44 Kč
Zapomeňte na moderní restaurace, kde dostanete na talíři jen uměleckou tečku z řepy a tři lístky polníčku. Existuje totiž paralelní vesmír, v němž vládne poctivá majonéza, aspik se třese v rytmu nostalgie a cukr se nepočítá na gramy, ale na čistou radost z každého sousta, které vás vrátí do dětství.
I pětatřicet let po revoluci zjišťujeme, že v souboji mezi avokádovým toustem a vlašákem s rohlíkem má ten druhý jmenovaný stále navrch. Tyto legendy z pultů lahůdkářství nás baví, protože jsou upřímné, na nic si nehrají a chutnají přesně tak, jak si je pamatujeme z dob, kdy byl svět o něco jednodušší.
Vstoupit do klasického lahůdkářství byl vždycky malý obřad, který útočil na všechny smysly najednou. Králem všech chladicích pultů byl a pravděpodobně navždy zůstane vlašský salát, ta magická alchymie brambor, uzeniny a kyselých okurek. Prodavačky v bílých pláštích ho sázely do papírových kornoutů s takovou jistotou, jako by servírovaly kaviár. K tomu stačil jeden gumový rohlík a snídaně byla hotová.
Pokud jste zatoužili po troše dobrodružství, přišlo na řadu ruské vejce, které je důkazem české vynalézavosti. Tento kousek z pražského automatu Koruna původně vznikl jako chytrý způsob, jak zpracovat kvalitní suroviny v lákavé formě pro širokou veřejnost. Jde vlastně o bohatě zdobený chlebíček v mističce, který se rozhodl, že veku nepotřebuje a raději se nechal zalít do průhledného aspiku.
Když vás v bufetu u nádraží honila mlsná na něco teplého a sytého, sázka na smaženku byla vždycky výhrou. Tento jednoduchý pokrm tvoří plátek chleba, na kterém trůní nadýchaná vajíčková směs usmažená dozlatova. Je navrch potřená ostrou hořčicí a ozdobená cibulí. Je to vlastně česká odpověď na rychlé občerstvení, která nepotřebuje žádné exotické koření, aby si získala srdce studentů i dělníků na směně.
Jakmile člověk zdolal slanou nálož, jeho kroky většinou zamířily do cukrárny k vitríně se zákusky. Nadýchané větrníky s bohatou karamelovou šlehačkou a věnečky plněné žloutkovým krémem představovaly vrchol umění z odpalovaného těsta, které muselo být lehké jako vánek. Nahradit máslo margarínem bylo tehdy i dnes vnímáno jako naprostá svatokrádež, která by zkazila celkový dojem.
Mezi všemi těmi krémovými dorty vždycky zářil ikonický punčový řez, kterému nikdo neřekne jinak než punčák. Tato šťavnatá kostka prokládaná barevnými vrstvami piškotu a provoněná kapkou alkoholu byla povinnou výbavou každé rodinné oslavy nebo nedělní návštěvy. Možná vypadá trochu jako barevný ústřel z minulé éry, ale jeho sladká chuť vás okamžitě vrátí do dob prázdnin, kdy bylo všechno mnohem snazší.
Zatímco v cukrárnách se kupovaly laskonky, doma v troubách voněly moučníky, které se pekly podle receptů předávaných z generace na generaci. Nejoblíbenější domácí stálicí byl bezpochyby Míša řez, spojující kakaový piškot, poctivou vrstvu tvarohu a čokoládovou polevu do jednoho harmonického celku. Hned v závěsu se držel bleskový hrnkový perník s marmeládou.
Není to jen o sentimentu a vzpomínkách na mládí. I když co si budeme nalhávat, i ty samozřejmě hrají v našem vnímání chutí roli. Staré receptury byly svázány přísnými normami. Ty sice omezovaly kreativitu, ale zaručovaly, že šunka byla skutečnou šunkou. A krém byl vyrobený z mléka. V těchto lahůdkách hledáme pevnou půdu pod nohama v dnešním uspěchaném světě, kde věcem často chybí jejich pravá duše.
Retro dobroty ze socialismu nejsou jen o chuti, ale hlavně o vzpomínkách na bezstarostné dětství. Která z nich vás vrátí zpátky v čase nejvíc?
