V rodinách se často vytvoří role, které přetrvávají celé roky. Jeden sourozenec je ten, kterému se pomáhá, druhý ten, od kterého se očekává rozum a spolehlivost. Problém nastává ve chvíli, kdy se odpovědnost za cizí rozhodnutí začne automaticky přesouvat právě na toho „rozumného“. Paní Moniku trápí její matka.
Monika (49) svou mámu opakovaně varovala, aby sestře už další peníze nepůjčovala. Matka ji neposlechla a o velkou část úspor nakonec přišla. Teď se obrací právě na Moniku, protože podle ní je jediná, na kterou se dá spolehnout.
Máma přišla o úspory kvůli sestře
Moje sestra měla s penězi problémy už několikrát a máma jí vždycky pomohla. Nejdřív šlo o menší částky, později o mnohem víc. Několikrát jsem mámě říkala, že by si měla nechat rezervu hlavně pro sebe a že není rozumné půjčovat peníze, které sama může jednou potřebovat. Vždycky mi odpověděla, že sestru přece nemůže nechat ve štychu.
Poslední půjčka byla největší a máma kvůli ní sáhla skoro na všechny úspory. Sestra slibovala, že peníze vrátí, jenže se to nestalo. Teď máma řeší každou větší platbu a nedávno mi zavolala, jestli bych jí nepomohla s jedním výdajem, protože už nemá z čeho brát. Pak dodala, že jsem přece vždycky byla ta rozumná dcera a ví, že ji v tom nenechám.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Musím pomáhat já, máma čeká, že ji zachráním
Právě tahle věta mě zasáhla nejvíc. Celý život jsem se snažila být zodpovědná, šetřit a nechtít po nikom, aby řešil moje problémy, a teď mám pocit, že se to proti mně obrací. Nechci mámu nechat bez pomoci, protože vím, že některé výdaje prostě zaplatit musí. Zároveň mě ale zlobí, že sestra zůstává stranou a očekává se, že následky jejich rozhodnutí vyřeším já.
Když jsem mámě řekla, že jí nemůžu pravidelně doplácet to, o co přišla, urazila se a připomněla mi, že rodina si má pomáhat. Jenže já už si nejsem jistá, kde končí pomoc a začíná povinnost napravovat rozhodnutí, před kterými jsem ji opakovaně varovala. Nejvíc se bojím, že pokud jednou začnu všechno dorovnávat, stane se z toho samozřejmost. Musím svou matku finančně zachraňovat jen proto, že jsem byla v rodině vždycky ta zodpovědnější?
Ke komentáři na situaci Moniky nás inspiruje rodinná terapeutka Sarah Epstein
Milá Moniko,
děkuji za otevřenost, s jakou jste popsala situaci, ve které se z vaší dlouhodobé zodpovědnosti začíná stávat něco, co po vás rodina automaticky očekává. Je pochopitelné, že nechcete nechat svou mámu bez prostředků na důležité výdaje, ale zároveň vás právem zlobí, že následky jejích rozhodnutí a sestřiných dluhů mají nakonec dopadnout právě na vás. To, že jste byla vždycky „ta rozumná“, ještě neznamená, že máte být rodinnou finanční pojistkou pokaždé, když někdo jiný svou rezervu vyčerpá.
Zkusila bych proto oddělit jednorázovou pomoc v konkrétní nouzi od pravidelného dorovnávání peněz, o které máma přišla. Pokud se rozhodnete s nějakým nezbytným výdajem pomoci, můžete zároveň jasně říct, že tím nepřebíráte odpovědnost za její další finance a že podobná pomoc nemůže být samozřejmostí. Stejně důležité je, aby se do řešení zapojila i vaše sestra, protože právě její půjčky jsou podstatnou částí toho, proč se máma do současné situace dostala.
Moniko, rodinná pomoc má smysl tehdy, když nevytváří dalšího člověka, který se kvůli ní začne dostávat do potíží nebo dlouhodobě cítit využívaný. Nemusíte volit mezi tím, že mámě nepomůžete vůbec, a tím, že budete automaticky sanovat všechny její budoucí výdaje. Můžete si sama určit, co jste ještě ochotná a schopná nabídnout, aniž byste ohrozila vlastní jistotu. Přeji vám, aby se vám podařilo nastavit tuto hranici dřív, než se z vaší zodpovědnosti skutečně stane povinnost, se kterou jste nikdy nesouhlasila.
