„Otěhotněla jsem v patnácti. Dcera i vnučka můj příběh zopakovaly,“ říká Darina

Darina (57) otěhotněla v patnácti letech a dceru porodila krátce po šestnáctých narozeninách. Kvůli sňatku musela být tehdy předčasně zplnoletněna. O mnoho let později se velmi podobný příběh zopakoval nejprve u její dcery a poté i u vnučky.

Otěhotněla jsem v patnácti, a nejen já

Nikdy neříkám, že moje dcera byla chyba. Jsem za ni ráda a neumím si představit, že by nebyla. Moje chyba byla spíš v tom, jak brzy jsem se dostala do situace, na kterou jsem nebyla připravená. Otěhotněla jsem v patnácti, v šestnácti už jsem byla máma a kvůli svatbě se tehdy muselo řešit i moje zplnoletnění. Otec dcery si mě vzal, ale když odmaturoval, odešel. Zůstala jsem sama, dodělávala školu a postupně se snažila postavit na vlastní nohy.

Právě proto jsem s dcerou od puberty mluvila otevřeně o vztazích, sexu i antikoncepci. Chtěla jsem, aby měla možnosti, které jsem já tehdy neměla. Přesto v sedmnácti otěhotněla také. Když se narodila moje vnučka, bylo mi teprve čtyřiatřicet. Byla to doba, kdy dnes běžně mají ženy první dítě.

Opakovaly mé chyby

Dceři jsem pomáhala mnohem víc, než tehdy pomáhali rodiče mně, ale zároveň jsem si přála, aby tak těžký začátek vůbec nemusela zažít. A pak přišlo něco, co mě zasáhlo ještě víc. Moje vnučka, se kterou jsme o našem rodinném příběhu mluvily odmalička, otěhotněla také velmi mladá a první dítě měla v osmnácti. Mně bylo jednapadesát a stala jsem se prababičkou. Dnes je jejímu prvnímu dítěti šest let a má ještě mladšího sourozence. Když se na ně dívám, mám je samozřejmě ráda. Současně mě ale někdy přepadá bezmoc, že se v naší rodině stejný scénář opakoval třikrát.

Udělala jsem všechno pro to, aby moje dcera i vnučka věděly, jak náročné to může být. Přesto moje zkušenost nestačila. A občas si kladu otázku, jestli jsem někde udělala něco špatně. Proč se může stejný životní scénář v rodině opakovat, i když se jedna generace vědomě snaží té další předat svou zkušenost a varovat ji?

Mohlo by se vám líbit

„Vnoučata za mnou skoro nejezdí a mám pocit, že už mě nepotřebují,“ říká Alena

Ke komentáři na situaci paní Dariny nás inspiruje odborník na vývoj dospívajících Adam A. Rogers

Milá Darino,

chápu, proč ve vás opakování stejného příběhu ve třech generacích vyvolává otázku, jestli jste mohla něco udělat jinak. Zároveň ale platí, že předat vlastní zkušenost neznamená získat kontrolu nad rozhodnutími dalšího člověka. Vaše dcera ani vnučka nežily váš život podruhé – každá měla své vztahy, okolnosti a vlastní volby.

Otevřeně mluvit o sexu, antikoncepci i důsledcích časného rodičovství má smysl, ale ani dobře vedené rozhovory nejsou zárukou určitého výsledku. Dospívající potřebují informace, možnost ptát se i praktické podmínky k tomu, aby podle nich mohli jednat, a přesto někdy zvolí jinak, než by si jejich rodiče přáli. Vaše zkušenost jim mohla mnoho dát, i když je nakonec neuchránila před podobně náročným začátkem.

Mohlo by se vám líbit

„Děti mi bez mého vědomí začaly hledat domov pro seniory,“ říká Ilona

Možná by vám mohlo ulevit přestat hledat jedno místo, kde jste údajně selhala, a podívat se také na to, co se mezi generacemi změnilo. Vy jste zůstala téměř bez pomoci, zatímco své dceři jste podporu poskytla, a další generace už vyrůstala s otevřenějšími rozhovory, než jaké jste zažila vy. Stejný milník v podobném věku proto ještě nemusí znamenat úplně stejný životní scénář. Přeji vám, abyste v rodinném příběhu dokázala vidět nejen to, co se zopakovalo, ale i to, co jste svou zkušeností pomohla změnit.

Má Darina důvod hledat chybu sama v sobě, když dcera i vnučka udělaly podobné rozhodnutí jako ona? A jak přijmout, že zkušenost rodiče může dítěti pomoci, ale nemůže za něj řídit jeho život? Přečtěte si také příběh Lenky, která ztratila důvěru ve svého manžela, když zjistila, že má tajný účet.

Zdroj: psychologytoday.com, příběh poslala Darina G.