Smažák z nouze, žluté jazyky od Vitacitu a banány z novin: Tyto retro gastro-hity vznikly kvůli prázdným regálům, ale Češi je milují dodnes

Když v tehdejších řeznictvích chybělo kvalitní maso na nedělní řízky, nezbylo než improvizovat s tím, co zrovna státní mlékárny poslaly do prodeje. Právě z této nouze se zrodily pokrmy a cukrovinky, které sice vznikly jako nouzové řešení, ale nakonec se staly trvalou součástí naší národní identity.

Jak se ze zoufalého nedostatku masa zrodil král českých hospod

Když socialistické plánování v oblasti chovu dobytka opět jednou selhalo, řezníci zírali na prázdné háky a hospodyně propadaly upřímnému zoufalství. Vepřové maso se stalo nedostatkovým zbožím, na které se stály potupné fronty, a tak musel přijít na řadu selský rozum a levná alternativa. Kuchaři v restauracích a jídelnách prostě vzali cihlu eidamu, obalili ji v klasickém trojobalu a hodili do rozpáleného oleje. Vznikl tak fenomén smaženého sýru, který měl původně jen zalepit díru v tehdejším jídelníčku, než soudruzi zase seženou hovězí. Tento nouzový blboun v trojobalu ale k překvapení všech bleskově dobyl srdce i žaludky celého národa a stal se doslova kultovní záležitostí, kterou dodnes milujeme.

Mohlo by se vám líbit

Chmel, krev a Tuzex: Jak vypadala socialistická dřina, kde se i za pivo a džíny platilo vlastní svobodou

Vánoční pomerančové šílenství, z obyčejného ovoce se stalo náboženství

Mladší generace dnes vůbec nechápe, že banány a pomeranče nebyly samozřejmostí, kterou si v lednu hodíte do košíku cestou z práce v supermarketu. Tropické ovoce bylo tehdy vzácnější než drahé kameny a dováželo se do tehdejšího Československa prakticky výhradně před vánočními svátky jako luxusní bonus pro pracující. Když do místní samoobsluhy dorazila bedna s kubánskými pomeranči, bleskově se to rozkřiklo po celém sídlišti a před vchodem vyrostl nekonečný lidský had plný napjatého očekávání. Tato situace s sebou nesla i vlnu bizarního chování, kdy se banány kupovaly ještě úplně zelené a tvrdé jako dřevo, načež se doma rituálně ukládaly na skříň, aby tam několik dní dozrávaly zabalené v novinách.

Mohlo by se vám líbit

Stáli byste hodiny a nevěděli na co? Fronty byly naprosto běžné. Takhle se žilo za socialismu

Chemický zázrak v papírovém sáčku zabarvil dětské jazyky na celé týdny

Pokud jde o sladkosti, tehdejší trh nenabízel žádné pestrobarevné regály plné čokoládových tyčinek z dovozu, a tak si děti musely najít svou vlastní drogu. Tou se stal legendární Vitacit, což byl šumivý prášek v malém sáčku, který měl původně sloužit k výroûě osvěžujícího ovocného nápoje pro horké letní dny. Jenže málokteré dítě mělo tehdy takovou trpělivost, aby prášek pracně sypalo do sklenice s vodou a míchalo ho lžičkou. Mnohem populárnější bylo nasypat si tuhle chemii na dlaň a s gustem ji olizovat. Tato kratochvíle měla za následek, že polovina dětí na základních školách chodila s divoce svítivými žlutými nebo červenými jazyky a dlaněmi, z čehož učitelé v hodinách pravidelně šíleli.

Nesmrtelný ledový medvěd drží svou pozici i v éře luxusních italských zmzlin

Zmrzlina za socialismu neměla desítky příchutí a nikdo vám ji netvaroval do podoby luxusních růží, ale přesto na ni lidé vzpomínají s posvátnou úctou. Symbolem tehdejšího léta se stal mražený krém Míša, který se poprvé objevil v chladicích boxech už na konci šedesátých let. Kombinace poctivého tvarohu, smetany a křupavé čokoládové polevy na dřevěné špejli byla tak jednoduchá, až byla naprosto dokonalá. Zatímco ostatní pokusy tehdy připomínaly spíše obarvenou ledovou tříšť, Míša si držel laťku vysoko. Je fascinující, že tento malý nanuk s obrázkem medvěda dokázal přežít drsnou konkurenci západních gigantů, kteří po revoluci vtrhli na náš trh, a dodnes si udržuje stabilní pozici nejprodávanější české zmrzliny.

Mohlo by se vám líbit

Noci na karimatce a budíček ve tři ráno: To všechno museli spartakiádní cvičenci vytrpět. Ale kotoul uměli lépe než děti dnes

Polárkový dort jako luxusní nedělní dezert s příchutí tuhého kartonu

Dalším nezapomenutelným úkazem tehdejší chladicí techniky a potravinářského průmyslu byl slavný Polárkový dort, který tvořil zlatý hřeb každé správné rodinné oslavy. Tento mražený blok se prodával v papírové krabici, která měla k eleganci hodně daleko a často v mrazicích boxech přimrzala k okolním potravinám. Když otec přinesl tento poklad domů, musel se porcovat masivním nožem, protože byl zmrzlý na kost a konzistencí připomínal spíše stavební materiál, který matka musela slavnostně ozdobit kompotovanými jahodami. Chuť tohoto dezertu byla velmi specifická, protože v něm člověk kromě vanilkového aromatu ucítil i lehký závan onoho zmíněného papírového obalu, přesto šlo o velký symbol luxusu.

Mohlo by se vám líbit

Konec toaleťáku v Čechách: Co se dělo, když za socialismu došel toaletní papír. Vláda mlčela, lidé používali noviny i mech

Umění náhražek aneb jak se zrodila kofola a čaj s rumem bez čaje

Socialistická gastronomie byla v podstatě jedna velká laboratoř, kde se vědci pokoušeli napodobit nedostupné západní produkty pomocí domácích zdrojů. Když bylo jasné, že kapitalistická kola u nás legálně neseženeme, dostali farmaceuté za úkol vymyslet vlastní verzi černého šumivého nápoje. Výsledkem byl sirup Kofo, který kombinoval bylinky, ovocné šťávy a kofein, čímž vznikla chuť, která sice americký originál vůbec nepřipomínala, ale byla návykovější než cokoli jiného v té době. Podobná kouzla se děla i s alkoholem a teplými nápoji, kdy se z obyčejného tuzemáku stalo univerzální léčivo na veškeré neduhy a splíny, přičemž čaj s rumem v tehdejších stánkách často obsahoval mnohem více alkoholu než samotného čaje.

Nejlepší období, kdy být dítětem? Socialismus byl pro děti v mnohých ohledech lepší, než dnešní doba

Zdroje: apetitonline.cz, kondice.cz

Galerie: Smažák z nouze, žluté jazyky od Vitacitu a banány z novin: Tyto retro gastro-hity vznikly kvůli prázdným regálům, ale Češi je milují dodnes

7 fotek 8 fotek