Pionýrské tábory za socialismu: Vtloukání komunistické ideologie jsme nevnímali, rudé šátky vázali na jedničku a noční hlídky milovali

Na pionýrské tábory se mohly děti dostat prostřednictvím škol a pionýrských organizací. Výběr dětí často závisel na jejich aktivitě v pionýrských kroužcích a na doporučení učitelů či vedoucích pionýrských skupin. Rodiče museli vyplnit přihlášku a zaplatit symbolický poplatek, který pokrýval náklady na stravu a ubytování. Tábory byly dotovány státem, což umožňovalo účast širokému spektru dětí.

Běžný táborový program

Den na pionýrském táboře začínal brzkou ranní rozcvičkou, která měla děti probudit a připravit na celodenní program. Po rozcvičce následoval společný nástup, kde se zpívala pionýrská hymna a vztyčovala se vlajka. Dopoledne bylo věnováno vzdělávacím aktivitám, často byly organizovány také rukodělné dílny, kde si děti vyráběly různé předměty s pionýrskou tematikou. V průběhu dne se nesmělo zapomínat také na několikeré provolávání vět „K budování a obraně socialistické vlasti buď připraven!“ a odpovědi „Vždy připraven!“

Mohlo by se vám líbit

Pamatujete si, jaké hry jsme hráli venku za socialismu? Dnešní děti je téměř neznají a na některé z nich si nevzpomenete ani vy

Po dopoledním programu následoval oběd, po němž měly děti povinný odpolední klid, během kterého si mohly odpočinout nebo si číst. Odpoledne bylo věnováno sportovním a zábavným aktivitám. Děti hrály různé kolektivní hry jako vybíjenou, fotbal nebo štafetové závody. Oblíbené byly také tábornické dovednosti jako orientace v přírodě, stavění stanů a rozdělávání ohně. V rámci táborového programu byly často organizovány výlety do okolní přírody nebo návštěvy kulturních památek.

Na výlety se chodilo za každou cenu, i když počasí nebylo příznivé. Účelem bylo děti obrnit a probudit v nich sportovního ducha, který se jen tak před něčím nezastaví. Zpestřením takových výletů byly často nejrůznější bojové hry, případně děti dostaly za úkol nasbírat borůvky nebo maliny, které se později použily v kuchyni na vaření či pečení. Večer pak patřil kulturnímu programu. Děti si připravovaly divadelní představení, zpívaly písně u táborového ohně a účastnily se různých soutěží a kvízů. Po tomto programu se tradičně troubila večerka, která zahajovala povinný noční klid.

Mohlo by se vám líbit

Samoobsluhy za socialismu: Prázdné regály, vůně mleté kávy a fronty na banány. Připomeňme si, co jsme nakupovali k jídlu

Služby v kuchyni a fronty na jídlo

Děti byly ubytovány v dřevěných chatkách nebo stanech. Každá skupina dětí měla svého vedoucího, který byl zodpovědný za jejich bezpečnost a dodržování táborového řádu. Tábor byl rozdělen na menší oddíly podle věku dětí, což umožňovalo lepší organizaci a přizpůsobení programu potřebám jednotlivých věkových skupin. Jednotlivé oddíly se také střídaly ve službách, které většinou obnášely pomoc v kuchyni při mytí nádobí, úklidu nebo třeba škrábání brambor.

Na táborech se také ukázalo, že na čerstvém vzduchu člověku vytráví, a vybíravost v jídle šla většinou stranou. Táborníci, kteří doma jen tak něco nesnědli, se po celodenním programu těšili na příděl i takového jídla, které neměli příliš v lásce. Táborová strava bývala jednoduchá, k snídani byl většinou chleba či rohlík se sýry nebo pomazánkou, k obědu se podávaly polévky a hlavní jídla jako guláš, těstoviny nebo brambory s masem, to samé k večeři. Nechyběly ani svačiny v podobě ovoce nebo třeba tatranek. Součástí rituálu bývaly i dlouhé fronty u kuchyňského výdejního okénka, kdy hladoví strávníci nedočkavě bouchali plechovými lžícemi do svých ešusů.

Mohlo by se vám líbit

„Šťastné“ mládí v socialismu: Na spartakiádách cvičily tisíce cvičenců, trénovalo se ve škole i v práci

Noční hlídky a první lásky

Vzrušujícím dobrodružstvím byly také noční hlídky, které museli táborníci držet. Většinou trvaly hodinu až dvě a táborníci se při nich střídali po dvojicích, v nichž spali ve stanu. Krom dokázání odvahy, posilování disciplíny a zodpovědnosti měly hlídky také praktický účel. V sousedství tábora totiž často sídlily ještě další tábory a stávalo se, že se v noci navzájem z legrace napadaly a brali táborníky jako rukojmí. Noční hlídka měla před hrozícím „nebezpečím“ včas varovat.

Nutno ale dodat, že většina dětí snahu vštípit do každého z nich komunistickou ideologii téměř nevnímala a na tábory se těšila. Mnohé z nich jezdily na stejné tábory i několik let, a díky tomu navazovaly přátelství s dětmi napříč republikou, s nimiž pomocí korespondence udržovaly kontakt i v průběhu roku. Pionýrské tábory byly často i místem prvních lásek a zlomených srdcí. Jak na tyto zážitky vzpomínáte vy?

Baví vás téma socialismu? Zavzpomínejte, jak se v dobách komunismu žilo v panelácích.

Mohlo by se vám líbit

Kvíz: Dovolená za socialismu. Pobyty na příděl, výjezdní povolení i prázdniny pod stanem. Vzpomínáte?

Galerie: Jak to vypadalo na pionýrském táboře:

8 fotek 9 fotek