto komentáře reakcí na změnu u jednoho z vás, nebo u obou. Vím, že je to těžké. Ale ve vztazích je téměř vždy řešení.

Jak se má paní Vlasta zachovat? Odejít od manžela, který ji neustále říká, co si na sebe má, nebo nemá obléknout? Nebo to mlčky trpět? Jak byste v této situaci reagovali vy? Přečtěte si také příběh Mariany, která je nešťastná - její jediný syn podlehl sektě.