“Tchán ponižuje mého manžela, ale v jeho rodině je to prý normální,” neví si rady Nataša

Nataša (48) žije s manželem více než dvacet let. Společně vybudovali rodinu i stabilní život, její muž dokonce vede vlastní firmu a má dost práce. Přesto pokaždé, když přijedou na návštěvu k jeho rodičům, má Nataša pocit, že se vrací do doby, kdy byl její manžel malý kluk, kterého otec nikdy nedokázal ocenit.

Tchán ponižuje mého manžela, ale v jeho rodině je to prý normální

Můj manžel je pracovitý člověk. Nikdy neměl vysoké ambice na tituly nebo velké kariéry v kanceláři, ale vždycky uměl pracovat rukama. Vyšel se základní školou na učiliště a má výuční list. A právě to je věc, kterou mu jeho otec nedokáže odpustit. Tchán je typ člověka, který si zakládá na vzdělání a společenském postavení. Celý život pracoval v kanceláři a rád zdůrazňuje, kdo má jakou školu. Když jsme se s mým manželem poznali, už tehdy jsem si všimla, že ho jeho otec shazuje. Nejdřív jsem si myslela, že je to jen takové rýpání. Jenže postupem let jsem pochopila, že to myslí vážně. Jednou u rodinného oběda tchán úplně bez rozpaků řekl, že můj manžel je vlastně omyl. Prý se mu nepovedl, protože nemá maturitu, jen „blbý výuční list“. Seděla jsem tam a nevěřila vlastním uším. Přitom můj manžel dnes vede vlastní firmu. Má malou stavební partu, zaměstnává tři další řemeslníky a zakázky má domluvené skoro na rok dopředu. Lidé ho chválí, protože pracuje poctivě a spolehlivě. Ale pro jeho otce to neznamená vůbec nic. Podle něj je pořád jen ten kluk bez školy. Nejhorší je, když to tchán říká přímo jemu. Manžel většinou mlčí, jen se trochu pousměje a snaží se to přejít.

Nejdřív jsem si myslela, že je to jen takové rýpání. Jenže postupem let jsem pochopila, že to myslí vážně. Jednou u rodinného oběda tchán úplně bez rozpaků řekl, že můj manžel je vlastně omyl. Prý se mu nepovedl, protože nemá maturitu, jen „blbý výuční list“. Seděla jsem tam a nevěřila vlastním uším. Přitom můj manžel dnes vede vlastní firmu. Má malou stavební partu, zaměstnává tři další řemeslníky a zakázky má domluvené skoro na rok dopředu. Lidé ho chválí, protože pracuje poctivě a spolehlivě. Ale pro jeho otce to neznamená vůbec nic. Podle něj je pořád jen ten kluk bez školy. Nejhorší je, když to tchán říká přímo jemu. Manžel většinou mlčí, jen se trochu pousměje a snaží se to přejít.

Ubližuje mému manželovi

Jenže já vidím, jak ho to zasáhne. Když od rodičů odcházíme, bývá zamlklý. Vypadá jako malý kluk, který dostal vynadáno, i když nic neudělal. Jednou jsem se o tom zmínila tchyni. Myslela jsem, že by se mohla svého syna aspoň trochu zastat. Jenže ona jen pokrčila rameny. Řekla mi, že její muž je takový celý život a že si na to všichni zvykli. A prý to mému manželovi určitě nevadí. Jenže já vidím, že vadí. Možná o tom nemluví, ale pokaždé odchází od rodičů se sklopenou hlavou. A mě to strašně mrzí. Protože vím, jak moc se snaží a jak dobrý člověk je. Jen nevím, jestli mu v takové situaci můžu nějak pomoct. Někdy mám chuť tchánovi říct, co si o jeho chování myslím. Ale bojím se, že bych tím situaci jen zhoršila. Tak zatím jen stojím vedle svého manžela a snažím se mu aspoň doma dávat najevo, že si ho vážím. Jen si někdy říkám, jak moc by pro něj znamenalo, kdyby to jednou dokázal říct i jeho vlastní otec.

Ke komentáři na situaci paní Nataši nás inspiroval psycholog Leon F Seltzer

Paní Natašo,

z toho, co popisujete, je vidět, jak moc vám na vašem manželovi záleží a jak bolestné pro vás je sledovat, když ho vlastní otec opakovaně shazuje. Dlouhodobá kritika ze strany rodiče může člověka zraňovat i v dospělosti, protože právě od rodičů většina lidí podvědomě očekává uznání a přijetí. Váš tchán zřejmě posuzuje hodnotu lidí velmi úzce – podle vzdělání a společenského postavení. To ale neznamená, že jeho pohled je pravdivý nebo spravedlivý. Ve skutečnosti váš manžel už dávno dokázal, že je schopný, pracovitý a úspěšný člověk, i když se jeho životní cesta liší od otcových představ.

To nejdůležitější, co pro něj můžete dělat, už vlastně děláte – dáváte mu doma pocit respektu a uznání. Pro člověka, který byl dlouhodobě kritizovaný rodičem, je velmi léčivé mít partnera, který jeho hodnotu vidí a pojmenovává. Zkuste s manželem o této situaci někdy klidně mluvit, ne ve chvíli po návštěvě rodičů, kdy jsou emoce silné, ale v klidnějším momentu. Můžete mu říct, že vidíte, jak moc se snaží a jak si vážíte jeho práce i toho, jaký je člověk. Někdy pomůže i jemně otevřít otázku, jestli by chtěl vůči otci někdy nastavit hranice – například dát najevo, že takové poznámky už poslouchat nechce. Důležité ale je, aby to bylo jeho rozhodnutí a jeho tempo.

Pokud jde o vás, je pochopitelné, že máte chuť manžela bránit. Někdy však může mít větší efekt tichá, ale jasná reakce než ostrá konfrontace. Můžete například klidně říct něco ve smyslu: „Já jsem na něj naopak velmi pyšná, protože vybudoval vlastní firmu a lidé si jeho práce váží.“ Takový postoj ukazuje respekt k manželovi, aniž by nutně vyvolal velký konflikt. A zároveň je dobré přijmout i jednu realitu: někteří rodiče své děti bohužel nikdy otevřeně nepochválí. O to důležitější je, aby váš manžel věděl, že jeho hodnota nestojí na jednom názoru, ale na tom, jaký život skutečně žije a jaké lidi kolem sebe má.

Paní Nataša neví, jak svému manželovi pomoci, protože jeho otec ho shazuje a ubližuje mu řečmi, které pronáší rádoby vtipně. Jak proti tomu manžela bránit? Přečtete si také příběh paní Radky, která neměla od rodičů dost lásky, tu shrábnul její bratr.