Česká republika je světovou velmocí v počtu historických sídel na metr čtvereční, takže u nás prakticky nemůžete hodit kamenem, aniž byste trefili nějakou tu barokní římsu nebo renesanční sgrafito. Zámky u nás rostly jako houby po dešti a dnes tvoří neodmyslitelnou kulisu našich víkendových výletů.
Být majitelem takového sídla v minulosti sice znamenalo prestiž, ale také neustálý průvan a nutnost uživit armádu sloužících. Dnes nám tyto stavby připomínají, že luxus měl kdysi úplně jinou podobu. A že se lidé dokázali bavit i bez internetu, stačil jim k tomu zrcadlový sál a pár intrik.
České zámky jako národní vášeň
Procházka po zámeckém nádvoří patří k základní výbavě každého českého turisty, který si chce připadat alespoň na chvíli jako urozený šlechtic. Zatímco v zahraničí mají moře nebo velehory, my máme nekonečné chodby plné portrétů lidí, kteří se tváří, jako by právě spolkli příliš kyselý citron. Fascinace těmito stavbami nás provází už od dětství. Jako caparti jsme v pohádkách sledovali princezny v nepohodlných šatech, jak sbíhají mramorová schodiště. Každý správný Čech má svůj oblíbený kousek, na který nedá dopustit, ať už kvůli vyhlášenému parku nebo legendě o bílé paní, která prý straší v levém křídle.
Poznejte zámek podle jeho interiéru
Interiéry českých sídel jsou kapitola sama pro sebe. Kombinují nesmírné bohatství s naprostou nepraktičností. A co si budeme: tohle bychom dnes doma určitě nesnesli. Představte si, že žijete v místnosti, kde je strop tak vysoko, že na něj nedohlédnete. A každé slovo se ozývá s ozvěnou jako v jeskyni. Vybavení sálů připomíná muzeum kuriozit. Najdete tu vše od vycpaných krokodýlů až po tajné dveře schované v knihovně. Orientovat se v tom, který styl je zrovna barokní a co už je rokokové zdobení? To vyžaduje buď vysokou školu uměleckého směru, nebo aspoň velmi pozorného průvodce se zápalem pro věc.
Architektura našich zámků prošla tolika přestavbami, že některé budovy připomínají dort, na který každý majitel přidal svou oblíbenou vrstvu šlehačky. Gotické základy se mísí s renesančními arkádami. Všemu korunují barokní věžičky, které se snaží dotknout nebe. Tento architektonický guláš má i tak své kouzlo. Vypráví příběhy o tom, jak se měnila móda a jak se šlechta snažila držet krok se světem. Někdy se sice stalo, že výsledek působil poněkud divoce, ale právě tato rozmanitost dělá z českých památek unikátní galerii pod širým nebem, kterou nám svět závidí.
Zámecké parky nabízejí klid
Když už vás přestanou bavit nekonečné řady starého nábytku a prach na historických gobelínech, vždycky se můžete uchýlit do rozlehlých zahrad a parků. Tyto zelené oázy byly navrženy tak, aby v nich panstvo mohlo nerušeně filozofovat, lovit bažanty nebo se jen tak schovávat před povinnostmi u dvora. Dnes v těchto parcích potkáte spíše rodiny s dětmi a páry hledající romantické zátiší pro společnou fotku u fontány. Když tedy zrovna funguje, což se ale moc neděje. Udržovat takový anglický trávník nebo francouzskou zahradu v dokonalém střihu je nadlidský úkol. Výsledek ale stojí za to, i když vás z toho chození začnou brzy bolet nohy.
Chcete zažít skutečné dobrodružství? Pak se na zámek vydejte v noci. V tento čas stíny ožívají a staré parkety vržou mnohem strašidelněji než ve dne. Noční prohlídky mají své kouzlo. Vyprávějí se při nich příběhy, které by za slunného odpoledne zněly možná až příliš pohádkově nebo neuvěřitelně. Průvodci se často převlékají do dobových kostýmů a snaží se vás přesvědčit, že za rohem právě zmizel duch bývalého pána domu, který si přišel pro svou dýmku. Atmosféra nasvícených nádvoří a tichých chodeb dokáže vyvolat mrazení v zádech i u těch největších skeptiků.
