44 Kč
Socialismus v Československu nebyl jen o šedivých frontách na banány, ale především o kultu práce, která vás pronásledovala doslova na každém kroku. Stát se o své ovečky staral tak dojemně, že nenechal nikoho jen tak lelkovat, a pokud jste náhodou neměli do čeho píchnout, paragraf o příživnictví vám velmi rychle připomněl, že vězení je také možnost.
Tato éra vytvořila zajímavý svět, kde se povinnost maskovala za radostné budování a volné víkendy se obětovaly na oltář společného blaha. Brigády se staly koloritem doby, bez kterého by se hospodářství pravděpodobně zhroutilo dříve než domeček z karet. Pojďme se podívat na to, jak vypadala ona slavná dobrovolnost, když vám za zády stál kádrový referent s tužkou v ruce.
Pracovní trh fungoval s šarmem parního válce a každý občan musel mít v občance razítko zaměstnavatele, jinak byl automaticky považován za parazita na zdravém těle společnosti. Kdo se pokoušel systému vyklouznout, mohl skončit v táboře nucených prací nebo na té nejhorší šichtě u míchačky. Stát zkrátka miloval plnou zaměstnanost natolik, že lidem přiděloval pozice bez ohledu na to, zda je daná činnost baví, nebo je pro ně naprosto ponižující.
Nejslavnější kapitolou studentských let byly výjezdy do chmelnic, kde se v prachu a horku rodila budoucí pýcha našeho exportu v podobě tekutého zlata pro východní bratry. Ačkoliv šlo o fyzický očistec, mladí lidé tam paradoxně nacházeli největší kus svobody, protože byli daleko od přísného dohledu rodičů a školních škamen. Večery u táboráků a první nesmělé lásky v tělocvičnách tak spolehlivě přebíjely vzpomínky na nekonečné řádky a pichlavé šištičky chmelu.
Propaganda moc dobře věděla, že lidé milují sbírání cetek, a tak vymyslela soutěže o bronzové či zlaté odznaky, které měly dělníky vybičovat k výkonům nad hranicí zdravého rozumu. Pětiletky se plnily hlavně na papíře v zakouřených kancelářích, zatímco v obchodech stále chyběl toaletní papír i dámské vložky. Tento bizarní nepoměr mezi hrdinskými reportážemi v televizi a prázdnými regály v řeznictví byl tichým symbolem tehdejšího hospodářského zázraku, kterému věřil málokdo.
Když socialistické plánování narazilo na své limity a v obci chyběla školka nebo prodejna, stát jednoduše vyzval občany, aby si tyto stavby ve svém volnu postavili úplně sami. Tato svépomoc byla sice prezentována jako vrcholné vlastenectví, ale v pozadí často stál jemný nátlak úřadů, které účast na stavbě kulturního domu braly jako podmínku pro stavební povolení na garáž. Lidé tak v sobotu raději míchali maltu, aby si nezkazili posudek a zajistili dětem místo v jeslích.
Navzdory všemu nucení měly brigády v osmdesátých letech i svou lákavou stránku, protože šikovný student si mohl domů odvézt částku, která se rovnala měsíčnímu platu dospělého člověka. Takový balík peněz byl vstupenkou do světa nedostatkového zboží, kde se za bony kupovaly vytoužené džíny nebo kvalitní elektronika západní výroby. I když byl systém postaven na ideologii a drilu, tyto drobné materiální radosti dělaly z povinné dřiny snesitelnou cestu k vytouženému kousku luxusu.
Prostituce za socialismu nebyla jen tabu, ale i nástroj moci a kontroly. Nahlédněte do temné reality, o které se tehdy veřejně nemluvilo.
