„Vnučka oslovuje dospělé křestním jménem a tyká jim. Moje dcera to nechce řešit,“ svěřuje se Bronislava

Paní Bronislava (70) je zmatená z toho, jak její vnučka zachází s autoritami. Dospělé lidi oslovuje automaticky křestním jménem a tyká jim. Přijde jí to neuctivé a přinejmenším zvláštní, takhle by se dítě chovat nemělo. Jenže dcera se s ní o tom nechce bavit.

Vnučka oslovuje dospělé křestním jménem tyká jim

Moje desetiletá vnučka chodí do alternativní školy, kde místo učitelů mají průvodce. Dcera mi několikrát vysvětlovala, že tam děti dospělým tykají a oslovují je křestními jmény. Upřímně jsem si myslela, že jsem to jen špatně pochopila. Pak jsem s nimi jednou šla na školní akci. Vnučka přiběhla k jednomu z dospělých a bez zaváhání řekla: „Ahoj, Tomáši, můžu ti něco ukázat?“

Zůstala jsem stát jako opařená. Celý život jsem své děti vedla k tomu, že učitelům se vyká a že úcta se projevuje i způsobem, jakým s dospělými mluvíme. Tady to ale nikomu nepřipadalo zvláštní. Naopak, všichni se tvářili, že je to úplně normální.

Doma jsem se dcery zeptala, jestli jí to opravdu nevadí. Jen se usmála a řekla, že právě naopak. Prý je ráda, že se dnešní děti dospělých nebojí a mohou s nimi mluvit otevřeně. Dodala, že respekt se nepozná podle vykání, ale podle chování. Jenže já to cítím jinak.

Nemá k dospělým úctu

Mám strach, že když dítě odmala nerozlišuje mezi vrstevníkem a dospělým, přestává si autorit vážit. Vždyť jednou přijde do zaměstnání nebo na úřad a svět nebude fungovat podle pravidel jeho školy. Když jsem své dceři řekla, že se mi to nelíbí, odpověděla mi, že si pletu respekt se strachem. Prý jsme byli vychováni k poslušnosti, zatímco ona chce svou dceru naučit zdravému sebevědomí.

Od té doby se tomuto tématu raději vyhýbáme. Nechci dceři mluvit do výchovy ani kritizovat školu, kterou pro vnučku vybrala. Přesto mě pokaždé překvapí, když slyším desetileté dítě tykat dospělému člověku a oslovovat ho jen křestním jménem. Možná se opravdu změnila doba. Jen si nejsem jistá, jestli se spolu s ní nevytratilo i něco, co bylo dříve samozřejmostí. Myslíte si, že se dá děti naučit respektu, i když dospělým tykají a oslovují je křestním jménem? Nebo je vykání stále důležitou součástí slušného chování? Co byste na mém místě udělali vy?

Mohlo by se vám líbit

“Tchán překračuje všechny hranice, vnučka je pro něj všechno a já to nezvládám,” je zoufalá Elena

Ke komentáři na situaci paní Bronislavy inspiruje profesorka Sarah M. Coyne

Paní Bronislavo,

děkuji, že jste se tak upřímně podělila o své pocity. Je pochopitelné, že vás způsob komunikace ve škole vaší vnučky zaskočil, protože jste vyrůstala v prostředí, kde bylo vykání přirozeným projevem úcty. Když se setkáme s odlišným přístupem, může v nás vyvolávat obavy, že se vytrácejí hodnoty, které považujeme za důležité.

Ve skutečnosti se zde střetávají dva různé pohledy na respekt. Vy ho spojujete s určitými pravidly slušného chování, zatímco vaše dcera i škola kladou větší důraz na otevřenou komunikaci, vzájemnou důvěru a způsob, jakým se lidé k sobě chovají. Respekt se skutečně může projevovat různými způsoby a samotné tykání nemusí znamenat, že dítě ztrácí úctu k dospělým. Důležitější je, zda umí naslouchat, chovat se ohleduplně a přizpůsobit své jednání různým situacím.

Mohlo by se vám líbit

“Vnučku si její rodiče přehazují jako horký brambor, ona chce být u mě,” je zoufalá Jarka

Zkuste proto sledovat spíše to, jak se vaše vnučka k lidem chová, než jen formu oslovení. Pokud je laskavá, umí přijmout pravidla a chová se s úctou k druhým, pak si vytváří důležité sociální dovednosti, i když vyrůstá v jiném školním prostředí, než na jaké jste byla zvyklá vy. Přeji vám, abyste si s vnučkou uchovala krásný vztah a dokázala vnímat především hodnoty, které vás spojují.

Jak má paní Bronislava zkousnout to, že její vnučka jedná s dospělými lidmi jinak? Má právo mluvit dceři do výchovy, když má pocit, že dělá něco špatně? Přečtěte si také příběh Romana, kterého maminka postavila před těžkou volbu.

Zdroj: psychologytoday.com, příběh poslala Bronislava K.