44 Kč
Paní Vlasta věděla, že její manžel jí nikdy nebude skládat komplimenty a vyznávat lásku. Vzala si muže, který tohle příliš neumí. Lásku projevoval jinak - odhrnul ráno sníh, aby mohla odjet, bral děti na procházky, aby měla čas na sebe a na narozeniny koupil vždy to, po čem toužila.
Byla spokojená, i když občas jí to vyznání "miluji tě" chybělo. Jak čas plynul, snažila se stále udržovat. Do vínku jí byla dána štíhlá postava a za pomocí krémů a podobných boosterů se snažila udržovat mladistvý vzhled. A podle jejího okolí se jí to dařilo. Vypadala rozhodně mladší, než je.
A ráda se hezky a dobře oblékla. Věděla, že jsou určité hranice a přes ně nesmí přejít. Nebyly pro ní miniskuně, hluboké výstřihy a podobně. Táhlo jí na padesát a v takovém oblečení se prostě necítila dobře ani ona sama. Ale obléknout si šaty bez rukávů? No proč ne! Na tom přece není nic špatného.
Ale objevil se problém. V posledních několika letech jí začal víc mluvit do oblékání její manžel. Ten, který ji nikdy předtím nepochválil a neřekl, že jí něco sluší, najednou velmi často vyjadřoval názor, že tohle by si na sebe vzít neměla. Naprosto denně ji diktuje, jak se oblékat, aby nevypadala příliš vyzývavě, tedy podle jeho měřítek.
Byly to nenápadné poznámky, že v něčem působí vyzývavě nebo je něco moc krátké. Jednou jí dokonce osočil, že by se měla obléknout jako vdaná žena. A ta snad nemůže nosit šaty bez rukávu? Paní Vlasta neví, co dělat. Má pořád poslouchat, jak se oblékat?
