Stačí se na chvíli vrátit do školních lavic a možná zjistíte, že si pamatujete mnohem víc, než jste čekali. Některé tehdejší znalosti vám zůstaly v hlavě dodnes, jiné už dávno zapadly prachem.
Školní zvonění, těžké aktovky, sešity s linkami, učebnice a učitelé, před kterými se raději nikdo neodvážil ani zašeptat. Tak vypadala školní realita mnoha dětí za socialismu. Výuka měla svá pevná pravidla, některé předměty dostávaly zvláštní důraz a o určitých věcech se zkrátka nepochybovalo. Dnešní školáci by se možná nad částí tehdejšího učiva pořádně podivili. Vy si na něj ale určitě ještě vzpomenete. Nebo vás vlastní paměť nepříjemně zaskočí?
Školní lavice měly svá pevná pravidla
Školní docházka za socialismu nebyla úplně stejná po celé období. Školský systém se několikrát proměňoval, upravovala se délka povinné docházky i podoba jednotlivých škol. Přesto si většina pamětníků vybaví poměrně jasný řád, který určoval, co se kdy děti naučí a jaké znalosti musí zvládnout. Na improvizaci tu příliš prostoru nezbývalo.
Výuka vycházela z jednotných osnov a učebnic, podle kterých postupovali žáci napříč republikou. Bylo tedy celkem jedno, jestli jste seděli v lavici v Praze, Ostravě nebo na malé vesnické škole. Probírali jste podobné kapitoly a plnili stejné požadavky. A jestli jste si někdy říkali, že některé učivo nemá konce, věřte, že v tom nejste sami.
Školní učebnice nebyly jen obyčejnou zásobárnou vědomostí. Odrážely také dobu, ve které vznikaly, a ideologii tehdejšího politického systému. Zvlášť v dějepisu, občanské výchově nebo společenských vědách se žáci setkávali s výkladem, který odpovídal představám komunistického režimu. Některé události dostávaly velký prostor, jiné se naopak příliš nepřipomínaly.
Výrazné místo měly také informace o Sovětském svazu a jeho významu pro tehdejší politiku. Děti se neučily pouze data, jména a historické souvislosti. Dostávaly také poměrně jasnou představu o tom, jak mají jednotlivé události chápat. Kritické přemýšlení nad některými tématy rozhodně nepatřilo k tomu, co tehdejší systém podporoval. Učebnice zkrátka nebyly vždycky jen o vědění, ale také o tom, čemu měli žáci věřit.
Ruština patřila mezi povinné předměty
Zatímco dnešní školáci si často vybírají mezi několika cizími jazyky, jejich rodiče a prarodiče měli nabídku výrazně omezenější. Ruština patřila k povinné výuce a pro mnoho dětí představovala první setkání s cizím jazykem. Azbuka, slovíčka, gramatika a nekonečné procvičování tak tvořily běžnou součást školního života.
Někdo si dodnes vybaví první naučené fráze, jiný by raději zapomněl na všechna slovíčka i složitá gramatická pravidla. A pak tu byly hodiny, při kterých člověk doufal, že ho učitel zrovna nevyvolá. Vždyť kdo by chtěl před celou třídou lovit v paměti správný tvar slovesa? Pokud jste ruštinu kdysi poctivě studovali, možná vás překvapí, kolik toho ve vaší hlavě ještě zůstalo.
Školní výuka samozřejmě nestála jen na politických tématech a ruštině. Děti se učily matematiku, český jazyk, přírodopis, zeměpis, dějepis i další předměty, které patří do školních rozvrhů dodnes. Významnou roli měla také pracovní a polytechnická výchova. Škola měla žáky připravovat nejen na další studium, ale také na praktický život a budoucí povolání.
Nechyběla tělesná, výtvarná ani hudební výchova. Důraz se kladl na kázeň, kolektiv a dodržování pravidel. Kdo si myslel, že po posledním zazvonění má všechny povinnosti za sebou, toho doma čekaly ještě úkoly a příprava na další den. A rodiče většinou příliš nediskutovali o tom, jestli se dítěti zrovna chce. Školní povinnosti byly zkrátka povinnosti.
Doporučujeme
reklama
Školní vzpomínky se jen tak neztratí
Škola za socialismu měla také své nezaměnitelné rituály. Někdo si vybaví slavnostní nástup do první třídy, jiný školní besídky, tělocvik, společné akce nebo pionýrské schůzky. Organizace Pionýr byla součástí tehdejšího systému výchovy dětí a měla je vést ke kolektivním aktivitám i hodnotám komunistického režimu. Zkušenosti se samozřejmě lišily podle konkrétní školy, učitelů i rodinného prostředí.
Právě proto se na tehdejší školní léta vzpomíná tak různě. Někdo má v paměti především kamarády, přestávky a legraci v lavicích, jinému se vybaví přísní učitelé a učivo, které musel umět téměř slovo od slova. Jedno ale mají všechny generace společné. Jakmile přijde řeč na školu, vzpomínky se začnou vracet rychleji než dávno zapomenutá básnička před tabulí. Tak co, troufnete si otestovat svou paměť? Náš kvíz vám ukáže, jestli byste tehdejší učivo zvládli i po letech, nebo byste raději zamířili rovnou do ředitelny.
