„Manželka se stará jen o svou matku a já jsem v jejím životě až na druhém místě,“ přiznává Petr

Petr (44) je ženatý s Ivanou už osmnáct let. Společně vychovali dvě děti a vždy se považovali za sehraný pár, který dokáže zvládnout i složitější životní situace. Poslední rok se ale jejich vztah začal měnit ve chvíli, kdy Ivanina matka ovdověla a začala potřebovat stále více pomoci.

Jsem najednou v manželčině životě až na druhém místě

Když můj tchán zemřel, bylo mi jasné, že to pro mou ženu bude těžké období. Ono to ani pro mě nebylo jednoduché, tchán byl fajn chlap a trochu mi nahrazoval mého otce, který umřel když mi bylo patnáct. Moje žena si s tchyní byly vždy blízké a já automaticky počítal s tím, že jí budeme nějakou dobu více pomáhat. Jenže z několika návštěv týdně se postupně stala každodenní záležitost. Ivana za ní jezdila po práci, o víkendech jí nakupovala, vozila ji k lékařům a řešila každý její problém.

Ze začátku jsem nic nenamítal. Říkal jsem si, že si tchyně jen zvyká na život bez manžela. Jenže měsíce plynuly a nic se neměnilo. Naopak. Když jsme měli naplánovaný společný výlet, často zazvonil telefon a tchyně potřebovala něco zařídit. Večeře v restauraci se rušily, víkendy mizely a naše společné chvíle byly stále vzácnější. Začal jsem mít pocit, že celý náš život se točí kolem jedné osoby.

Připadám si jako sobec, když si stěžuji

Nejtěžší je, že si vlastně připadám provinile. Když se snažím o tom s Ivanou mluvit, okamžitě mi připomene, že její matka zůstala sama a že ji teď potřebuje. A já to přece chápu. Jenže zároveň vidím, že naše manželství jde stranou. Nedávno jsme měli výročí svatby. Rezervoval jsem stůl v restauraci, koupil květiny a těšil se, že budeme po dlouhé době sami. Dvě hodiny před odchodem ale tchyně zavolala, že jí nefunguje televize a potřebuje pomoc. Ivana bez váhání zrušila naše plány a odjela za ní.

Seděl jsem doma sám, koukal na připravenou kytici a poprvé mě napadlo, jestli jsem se ve vlastním manželství nestal až druhou prioritou. Nechci soupeřit s osamělou starší ženou, ale zároveň nevím, jak dlouho ještě dokážu předstírat, že je všechno v pořádku. Jak mám manželce vysvětlit, že mi nechybí její péče o matku, ale čas a pozornost, které už téměř nezbývají pro náš vztah?

Mohlo by se vám líbit

„Těšil jsem se, že budeme v důchodu konečně víc spolu s manželkou, místo toho si připadám zbytečný,“ přiznává Milan

Ke komentáři na situaci pana Petra nás inspiruje psycholožka Tamara L Goldsby

Vážený pane Petře, děkuji,

že jste se tak otevřeně podělil o svůj příběh. Z toho, co popisujete, je patrné, že se nacházíte ve velmi složité situaci mezi pochopením pro bolest své tchyně a potřebou chránit vlastní manželství. Nejde o to, že by vám vadilo, že se vaše žena o matku stará. Bolí vás spíše to, že postupně mizí prostor pro vás dva a že se z partnerství stává vztah, ve kterém jsou vaše potřeby dlouhodobě odsunuty na vedlejší kolej.

Kdybych byl na vašem místě, nesnažil bych se s Ivanou mluvit o tom, zda má své matce pomáhat, ale o tom, jaký dopad má současná situace na váš vztah. Místo výčitek zkuste mluvit v první osobě: „Cítím se osaměle“, „Chybí mi společný čas“, „Mrzelo mě, že jsme neoslavili výročí.“ Taková sdělení bývají méně útočná a dávají větší šanci, že uslyší, co skutečně prožíváte. Zároveň může být užitečné společně hledat hranice péče, aby veškerá odpovědnost neležela jen na Ivaně a aby váš vztah měl opět své pevné místo.

Mohlo by se vám líbit

„Tchyně volá mému manželovi několikrát denně a musí jí to vždycky zvednout,” je naštvaná Helena. Co dělat, radí psycholog Pavel Pařízek

Rád bych vás ujistil, že nejste sobec ani bezcitný člověk. Potřeba blízkosti, pozornosti a společně stráveného času je v manželství zcela přirozená. To, že o ni žádáte, není útok na tchyni ani zpochybnění manželčiny péče. Je to snaha chránit vztah, který je pro vás důležitý. Věřím, že pokud budete o svých pocitech mluvit otevřeně a s respektem, máte šanci najít rovnováhu, ve které bude místo jak pro pomoc tchyni, tak pro vaše manželství.

Má pan Petr právo žádat svou manželku, aby občas upřednostnila jeho a jejich manželství? Nebo musí vyčkat až se tchyni bude dařit lépe? Přečtěte si příběh paní Katky, která nechce své děti nechávat na hlídání svému otci.

Zdroj: psychologytoday.com, příběh poslal Tomáš F.