Patří k legendám naší hudební scény a pro mnohé fanoušky je Michal Prokop velkou osobností, která sice zabrousila do politiky, ale nenechala se strhnout opojnou mocí. Nakonec však hudba zvítězila nad úřadem a zpěvák společně se svou kapelu znovu rozehrává rytmy rocku a blues. Dnes slaví Michal významné životní jubileum. S osmdesátkou na krku však rozhodně nepolevuje a jistě svůj den oslaví v plné parádě, jak se na ostříleného muzikanta patří.
Nikdy nešel s davem a vždy chtěl zpívat to, co ho bavilo, a ne se podřizovat soudruhům, kteří pomalu stáli nad umělci a říkali jim noty. Nakonec dobu, kdy byly zakázány anglicky zpívané písně a rockeři byli postrachem společnosti, nějak přežil a dále pokračoval ve své tvorbě. Vyzkoušel si však také politiku či moderování v televizi, ale k hudbě se opět vrátil a dodnes koncertuje.
Hudební legenda se stala zpěvákem tak trochu z nouze
Všichni Michala známe jako velký hlas na našem hudebním poli, ale původně začínal jako kytarista. Neměl nějaké pěvecké ambice, ale když z jeho kapely Framus Five odešel zpěvák, nemohli sehnat nikoho, kdo by k nim skvěle pasoval. „Víceméně z nouze, v lednu 1967 jsem poprvé vylezl před mikrofon a zpíval asi pět bluesových věcí, tenkrát jsme poslouchali anglický bluesový kapely,“ popsal Prokop pro Český rozhlas, že pak za ním přišel kolega, jehož obdivoval, a řekl mu, ať rozhodně zpívá.
Prokop pohrdal česky zpívanými písněmi
Když pak kapela bodovala na beatovém festivalu v pražské Lucerně, dostali pánové nabídku nahrávat pro rozhlas a natočili své první album. Tehdy se zrodila legenda, která má i dnes vyprodané koncerty.
S nástupem raketové popularity však přišla také jakási namyšlenost a arogance. „V té době jsem velice pohrdal česky zpívanými písněmi kolegů, jako byl Petr Novák nebo Olympic, kteří měli podle mě písničky hlavně pro holky, zatímco jediná správná hudba, rhythm and blues, se přece musí zpívat anglicky!“ přiznal Michal, že po roce 1968 mu však rychle spadl hřebínek.
Michal nechtěl dělat hudbu podle nějakého diktátu od soudruhů
Podle Prokopa byly pak začátky sedmdesátých let velkou bídou pro hudební scénu. Cílem bylo zlikvidovat hlavně rockery, „vlasáče“ a kritiky komunismu. Vzhledem k tomu, že se nechtěl vzdát zpívání, nastoupil k Haně Zagorové, kterou měl lidsky rád, ale její hudba byla na hony vzdálená té Michalově. „Pochopil jsem, že nelze dělat věci jen proto, že se jimi dá slušně uživit. Někdo to možná dokáže, já ne,“ vzpomínal muzikant pro Novinky.cz, že svou práci samozřejmě neodfláknul, ale zkrátka mu to nešlo. Ledy se pak trochu pohnuly a v osmdesátých letech vznikla píseň, která je s hudebníkem navždy spojená.
Připomeňte si známý hit Kolej Yesterday
Doporučujeme
reklama
Prokop měl politické ambice, ale hudbu měl stále v krvi
Po revoluci se pak zpěvák vrhnul do politiky s takovým zápalem a touze po změně, že to vypadalo na definitivní sbohem pódiím. Stal se poslancem a náměstkem ministra kultury a džínovou bundu vyměnil za dobře padnoucí oblek. Stranické rozepře a zákulisní intriky Prokopa postupně otrávily. V televizi si ho pak pamatujeme jako moderátora úspěšné talk show Krásný ztráty. „Ambici být politikem jsem skutečně měl a myslel jsem si, že jsem s hudbou profesně skončil,“ popsal Michal pro Český rozhlas, že však měl muziku stále v krvi, ale nemyslel si, že by si mohl znovu stoupnout na podia.
Naštěstí se mýlil a jeho návrat přijali fanoušci s velkým nadšením. Prokop je zkrátka legendou, která uměla vystupovat také v politice, a tím pádem na něho nikdo nezanevřel. Dnes tak může oslavit velké jubileum jako pořádný rocker šmrncnutý blues a rozjet to ve velkém stylu. Energii na to zpěvák rozhodně ještě má.
