Přejít k hlavnímu obsahu

“Chtěla jsem, aby se všichni měli dobře, zničila jsem tak sama sebe,” stěžuje si Alena. Terapeutka radí, jak situaci zvládnout

Info ikona
Chtěla jsem, aby se všichni měli dobře.

Rodinné vztahy nejsou vždycky ideální. Mámy synů mají obvykle jasnou představu, jakou partnerku by si syn měl domů přivést. Když se tak nestane, umí to mnohdy nepříjemně ventilovat. Čas však některé hrany otupí. Ovšem ne vždycky. Důkazem toho je Alena, která nemá s tchyni na růžích ustláno.

Tchyně nechtěla, aby si mne její syn vzal, nebyla jsem dost bohatá. Když jsem při mateřské začala dálkově studovat vysokou školu, byl z toho poprask. Ženská patří k plotně a ne do školy, říkala. Druhého syna jsme si pořídili 18 měsíců od prvního. Po mateřské jsem hned šla do práce, chyběli peníze, ale jesle naštěstí fungovaly. Školu jsem dokončila při práci a dvou dětech. Můj muž začal také studovat. Oba jsme to zvládli bez babiček a hlídání. Na to jsem právem pyšná, protože to mnohdy nebylo jednoduché.

Tchyně se upnula na nás

Když zemřel tchán, bylo to smutné období. V té době se tchyně upnula na mého manžela. Na začátku jsem to chápala, potřebovala oporu a mít někoho, kdo by tu pro ni byl. Když ji odešel i starší syn, nastalo pro mne peklo. Nic ji nebylo dobré, když jsme opravovali chalupu, kam se sjížděla cela rozvětvená rodina, já neměla šanci ani na kafe. Často před návštěvou vykřikovala, že mi tam nepatří ani lžička na kafe. Když jsem si zavedla na chalupě svůj pořádek, dokázala do 24 hodin všechno přestěhovat, schovat, zničit.

Příběh čtenářky: “Mám, ze života peklo. Zničila mi ho tchyně,” svěřila se Aneta. Psycholožka radí, co s tím

Aneta měla s tchyní žít pod jednou střechou původně rok, aby s manželem našetřili peníze na vlastní bydlení. Už je to sedm let, tchyně jí dělá ze života peklo, dělá si z ní služku a uklízečku. Snaha přimět manžela odstěhovat se vychází vniveč, tomu se od maminky pryč nechce. Aneta už je zoufalá a uvažuje o rozvodu. Jakou radu pro ní má speciální pedagožka a terapeutka Mgr. Charlotte Benátská?
svetzeny.cz

Chalupa mi nepatří

Když jsem před pár měsíci náhodou koukla na výpis katastru nemovitostí, s hrůzou jsem zjistila, že můj muž mne nezapsal jako spolumajitelku chalupy. Tchyně má stále věcné břemeno. Na otázku, proč nejsem zapsaná, jako jeho žena, s podílem vlastnictví chalupy, odpověděl, že "maminka to nedovolila" . Od tohoto zjištění mi na chalupě všechno vadí, nejsem tam šťastná, připadám si tam jako nevítaný host, který musí uklidit, někdy uvařit, nic mi tam nepatří ani náhodou. Přestože tam jsem "věnovala" spousty věcí, je mi z toho zle. Jsem 32 let vdaná, mám 3 syny a zjištěním tohoto podrazu se mi zhroutil svět.

Neumím to zkousnout

Důvěra je pryč, pohoda nikde, trápím se tím, že můj manžel dokázal takový "podraz" udělat a tvrdí, že je to přece jedno a to nám všichni závidí, jaký jsme stabilní pár, vzorně vystudovaní synové, malá vnučka. Tchyně před nějakou dobou zemřela a já mám dojem, že náš vztah stejně už není v pořádku. Šíleně se hádáme, brečím skoro každý den, hrajeme si na skvělé manželství a já mám strach, že skončím na psychiatrii. Synové mi řekli, "buď ráda, táta tě nebije", nosí domů peníze a to se nějak srovná. Nevěřím. Pomoc? Nechci, byla jsem důvěřivá, snažila jsem dělat pomalu zázraky, aby všichni měli možnost dělat školy, koníčky, teď mám pocit, že jsem vše prohrála. Kluci mají své rodiny, práci, povinnosti k dětem. A co já?

Svůj příběh nám můžete zaslat na e-mail: [email protected]

Rada terapeutky Lucie Mucalové

V příběhu popisujete, že se Vám zhroutil svět. Něco, co jste vnímala jako svoji součást, je v tuto chvíli pryč. Chalupa se Vám oddálila a Vaší součástí je pocit zrady, který nezanechává kámen na kameni. Důvěra odcestovala někam daleko. Ten “divnopocit”, co v sobě nosíte je jako nový silný filtr, skrze který se díváte na svět a na osoby v něm. Popisujete ztrátu důvěry a pohody, trápíte se vnitřně tím, co se stalo. Vnímáte to jako podraz, který teď velmi zasahuje do vašeho manželství. Nic už není takové, jaké bylo. Bojíte se znovu uvěřit, zažíváte pocit prohry. Tím, že jste se s námi o tento příběh podělila, vnímám, že hledáte cestu ke změně nebo ke sdílení, prostě na to nebýt sama. Hledáte odpověď na to jak dál. Jste plná bolesti a zranění a umím si představit, že to moc chcete jinak, ale nejde Vám to. Je to jako rána plná hnisu.

Ani já nevím, co je pro Vás to vhodné, tuhle odpověď si musíte najít v sobě. Jen Vy máte právo rozhodnout se pro to, co dále. Chci Vás podpořit v tom, ať na to nejste sama, ať teď opečujete to zranění, které v sobě nosíte. Se zraněním se těžce hledá síla k tomu jít dál a uvěřit, že může být i jinak. Je to proces, možná se rozhodnete pro proces odpuštění a možná také ne. Odpuštění je darem pro sebe, ne pro ty druhé. Ale v hlubokém vnitřním zranění máte plné právo nevidět cestu ke zlepšení. I to je součástí procesu, dovolte si to. Věřím, že Vy sama v sobě objevíte ten “správný” čas, udělat něco jinak, rozhodnout se pro takové řešení, abyste našla opět cestu ke spokojenosti. K tomuto se nelze přinutit, to je rozhodnutí, pro které se z hloubky sebe rozhodneme. Může Vám být nápomocná terapeutická pomoc nebo existuje i varianta vyhledat párového terapeuta a pracovat s tímto zraněním společně se svým mužem.

Info ikona
Lucie Mucalová

Lucie Mucalová

www.wellnesspromysl.cz

koučka, terapeutka, párová poradkyně.

Inspiruji ženy jak zvolnit, nadechnout se a získat zpátky svou životní energii.

Napomáhám ke spokojenějším vztahům.

Zdroj článku