Ti tam jsou na uhlazené agenty z detektivek, kteří s kamennou tváří sledují nepřítele státu zpoza novin. Pokud jste v dobách socialismu vyděšeně zaslechli zvolání, že půjdete s nimi, nečekalo vás žádné zdvořilé vysvětlování. StB byla všudypřítomným stínem, který nahlížel do soukromí i nejtajnějších myšlenek.
Mašina na strach kombinovala středověké mučení s psychologickým nátlakem a divadelními kulisami. Jejím cílem nebylo chránit zákon, ale zlomit každého, kdo se odvážil nemyslet v souladu s režimem. Metody vyšetřovatelů byly natolik zvrácené, že by se za ně nemuseli stydět ani tvůrci hororových filmů.
Elektrická lázeň a brutální výslechy
V padesátých letech se vyšetřovatelé s dokazováním viny nezdržovali. Razili heslo, že rafinovaný nepřítel nenechává stopy, a proto je nutné ho k doznání jednoduše umlátit. Symbolem krutosti se stala legendární vana pod elektrickým proudem, která vězni v teplé vodě způsobovala bolestivé křeče, zatímco se bachaři náramně bavili pohledem. Fyzické násilí v těchto letech neznalo hranic a sloužilo jako primární cesta k vynucení jakéhokoli doznání. Mnoho obětí si z těchto výslechových místností odneslo doživotní následky na těle i na duši.
Akce Kámen a falešné hranice
StB dokázala připravit i neuvěřitelné divadlo zvané Akce Kámen. Šlo o falešné hranice s americkou celnicí, kde lidé v euforii prozradili tajné informace nastrčeným agentům. Jenže celá scéna byla jen pastí s rekvizitami z Barrandova. Sotva uprchlíci opustili úřadovnu, zatkla je skutečná hlídka a následoval tvrdý trest. Tato rafinovaná past dokázala zneužít poslední zbytky naděje na svobodu k tomu, aby se oběti samy usvědčily. Celá operace byla naplánována do nejmenších detailů včetně amerických vlajek a dobových časopisů.
Když pěsti unavily, nastoupila chemie. V tajných laboratořích míchali experti preparáty určené k rozvázání jazyka. Vyčerpaným vězňům po dnech hladovění nabídli jídlo napumpované drogou psychoton, po které oběť v halucinacích podepsala jakoukoli lež, jen aby ten šílený kolotoč v hlavě konečně nadobro zastavila. Používání chemických látek proměnilo výslechy v děsivý experiment, kde lidská vůle neměla proti jedům žádnou šanci. Neovladatelné stavy mysli pak vyšetřovatelé zneužívali k diktování předem připravených výpovědí.
Bezohledné násilí a týrání žen
Komunistická tajná policie neznala žádné hranice a nebrala ohledy ani na ženy v jiném stavu. Brutální výslechy doprovázené bitím často končily tragickými potraty přímo v celách, přičemž se nešťastnicím nedostalo žádné lékařské pomoci. Vyšetřovatelé jim cynicky vzkazovali, že je jednodušší, když taková osoba zemře sama. Absence jakéhokoli soucitu k budoucím matkám zůstává jednou z nejtemnějších kapitol v historii celého sboru. Lidská důstojnost zde byla naprosto pošlapána ve jménu ideologické čistoty a moci.
Během normalizace násilí nahradil propracovaný psychický teror. Místo ran pendrekem nastoupilo ohlušující mlácení do plechových skříní u hlavy nebo takzvané stínování, kdy agenti v patách izolovali člověka od společnosti a dělali z něj vyvrhele. Tato neviditelná zeď strachu byla často ničivější než fyzické vězení. Neustálý dohled a pocit ohrožení na každém kroku měly za cíl vyvolat u sledovaných naprostý duševní rozklad. Člověk se tak stal vězněm ve vlastním životě, i když se zrovna nacházel na svobodě.
Doporučujeme
reklama
Svazky StB a tajní spolupracovníci
Dnes se u soudů hraje hořká komedie o tom, kdo byl a nebyl agentem. Většina evidovaných odchází s čistým štítem, což budí dojem falšování spisů. Historici však varují, že v přísně řízené mašině StB bylo falšování téměř nemožné a bývalí estébáci dnes u výslechů lžou, aby své staré konfidenty kryli. Tento pakt o mlčení i po letech komplikuje snahu o spravedlivé pojmenování všech viníků tehdejší doby. Celý systém evidence byl natolik precizní, že náhodné chyby v registrech prakticky neexistovaly.
