„Vnučka říká své mamince křestním jménem. Tvrdí, že je to normální, ale já mám pocit, že se z rodin vytrácí úcta,“ svěřuje se Květa

Květa (69) vždy věřila, že respekt k rodičům se projevuje nejen chováním, ale i způsobem oslovení. Když zjistila, že její osmiletá vnučka říká své mamince křestním jménem, zůstala v naprostém šoku. Její dcera tvrdí, že je to jejich společná dohoda a že na vzájemné úctě se tím nic nemění. Květa si ale klade otázku, jestli se dnešní snaha o rovnocenné vztahy neposouvá až příliš daleko.

Vnučka říká své mamince křestním jménem

Moje dcera Klára má osmiletou dceru. Jsou si velmi blízké a mají hezký vztah, což jim upřímně přeji. Před několika týdny jsem ale byla u nich na návštěvě a zažila něco, co mě dodnes zaráží. Vnučka přiběhla z pokoje a zavolala: „Kláro, pojď se podívat, co jsem postavila!“ Nejdřív jsem se rozhlédla, jestli u nich není nějaká kamarádka. Až po chvíli mi došlo, že oslovuje vlastní maminku.

Dcera se jen usmála a šla za ní. Nepřišlo jí na tom vůbec nic zvláštního. Později jsem se jí opatrně zeptala, proč jí to dovolí. Řekla mi, že si na tom zakládají. Prý chtěla, aby jejich vztah nebyl postavený na autoritě, ale na důvěře. Tvrdí, že respekt se nepozná podle oslovení, ale podle toho, jak se k sobě chovají. Přiznávám, že tomu nerozumím. Nikdy bych své rodiče neoslovila křestním jménem. Ne proto, že bych se jich bála, ale protože to bylo něco naprosto přirozeného. Nemyslím si, že moje dcera vychovává špatně. Moje vnučka je slušná, chytrá a hodná. Přesto mě pokaždé zamrazí, když slyším, jak své mamince říká jen „Kláro“.

Prý jsem stará a nerozumím tomu

Když jsem dceři řekla, že mi to připadá neuctivé, odpověděla, že se dívám na dnešní svět očima své generace. Prý už dávno neplatí, že vykání nebo oslovení „maminko“ automaticky znamená respekt. Možná má pravdu. Jen si nejsem jistá, jestli se spolu se starými pravidly nevytrácí i něco mnohem důležitějšího. Nechci jim mluvit do života ani do výchovy.

Jsou to jejich pravidla. Jen si občas říkám, jestli některé tradice neměly svůj význam a jestli není škoda se jich úplně vzdát. Myslíte si, že je oslovení rodičů křestním jménem jen neškodným zvykem dnešní doby? Nebo by si děti měly zachovat tradiční oslovení, protože je součástí úcty ke svým rodičům? Co byste na mém místě udělali vy?

Mohlo by se vám líbit

“Vnučku si její rodiče přehazují jako horký brambor, ona chce být u mě,” je zoufalá Jarka

Ke komentáři na situaci paní Květy nás inspiruje terapeutka Tammy Gold

Paní Květo,

děkuji, že jste se podělila o své pocity i pochybnosti. Je pochopitelné, že vás oslovení vlastní dcery křestním jménem překvapilo, protože jste vyrůstala v době, kdy bylo „maminka“ nebo „tatínek“ samozřejmou součástí rodinných vztahů a symbolem úcty.

Je ale dobré si uvědomit, že samotné oslovení nemusí vypovídat o kvalitě vztahu ani o míře respektu. Z vašeho vyprávění je patrné, že vaše vnučka je slušná, hodná a s maminkou má hezký vztah. To naznačuje, že dcera se snaží stavět výchovu na důvěře a otevřené komunikaci. Přesto je naprosto přirozené, že vám tento způsob připadá nezvyklý a že ve vás vyvolává obavy, zda se nevytrácí význam některých tradičních hodnot. Zkuste se na tuto situaci dívat spíše optikou výsledků než samotné formy. Každá rodina si nastavuje svá pravidla a pokud mezi dcerou a vnučkou funguje vzájemný respekt, nemusí být oslovení křestním jménem známkou neúcty.

Mohlo by se vám líbit

„Dcera mi zakázala dávat fotky vnoučat na internet, připadám si, jako bych už ani nebyla jejich babička,“ svěřuje se Jitka

Pokud vás to stále trápí, můžete si s dcerou v klidu popovídat o tom, co pro vás tradiční oslovení znamená, aniž byste hodnotila její výchovu. Takový rozhovor může přinést větší porozumění na obou stranách. Přeji vám, paní Květo, aby se vám podařilo zachovat krásný vztah s dcerou i vnučkou. Vaše starost nevychází z kritiky, ale z lásky k rodině, a právě ta je tím nejdůležitějším základem, na kterém mohou stát i rozdílné pohledy na výchovu.

Jak má paní Květa přijmout fakt, že její vnučka své mámě říká křestním jménem? Je to správně nebo by opravdu měla mít nějakou autoritu? Přečtěte si také příběh Mileny, která je zoufalá z toho, že si její manžel píše s cizími ženami na sociálních sítích.

Zdroj: cbsnews.com, příběh poslala Květa V.