
Nevěra často nezačíná plánem zničit vlastní manželství. Někdy začíná obyčejným porozuměním, pozorností nebo pocitem, že vás někdo vidí jinak než partner po letech společného života. Jenže dříve nebo později přichází otázka, co bude dál. A tu si klade paní Anna, která udržuje poměr se svým šéfem.
Paní Anna (43) už delší dobu udržuje vztah se svým nadřízeným. Oba jsou v manželství, oba mají své rodiny. Zatímco dříve jí tajné schůzky přinášely vzrušení, dnes v ní vyvolávají hlavně nejistotu.
Mám poměr se šéfem a netuším, co bude dál
Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu mít poměr se svým šéfem, vysmála bych se mu. Vždycky jsem si myslela, že něco takového se mě netýká, přece mám svého manžela, rodinu, proč bych to proboha vůbec dělala? Jenže život bývá složitější a stávají se věci, které by člověk běžně nečekal. Začalo to nevinně. Povýšil mě. Byla jsem jeho osobní asistentkou. Zjistil, že rozumím obchodu a tak se mě občas zeptal na můj názor. Povídali jsme si, trávili spolu čas v práci, rozuměli jsme si.
Postupně jsem se přistihla, že se těším na každou společnou poradu víc než na návrat domů. Pak přišla první zpráva večer, první káva mimo kancelář a nakonec i první polibek a vše ostatní. Vše v rozmezí dlouhé doby, neplánovala jsem, že svedu šéfa. Rozhodně ne. Od té doby se scházíme pravidelně. On má doma svou manželku, já manžela. A nějakou dobu nám to tak asi vyhovovalo. Najednou to pro mě byla jiskra, nový impuls a já jsem se cítila jako puberťačka. Nemyslím si, že jsem byla zamilovaná, ale to pobláznění bylo krásné.

Jsem ve vzduchoprázdnu
Poslední měsíce si ale stále častěji kladu otázku, co vlastně dělám. Scházíme se dvakrát týdně, píšeme si, občas spolu strávíme pár hodin. A pak se každý vrátí domů ke svému životu. Nikdy jsme vážně nemluvili o budoucnosti. Nikdy nepadla otázka, jestli bychom spolu chtěli být veřejně nebo jestli bychom kvůli sobě opustili své partnery. Někdy mám pocit, že jemu současný stav dokonale vyhovuje. Má manželku, rodinu, stabilitu a vedle toho mě.
Jenže já začínám být unavená. Unavená z tajností, výmluv, skrývání a neustálého přemýšlení, kdy se ozve a kdy ne. Nejhorší je, že sama nevím, jaké řešení vlastně chci. Nejsem si jistá, že bych kvůli němu chtěla opustit manžela. Někdy si dokonce říkám, jestli bych s ním vůbec dokázala normálně žít, kdybychom spolu byli každý den a ne jen několik hodin týdně. Ukončit to a vrátit se ke svému životu? Nebo udělat radikální krok a přiznat si, že moje manželství už možná dávno není tím, čím bývalo? Jediné, co vím jistě, je to, že mě tahle nejistota začíná vyčerpávat víc než samotná nevěra. Co byste dělali vy na mém místě?
Inspiraci pro odpověď na situaci paní Anny jsme našli u odbornice na vztahy Jennifer Litner
Paní Anno,
děkuji, že jste se tak otevřeně podělila o svůj příběh. Ocitla jste se v situaci, kterou jste si dříve nedokázala představit, a je pochopitelné, že ve vás vyvolává mnoho protichůdných emocí. Zpočátku vám tento vztah přinášel radost, pozornost a pocit výjimečnosti, který vám možná v běžném životě chyběl. Dnes ale stále více vnímáte i jeho stinnou stránku – nejistotu, tajnosti a pocit, že stojíte na místě bez jasné představy, kam tento vztah vlastně směřuje.
Zdá se, že největším problémem už není samotná nevěra, ale otázka, co skutečně chcete vy. Než učiníte jakékoli zásadní rozhodnutí, zkuste svou pozornost obrátit od šéfa k sobě samé. Zamyslete se nad tím, co vám tento vztah dává, co vám naopak bere a jak se cítíte ve svém manželství nezávisle na mileneckém vztahu. Důležité je neřešit budoucnost pod tlakem emocí, ale dát si prostor k upřímnému zhodnocení vlastních potřeb, hodnot a představ o životě, který chcete žít.
Paní Anno, je vidět, že si uvědomujete složitost celé situace a že už nehledáte jen okamžité vzrušení, ale především vnitřní klid a jistotu. Právě tato sebereflexe je důležitým krokem k tomu, abyste našla řešení, které bude v souladu s vámi samotnou. Věřím, že máte dostatek síly i odvahy podívat se pravdě do očí a rozhodnout se tak, aby vaše budoucnost nebyla postavená na nejistotě, ale na respektu k sobě samé.
Jak se má paní Anna rozhodnout? Má vše riskovat pro možný vztah s milencem? Nebo vše ukončit a zůstat s manželem? Přečtěte si také příběh paní Mirky, kterou její matka nikdy za nic nepochválí, jen hledá chyby.
Zdroj: psychcentral.com, příběh poslala Anna E.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Kvíz pro seniory: Naše otázky vám ukážou, jestli máte všeobecný přehled. Všech 10 bez chyby zvládne málokdo
Jak mít husté obočí a dlouhé řasy za pár korun: Obyčejný olej strčí do kapsy drahá séra, vyhladí vrásky a zničí bradavice
„Jak poznat, že mě partner miluje i po 50,“ ptá se Klára. Nečekejte pugéty, ale položte mu tuto jedinou otázku
Doporučujeme

„Maminka mi řekla, že nechce, abych se o ni jednou starala, prý mi nechce vzít život,“ svěřuje se Radka

„Po třiceti letech manželství jsme zjistili, že spolu vlastně neumíme být sami,“ svěřuje se Růžena

„Mám pocit, že mě manželka podvádí s kolegou z práce, ale nemám důkazy,“ přiznává Martin

„Dcera se rozhodla odstěhovat do zahraničí. Mám pocit, že ztrácím kus rodiny,“ přiznává Radka

„Manželka se stará jen o svou matku a já jsem v jejím životě až na druhém místě,“ přiznává Petr

„Syn už nechce jezdit na naše nedělní obědy, tvrdí, že rodina se neměří počtem návštěv,“ trápí Lenku

„Po padesátce jsem změnila práci a doma místo podpory slyším, že blázním,“ přiznává Michaela

„Dcera odmítla stabilní a dobře placenou práci, tvrdí, že svoboda je pro ni důležitější než jistota,“ nechápe Alena

„Myslela jsem si, že si se snachou rozumíme, ale pak jsem zjistila, co o mně říká za mými zády,“ je smutná Marcela






