44 Kč
Retro jízda s konzervou v kufru se stala národním sportem, který prověřil nervy každého otce rodiny. Zatímco dnes řešíte barvu kufru, tehdy jste řešili, zda vás soused neudá dříve, než stačíte dojet k hranicím s devizovým příslibem v kapse. Cesta za sluncem začínala v ponurých chodbách úřadů plných razítek. Ohlédněme se zpět za bizárem socialistické dovolené. Ostatně, národ paštikářů se nám říká dodnes.
Získat povolení k výjezdu vyžadovalo trpělivost tibetského mnicha a pokoru prosebníka o milost. Bez papíru se nehnulo ani kolo vašeho věrného stroje, který častěji stávkoval, než skutečně jel. Dovolená byla vzácným únikem z šedi všedních dnů, za který se platilo hodinami čekání v nedohledných frontách u přepážek.
Cesta k moři nezačínala u benzínky, ale v kanceláři kádrováka, který zkoumal vaši morální integritu i politickou spolehlivost. Výjezdní doložka byla v podstatě propustkou z vězení, o kterou jste museli škemrat u zaměstnavatele i u banky. Pokud jste neměli dostatečně čistý kádrový profil, mořský příboj jste mohli sledovat maximálně v televizi při sledování večerních zpráv. Celý ten proces připomínal strategickou hru, kde jedinou chybu trestal systém zákazem vycestování na několik let.
Když už jste konečně drželi v ruce všechna povolení, nastala fáze technické přípravy vašeho dvoutaktního miláčka na tisícikilometrovou štreku. Trabant sice vypadal jako krabička od mýdla, ale dokázal uvézt celou rodinu, stan i zásoby jídla na čtrnáct dní. Cesta na východ prověřila mechanické dovednosti řidičů, kteří dokázali opravit prasklé těsnění pomocí kusu staré duše a izolační pásky. Každý kilometr bez poruchy se rovnal malému zázraku, který posádka oslavovala otevřením jedné z mnoha teplých limonád.
Gastronomický zážitek v zahraničí se smrsknul na obsah hliníkových konzerv, které tvořily základní stavební kámen každého jídelníčku. Čeští turisté si vysloužili nelichotivou přezdívku díky své schopnosti přežít dva týdny na vepřovém ve vlastní šťávě. Restaurace v Bulharsku nebo Jugoslávii zůstávaly pro většinu rodin nedostupným luxusem, protože devizy stačily tak akorát na pohlednice. Vaření na plynovém vařiči před stanem dodávalo celému pobytu tu správnou kempingovou atmosféru plnou vůně cibule a spáleného lihu.
Jadran představoval pro běžného smrtelníka vrchol blaha a tajný sen, který se splnil jen těm nejšťastnějším vyvoleným s devizovým příslibem. Voda tam byla průzračnější a vzduch voněl svobodou, i když jste stále museli dávat pozor, co a před kým říkáte. Možnost koupit si pravé džíny nebo žvýkačky v místním obchodě dělala z této destinace absolutní hit, o kterém se pak vyprávělo v práci ještě celé měsíce. Návrat domů doprovázelo důkladné prohlížení auta celníky, kteří hledali jakýkoliv náznak pašovaného zboží.
Pro ty, kteří neměli ambice ani žaludek na zahraniční anabázi, připravilo Revoluční odborové hnutí hromadné rekreace v tuzemských horách. Podnikové chaty praskaly ve švech pod náporem pracujících, které bavil kulturní referent pomocí vtipů a nucených soutěží. Program byl nalinkovaný od ranní rozcvičky až po večerní táborák, kde se budovalo to správné třídní uvědomění u sklenice piva. Soukromí se zde nenosilo, protože cílem bylo utužování kolektivu, i kdyby to mělo znamenat sdílení koupelny s polovinou vaší dílny.
Severočeské moře v podobě Máchova jezera zažívalo každé léto nálety tisíců lidí, kteří toužili po písečné pláži a troše toho slunění. Kempy byly plné stanů typu áčko, kde se rodiny tísnily na malém prostoru a sdílely radost z fronty na párek v rohlíku. Voda nebyla vždy nejčistší, ale pocit, že jste na dovolené, přebil i přítomnost sinic nebo hlučné sousedy z vedlejšího podniku. Večerní procházky po kolonádě s kopečkovou zmrzlinou v ruce tvořily nezapomenutelnou kulisu prázdnin, které dnes působí jako z jiného světa.
Když vás přestal bavit kolektivismus a fronty na všechno, zbývala poslední jistota v podobě vlastní chaty nebo zděděné chalupy. Češi se stali mistry v oboru kutilství a každou volnou chvíli trávili natíráním plotů nebo pěstováním brambor na vlastním políčku. Chalupa byla pevností, kde státní moc končila u vrátek a vy jste si mohli žít podle svého bez dohledu referentů. Tento únik do vnitřní emigrace vytvořil specifickou kulturu, která dodnes určuje způsob, jakým trávíme svůj volný čas v lůně české přírody.
Prázdné regály, fronty na banány a vůně čerstvě mleté kávy. Tak vypadaly nákupy za socialismu bez příkras. Zavzpomínejte s námi.
