Foto: ČTK / Dostál Dušan
Pro mnoho lidí byl jeho hlas symbolem boje proti komunismu a jeho písně hodně rychle zlidověly. Karel Kryl (†49) byl básníkem s kytarou, a když v roce 1969 odešel do německého exilu, stal se hrdinou, jehož všichni odpůrci tehdejšího režimu obdivovali. Když se však po dvaceti letech vrátil konečně už do svobodné vlasti, přišla tvrdá „facka”. Najednou si neměl co říci s lidmi, se kterými se kdysi vzájemně obdivoval, a připadal si jen jako loutka se známou tváří.
Sice se vyučil hrnčířskému řemeslu, ale vždy ho to táhlo k hudbě. Po nástupu na vojnu začal vystupovat s beatovou skupinou Bluesmeni a začala se rozjíždět kariéra legendárního písničkáře. Postupně koncertoval na menších scénách a jeho jméno se začínalo více skloňovat. Písně talentovaného hudebníka pak byly slyšet také z rádiových éterů a rychle si získával velkou popularitu.
Kryl byl pro mnohé hrdinou v boji proti komunismu
Největšího úspěchu však písničkář dosáhl po srpnové okupaci 1968. Hudebník okamžitě reagoval na nastalou situaci, se kterou samozřejmě nesouhlasil, a jeho písně si získaly velký ohlas. Vydal album a titulní píseň Bratříčku, zavírej vrátka byla později brána jako symbol doby, kdy v Československu nastalo období temna a tvrdé komunistické diktatury.
Na den přesně v roce 1969 pak Karel vycestoval na festival do Německa, z něhož se už nevrátil. Mluvilo se o emigraci, ale to písničkář později vyvracel. Vždy byl hrdým vlastencem, nikdy nechtěl získat německé občanství a požádal pouze o politický azyl. „V Československu měl kořeny. Byl se svým domovem naprosto svázán. Navíc tvrdil, že básník se může vyjadřovat pouze svým mateřským jazykem,“ vzpomínala kdysi zpěvákova druhá žena Marlene. Zatímco Kryl začínal nový život v Německu, kde neznal jazyk, neměl přátelé a možná zažil i kulturní šok, v rodné zemi se stal jakýmsi hrdinou a symbolem pro boj s komunistickým režimem.
Krylova legendární píseň Bratříčku, zavírej vrátka
Místo potlesku studená sprcha a zrada na balkóně
Po dvaceti letech v exilu se zpěvák vrátil do vlasti. Lidé ho doslova nosili na rukou a hltali každé jeho slovo. Karel byl mile překvapený, jak na něho všichni reagovali. Rychle však vystřízlivěl, když pochopil, že je vnímán pouze jako jakýsi maskot převratu a nedostane šanci mluvit více do politiky. Byl zklamaný z polistopadového vývoje a začal být ve svých názorech celkem radikální, což lidé opojeni svobodou a demokracií nechtěli slyšet.
Když pak byl Kryl požádán Václavem Havlem, jestli by mohl na balkoně Melantrichu zazpívat hymnu společně s Karlem Gottem, samozřejmě souhlasil. Později se však za své vystoupení styděl, protože Božský Kája s komunistickým režimem bez problémů vycházel a Kryl se opět cítil zneužitý jen kvůli své tváři.
Ignorace z Hradu a prasklé srdíčko
Ve výsledku písničkář nesmírně trpěl rozpadem Československa a své rozčarování nad vedením politiky vložil do protestsongů jako Sametové jaro nebo Demokracie. Navíc velmi těžce nesl, že se za celou dobu, co pobýval ve své vlasti, nedočkal jediného osobního pozvání či audienčního přijetí od prezidenta Havla. Tuhle tichou ignoraci Hradu nedokázal odpustit, zvlášť když viděl, že se to v okolí hlavy státu hemží bývalými soudruhy.
Vrátil se zpět do Německa, kde pak v pouhých čtyřiceti devíti letech zemřel. Puklo mu srdce z toho, že jeho rodná zem se nepoučila z let minulých a komunisté jen „převlékli“ kabát...
Zdroj: Novinky.cz, Reflex.cz, Autorský článek
Galerie: Trpký návrat z exilu do vlasti: Karel Kryl neodpustil Havlovi ignoraci a za vystoupení s Gottem se styděl
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme
Ženy, sláva a závislosti: Jak Elvis Presley změnil svět hudby a ztratil kontrolu nad vlastním osudem
