Foto: Wikimedia Commons / Fortepan / Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0
Návštěva kadeřnictví za socialismu připomínala strategickou hru kombinovanou s chemickým útokem. Všudypřítomná vůně amoniaku a laku Lybar tvořila kulisu světa, kde se pod hučícími sušáky u časopisu Vlasta řešila politika i sousedské vztahy.
Pro ženy nešlo jen o úpravu zevnějšku, ale o rituální únik z šedi všedních dnů do hlučného azylu. Celý tento vesmír ovládal neúprosný systém pořadníků a drobných úplatků, bez kterých jste v salonu neznamenali nic. Šikovná kadeřnice byla víc než jen řemeslník, byla to mocná polobohyně a spojka k nedostatkové kráse. Muselo se jí podkuřovat bonboniérou nebo kávou, jinak jste riskovali, že z křesla vstanete s vizáží zmoklého pudla. Styly, ale samozřejmě i ceny, byly zcela jiné než dnes.
Kadeřnice jako neoficiální společenská elita
Být kadeřnicí v dobách plánovaného hospodářství znamenalo patřit k neoficiální společenské elitě s příjmy, které jim mohl závidět i leckterý vysokoškolský inženýr. Oficiální plat byl sice mizerný, ale štědrá dýška od vděčných zákaznic dělala z této profese nefalšované terno. Šikovné kadeřnice se těšily statusu aristokracie a zákaznice si je předcházely jako vzácné relikvie, jen aby si zajistily místo v přeplněném diáři díky systému neformálního spropitného.
Hierarchie salonu a moc pomocného personálu
Peníze se ovšem musely sypat i pomocnému personálu, zejména takzvaným myčkám vlasů. Pokud jste na tuto katu zapomněli, hrozilo, že vám hlavu propláchnou ledovým proudem nebo naopak vodou o teplotě blízké bodu varu. Celý salon tak fungoval jako dokonale promazaný stroj na drobné laskavosti a neoficiální platby, kde se za pultem kupovala nejen přízeň, ale hlavně drahocenný čas a pozornost umělkyně s nůžkami v ruce.
Mužský svět břitev a konec jedné éry
Pánské sekce tvořily uzavřený a ryze mužský mikrosvět, kde se nad porcelánovými kalíšky s mýdlovou pěnou řešily výsledky fotbalu, kvalita piva a strasti života. Holiči byli skuteční mistři břitvy, kterou s rituální přesností ostřili o kožené řemeny upevněné přímo u křesla, což dodávalo návštěvě nádech starosvětské elegance, dokud tento mužský mikrosvět nezačal v osmdesátých letech mizet kvůli obavám z šíření viru HIV. Klasické holení břitvou se najednou v očích veřejnosti i hygieniků zdálo být příliš velkým hazardem se zdravím. Tyto pánské kluby s typickou vůní kolínské se tak začaly pomalu ale jistě měnit v běžné a poněkud sterilní střižny, kde už břitva hrála jen vedlejší roli.
Chemický útok jménem trvalá ondulace
Absolutním vrcholem socialistické estetiky a symbolem ženské vizáže byla trvalá, která z vlasů vytvořila nepoddajnou hmotu nápadně podobnou chemlonu. Trvalá ondulace byla v podstatě chemický útok na vlastní kštici, který sice zaručoval objem na týdny, ale za cenu naprosté destrukce přirozené struktury a lesku vlasu. Pokud jste se pokusili čerstvou trvalou neopatrně rozčesat klasickým hřebenem, změnili jste se okamžitě v lva s velmi špatným dnem nebo v havajskou bubenici. Většina národa se tak pohybovala po ulicích s účesy, které byly zpevněny lakem do takové míry, že by pravděpodobně přežily i výbuch v blízké továrně. Trvalá byla zkrátka závazek, který vyžadoval trpělivost, hroší kůži a naprostou rezignaci na hebkost vlasů.
Domácí alchymie s pivem a peroxidem
Když v kadeřnictví nebylo místo, nastoupila domácí alchymie, kde se k fixaci účesů používala cukrová voda nebo pivo a natáčky se pro dosažení loken musely vyvařovat v kastrůlku. Plastové natáčky se vyvářely ve vroucí vodě a pak se horké kroutily do vlasů, zatímco k fixaci účesu sloužila cukrová voda nebo rozprašovač naplněný vlažnou desítkou. Pokud jste se v koupelně rozhodli pro domácí odbarvování silným peroxidem, šlo o čistý adrenalinový sport s nejistým koncem. Buď jste po deseti minutách strachu získali zářivou blond, nebo vám v umyvadle zbyly jen chomáče spálené kštice, které už nezachránil ani ten nejkyselejší ocet. Byly to časy, kdy cesta za krásou vyžadovala nejen peníze na úplatky, ale hlavně odvahu experimentovat s tím, co dům dal.
Jak vypadal silvestr za socialismu a bez čeho se tehdejší oslavy neobešly? Podívejte se a zavzpomínejte, jak se slavil příchod nového roku dřív.
Galerie: Kadeřnictví za socialismu? Bez úplatků jste riskovali účes jako po chemickém útoku
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
„Syn mi řekl, že se o nás ve stáří starat nebude, prý si máme všechno zařídit sami,“ svěřuje se Marta
„Táta odešel do důchodu a každý den nám stojí přede dveřmi. Bojím se mu říct, že už je toho na mě moc,“ svěřuje se Simona
„O tátu jste se nepostarali, ale mě soudíte? Vezměte si ho na měsíc domů,” píše dětem paní Mirka. Její manžel trpí demencí
Doporučujeme
Pamatujete na umakartové peklo a pořadníky na byty, které trvaly věčnost? Připomeňte si život v papírové krabici
Samizdat byl adrenalinový sport pro odvážné. Jedna půjčená kniha vás mohla dostat přímo do cely a zničit vám život
Noci na karimatce a budíček ve tři ráno: To všechno museli spartakiádní cvičenci vytrpět. Ale kotoul uměli lépe než děti dnes
Zpívej, nebo tě zavřeme. Zákulisní boj o svobodu nebyl fér a kytara byla nebezpečnější než zbraň
Povinná četba, ze které bolely ruce: Co jsme četli za socialismu. Pamatujete si klasické školní knihy?
Vana pod proudem i drogy na rozvázání jazyka: Zvrácené metody StB by vyděsily i tvůrce těch nejdrsnějších příběhů
Konec nudy v ČSSR? Charta 77 odpálila bombu, po které soudruhy málem trefil šlak
Smradlavý líh, kádrovák v zádech a paštiky v kufru. Neuvěřitelné bizarnosti socialistické dovolené
Majonézové nebe a třesoucí se aspik: Odhalte, proč se Češi odmítají vzdát legendárních lahůdek z dob socialismu
