Přejít k hlavnímu obsahu

"Rozešla jsem se s mužem, kterého miluji. Důvodem byl strach, že by to konečně mohlo vyjít," napsala paní Simona

Láska není vždy jen radost, pocit bezpečí a bezstarostné chvíle. Někdy v člověku probudí i strach, o kterém do té doby vůbec nevěděl. Čím silnější city jsou, tím větší může být obava, že o všechno jednou přijde. Mnoho lidí si myslí, že vztahy končí hlavně kvůli problémům, hádkám nebo nevěře. Ve skutečnosti ale někdy odejdeme právě ve chvíli, kdy je všechno až příliš dobré. Když máme pocit, že už nemáme kam utéct a že tentokrát jde opravdu o něco hlubokého. A právě to zná paní Simona.

Přidejte si Svět Ženy do oblíbených na Google zprávách

Přesně to se stalo i Simoně, které je třicet sedm let. Muže, se kterým se rozešla, podle svých slov stále miluje. Přesto to byla právě ona, kdo vztah ukončil. „Nikdy jsem si nemyslela, že člověk může odejít kvůli strachu ze štěstí. A pak jsem to udělala sama,“ přiznává.

Komplikovaní muži

S Adamem se seznámila po několika nevydařených vztazích. „Byla jsem zvyklá na komplikované chlapy. Na nejistotu, čekání a vztahy, kde jsem pořád bojovala o pozornost.“ Adam byl jiný. Klidný, stabilní a otevřený. „Vedle něj jsem poprvé cítila klid. A možná právě to mě vyděsilo.“ Zpočátku bylo všechno krásné. Simona měla pocit, že konečně našla člověka, vedle kterého nemusí nic předstírat. „Nehrál hry, neměla jsem potřebu něco dokazovat. Jenže čím víc mě měl rád, tím víc jsem začínala panikařit.“

Mohlo by se vám líbit

Lucie (41): Zamilovala jsem se do bratra svého přítele. Marka to úplně zničilo

Láska si často nevybírá podle toho, co je správné, nebo se od nás očekává. Přichází nenápadně a někdy i v situacích, které bychom si sami nikdy nenaplánovali a nevybrali. Právě tehdy nás staví před rozhodnutí, která nejsou jednoduchá. Vztahy bývají křehké a jen stěží se dají předvídat. Stačí jeden moment, jedno setkání nebo jedno uvědomění a všechno, co bylo jisté, najednou ztratí pevnou půdu pod nohama. To se stalo i paní Lucii.
svetzeny.cz

Problémy, kde nebyly

Postupně prý začala hledat problémy tam, kde nebyly. „Vadily mi maličkosti. Najednou jsem měla pocit, že je všechno moc vážné, moc skutečné.“ Když Adam začal mluvit o společném bydlení a budoucnosti, začala se uzavírat. „Místo radosti jsem cítila tlak. Jako bych stála před něčím, co už nepůjde vzít zpátky.“ Simona dnes říká, že se ve skutečnosti nebála jeho, ale sama sebe. „Bála jsem se, že když mu úplně uvěřím, bude mě jednou bolet ztratit ho.“ Adam si změny všiml. „Pořád se mě ptal, co se děje. Jenže já sama nevěděla.“ Začala být chladnější, častěji vyvolávala hádky a hledala důvody, proč vztah nefunguje. „Dnes vidím, že jsem ho od sebe odstrkovala schválně.“

Mohlo by se vám líbit

"Zamilovala jsem se do manžela své nejlepší kamarádky a nakonec si ho vzala za muže," svěřila se Petra (40)

Láska je téma, které lidé rádi soudí, dokud se jich osobně netýká. Z dálky se zdá jednoduchá, černobílá a snadno zařaditelná do škatulek, co je správné nebo špatné. Jenže ve chvíli, kdy se do hry vloží emoce, dlouhodobé vztahy a lidská slabost, přestávají jednoduché soudy fungovat. Najednou nejde o pravidla, ale o pocity, které si nikdo nevybral dobrovolně. Takový příběh nám svěřila paní Petra (40).
svetzeny.cz

Vztah ukončila

Nakonec vztah ukončila. „Řekla jsem mu, že si nejsem jistá. Že potřebuju prostor.“ Dodnes si prý pamatuje jeho výraz. „Byl úplně zaskočený. Řekl mi, že mě miluje a že to spolu zvládneme. Jenže já už byla rozhodnutá utéct.“ První týdny po rozchodu cítila zvláštní úlevu. „Měla jsem pocit, že jsem zase v bezpečí. Jenže pak přišlo prázdno.“ Uvědomila si, že neodešla proto, že by Adama nemilovala. Odejít ji donutil strach z toho, že tentokrát by vztah mohl opravdu fungovat. Dnes jsou od sebe několik měsíců. Občas si napíšou, ale Simona ví, že už mu ublížila příliš. „Nejhorší je, že člověk může zničit něco krásného jen proto, že nevěří, že si to zaslouží.“ „Příběh Simony ukazuje, že někdy nejsou největším problémem špatné vztahy, ale naše vlastní obavy. A že láska může být děsivá právě tehdy, když je konečně opravdová. Lidé se leknou, protože najednou zažívají něco, co je může těšit, přinášet jim radost a oni nevědí, jak s tím naložit," uvedla psychterapeutka, Galena K. Rhoades z University v Denveru.

Čtěte také: Margita (65): Moje dcera zjistila, že není biologickou dcerou svého otce. Chce znát toho pravého

Jsou pravdy, které rodiče tají ne proto, že by chtěli ubližovat, ale protože se snaží chránit své děti i sami sebe. Margita celý život věřila, že některé věci už zůstanou navždy minulostí. Dnes se ale její dcera dožaduje odpovědí, které se vyslovují jen velmi těžko. Chce vědět, kdo je jejím biologickým otcem, protože sama zjistila pravdu.

Dnes jsou od sebe několik měsíců. Občas si napíšou, ale Simona ví, že už mu ublížila příliš. „Nejhorší je, že člověk může zničit něco krásného jen proto, že nevěří, že si to zaslouží.“

„Příběh Simony ukazuje, že někdy nejsou největším problémem špatné vztahy, ale naše vlastní obavy. A že láska může být děsivá právě tehdy, když je konečně opravdová. Lidé se leknou, protože najednou zažívají něco, co je může těšit, přinášet jim radost a oni nevědí, jak s tím naložit," uvedla psychterapeutka, Galena K. Rhoades z University v Denveru.

“V manželství mi chybí intimita a doteky, tak si hledám bokovky,” přiznává Eliška

Zdroj článku
×