„Tchyně mě nemá ráda, tvrdí, že manžel si najde lepší ženu, než jsem já,” popisuje Silvie. Co dělat, radí psycholog Pavel Pařízek

Paní Silvie (41) je několik let vdaná a s manželem tvoří stabilní pár. Přesto má pocit, že ji jeho matka nikdy nepřijala. Tchyně podle jejích slov často pronáší poznámky, které Silvii zraňují, a manžel jejich význam zlehčuje jako humor.

Tchyně mě nemá ráda

Od začátku jsem cítila, že mě jeho matka nemá ráda. Snažila jsem se to změnit, být milá, vstřícná, pomáhat, zajímat se. Jenže ať jsem udělala cokoliv, nikdy to nestačilo, vždycky ke všemu měla poznámky, nikdy nebylo nic dost dobré, vždycky jsem byla ta špatná. Nejvíc mě bolí její poznámky před ostatními lidmi. Představuje mě jako „první a horší manželku svého syna“ a pak se směje, že doufá, že jednou přijde ještě nějaká lepší, která ho bude reprezentovat.

Všichni se tomu nervózně pousmějí a já tam stojím s pocitem, že bych se nejradši propadla do země. Můj manžel vždycky řekne, že to tak nemyslí, že je to její humor a že si to moc beru. Mávne nad tím rukou, protože to je jeho milovaná maminka. Jenže já vidím její pohledy, slyším tón hlasu a vím, že to není žádný vtip. Je v tom pohrdání a nenávist, kterou slyší všichni kromě manžela.

Nechci k ní vůbec chodit

Postupně jsem začala být nervózní z každého rodinného setkání. Přemýšlím dopředu, co zase přijde, jaká poznámka, jaké shazování. Nejhorší ale je, že mě v tom vlastní manžel vlastně nechává samotnou. Nezastane se mě, jen všechno uhlazuje a zlehčuje. Připadám si pak jako ta hysterická, která „nechápe legraci“. Jenže člověk přece pozná, kdy si z něj někdo dělá srandu laskavě, a kdy ho chce ponížit. A moje tchyně to dělá za účelem ponížit mě.

Já už jsem unavená z toho pořád dokazovat, že jsem dost dobrá. Jsem jeho žena, ne někdo, koho si jeho matka může neustále hodnotit a zesměšňovat. Nechci k ní chodit na návštěvy, dobrovolně se nechat urážet, poslouchat o sobě jen to nejhorší. Přece nejsem hloupá, abych tohle všechno podstupovala. A taky mám strach, že to jednou nevydržím a od plic ji vynadám. Přemýšlím, jestli mám ještě dál mlčet a dělat, že se nic neděje, nebo jestli už konečně říct nahlas, že mi to ubližuje. A jestli opravdu od manžela neodejít, protože dovolí, aby mě jeho matka takhle trápila.

Mohlo by se vám líbit

“Tchyně začíná zapomínat a můj manžel to nechce začít řešit, prý jsem hysterka,” nechápe Adéla

Vyjádření psychologa Pavla Pařízka

Je dobré oddělit, co víme, od toho, co si Silvie domýšlí. Představit někoho veřejně jako „první a horší manželku“ není běžný humor. To je shazování. Tady má Silvie pravdu. Co ale jistě vědět nemůže, je motiv. Jestli za tím stojí nenávist, nebo jen necitlivost, nepozná. A pro to, co má dělat, na tom ani moc nezáleží. Zraňuje ji to tak jako tak. Silvie má vlastně dva různé problémy. Jeden je tchyně a její poznámky. Druhý je manžel, který se jí nezastane. Ten druhý je důležitější. Tchyni nezmění. Manželův postoj možná ano.

Záleží na tom, na co rozhovor s manželem míří. Ne na to, že ji matka nenávidí. Proti tomu se postaví. Má mířit na jejich partnerství. Silvie potřebuje říct konkrétně, co od něj čeká. Třeba: až to příště začne, chci, aby ses mě nahlas zastal. Manžel možná ten tón opravdu neslyší. U vlastní matky bývá člověk hluchý. To nemusí být zrada. Ale je to věc, kterou se musí naučit vidět. Silvie si myslí, že má jen dvě možnosti. Mlčet, nebo vybuchnout. Tak to není. Existuje třetí cesta. Může věc klidně pojmenovat ve chvíli, kdy se stane. Může omezit, jak často k tchyni chodí. Může ze setkání odejít, když to začne. Hranice není hádka.

Mohlo by se vám líbit

“Tchyně mi pořád radí, co a jak dělat. Když se ohradím, je to prý pro mé dobro,” je smutná Eliška

A teď k odchodu od manžela. Ta úvaha je předčasná. Test není, jestli tchyně přestane. Test je, jestli je manžel ochoten stát při ní, až mu jasně řekne, co potřebuje. Zatím to vypadá, že tenhle přímý rozhovor ještě neproběhl. Ten krok by měl přijít dřív než jakékoli rozhodnutí o manželství.

Kdo je Pavel Pařízek

Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.

Pokud potřebujete psychologickou pomoc, hledejte na webu terapie.cz

Jak má paní Silvie tuto situaci řešit? Je odchod od manžela opravdu správné řešení? Nebo je to předčasné a je možné vše zlepšit a změnit? Přečtěte si také příběh Mileny, která chce chránit své děti před manželovými nápady.

Zdroj: příběh poslala Silvie Z., vlastní dotazování - terapie.cz