"Hračky pro dospělé mě uspokojí lépe než můj manžel. Nepotřebuji ho," upřímně přiznává krutou pravdu paní Tereza

„Zjistila jsem, že můj manžel, kdysi láska mého života, mě po sexuální stránce vůbec nedokáže uspokojit. Náhradu ale nehledám v milenci, jak by se někdo mohl domnívat. Mou náhradou jsou hračky pro dospělé, díky kterým se cítím jako žena“ začíná svůj dopis paní Tereza (41 let).

Ztráta iluzí

Došla jsem ke zjištění, které je pro mého muže bolestné, pravda je však jasně daná: Můj manžel mě nedokáže uspokojit. Nedává mi, co potřebuji. V prvních letech byl náš vztah vášnivý a plný příslibů. Měli jsme společné sny, plány a vizi budoucnosti. Ale jak šel čas, životní nároky - stres v kariéře, rutina, povinnosti - pomalu nabourávají náš vztah. Rozhovory, které kdysi plynuly bez námahy, se staly strnulými a nucenými.

Začala jsem se cítit osamělá, i když jsme byli spolu, a nedokázala jsem přijít na to proč. To se samozřejmě projevilo také v posteli. Nejprve jsem se Tomáše snažila omlouvat, říkat si, že každý prochází těžkými obdobími. „Je jen unavený,“ říkala jsem si, nebo „Oba jsme zaneprázdnění, takový je prostě život“. Ale v hloubi duše jsem věděla, že je to něco víc. Toužila jsem po citové blízkosti, po spojení, které by přesahovalo rámec našeho vztahu, ale připadalo mi, že se spokojil jen s tím, že prochází kolem. Začala jsem si připadat neviditelná, mé potřeby přehlížené a mé touhy ignorované.

Mohlo by se vám líbit

Herečka Eva Čížkovská: Striptérka Ála z Discopříběhu má tělo bohyně, v téměř šedesáti se nevzdává odhalených modelů

Nešlo o materiální věci nebo velká gesta. Nepotřebovala jsem drahé dárky ani luxusní dovolené. Potřebovala jsem se cítit chtěná, doceněná a pochopená. Toužila jsem po partnerovi, který by naslouchal, opravdu naslouchal tomu, co říkám, který by tu pro mě byl nejen fyzicky, ale i emocionálně. Chtěla jsem někoho, kdo by se mě ptal na můj den, sdílel se mnou mé radosti i strasti a dal mi pocit, že na mně záleží.

Stali se z nás spolubydlící

Ale místo toho se mi dostalo lhostejnosti. Jako bychom žili paralelní životy pod jednou střechou, spíš jako spolubydlící než partneři. Naše vztahy se staly výměnným obchodem - probírali jsme účty, nákupy a rozvrhy, ale nikdy jsme se nedotkli podstaty toho, co mezi námi chybělo. Snažila jsem se o tom mluvit, vysvětlit, jak se cítím, ale zdálo se, že moje slova nejsou podstatná. Přikývl a souhlasil, ale nikdy se nic nezměnilo. Jak se vzdálenost mezi námi zvětšovala, rostla i moje nelibost se s manželem milovat. Začala jsem o všem pochybovat. Mělo být manželství takové? Byla jsem nerozumná, když jsem chtěla víc? Začala jsem mít pocit, že se v tom ztrácím, že mé vlastní potřeby a touhy jsou pohřbeny pod tíhou udržování fasády šťastného manželství.

Mohlo by se vám líbit

Příběh gymnastky Simone Bilesové: Jak může psychika narušit náš život

Můj manžel mě nevzrušuje!

Jednoho dne jsem si uvědomila, že mě Tomáš vůbec nevzrušuje v posteli. Kdykoliv se mě dotknul, kdykoliv měl náladu se přiblížit, jsem necítila víc než odpor. Nechtěla jsem si ale hledat milence a narušit tak jinak věrné manželství. Tak jsem sáhla po hračkách pro dospělé a najednou se cítila jak v nebi. Prázdnota a smutek byly rázem pryč a pocity, které jsem měla, se daly přirovnat k totální euforii.

Jak čas plynul, můj sexuální život s Tomášem se zcela rozpadnul. Dnes si postelové hrátky bez svých věrných kamarádů vlastně už neumím představit. Mínusem je, že svého muže nepotřebuji. A on to jistě cítí. Měl ale už bohužel dostatek času pro náš vztah a spokojené soužití něco udělat. Namísto toho vždy upřednostnil sám sebe a mě nechal na pospas myšlenkám a obavám z toho, co bude. Tak jsem se podle toho zařídila a dnes mám pocit, že mi naprosto nic nechybí.

Co budu dělat dál?

Nejsem si jistá, kam mě tato cesta zavede, ale vím, že jsem nemohla donekonečna žít v něčem, co mě činilo nespokojenou a prázdnou. Pozdě bycha honiti. Staré, ale pravdivé přísloví. Jak tohle všechno dopadne, se neodvažuji predikovat. Jediné, co vím je, že pro mou spokojenost je nadmíru důležité cítit se stále jako žena. Pokud mi tento pocit nedá člověk vedle mě, musím si ho vytvořit sama, navzdory všemu, co to způsobí.

Mohlo by se vám líbit

“Chci se odstěhovat do zahraničí, ale moje máma začala hystericky křičet, že ji neopustím” stěžuje si Pavla, která neví, jak se zachovat

Názor odborníka, Pamely Stephenson Connolly, americké psychoterapeutky, která se specializuje na léčbu sexuálních poruch:

„Pokud je váš běžný modus operandi zaměřen dlouhodobě jiným směrem, než na pohlavní styk a věnování se potřebám vaší polovičky, je více než pochopitelné, že žena bude hledat řešení, jak úspěšně dosáhnout orgasmu. Vztah potřebuje péči, kterou drží v rukou oba partneři. Pokud jeden z nich na vztah kašle, nemůže se divit následkům, které jsou s tím bezprostředně spojeny.“

Pochválit svého partnera je pro dobře fungující vztah zcela zásadní. Své o tom ví i Eva, jejíž příběh si můžete přečíst v článku: „Pepo, jsi ten nejlepší manžel na světě, chci abys to věděl,“ píše krásné vyznání svému muži Eva. Její dopis je inspirací, chvála je moc důležitá