Přejít k hlavnímu obsahu

Samoobsluhy za socialismu: Prázdné regály, vůně mleté kávy a fronty na banány. Připomeňme si, co jsme nakupovali k jídlu

V porovnání s dnešními obřími nákupními centry nacpanými nepřeberným množstvím nejrůznějších produktů všeho druhu byly komunistické „sámošky“ slabým odvarem, obzvlášť tehdy, když police v nich zely prázdnotou a na všechno se stály fronty. Přesto se na tuto dobu často vzpomíná s nostalgií.

První samoobslužná prodejna byla otevřena už v roce 1955 na pražském Žižkově. I když jsou dnes samoobsluhy naprosto běžnou součástí každodenního života a nabízejí veškerý sortiment, na jaký si dokážeme vzpomenout, přesto si většina z nás dodnes dokáže vybavit klasické socialistické „sámošky“.

Potraviny na příděl

Samoobsluhy byly často situované do oblastí jako sídliště a už z dálky bylo patrné, kde se nacházejí. Během otvírací doby totiž před nimi často stály zaparkované kočárky se spícími dětmi, zatímco maminky uvnitř obstarávaly nákupy. Hned za prosklenými dveřmi nakupující uvítala typická kakofonie zvuků a vůní. Skřípání koleček rozvrzaných nákupních vozíků, typické zvuky starých pokladen, libá vůně čerstvé kávy, kterou si zákazníci mohli hned po zakoupení namlít v samoobslužných mlýncích, aby si pak doma mohli připravit poctivého turka, ale i pach uzenin nebo prázdných vratných lahví od piva.

Prázdné regály nebyly ničím neobvyklým, ale když se něco objevilo, byl to důvod k radosti. Hitem byly konzervy všeho druhu – od paštik až po rybí konzervy. Trvanlivé potraviny měly svou velkou výhodu, protože nikdy nešlo předvídat, co bude k dostání příště. Mléko, máslo a maso byly často na příděl. Když se něco z toho objevilo, lidé se houfně sjížděli a často vznikaly napjaté situace. Pamatujete si na dny, kdy jste se vydali na nákup masa a vrátili se jen s kuřecími droby? I to byla realita.

Mohlo by se vám líbit

„Šťastné“ mládí v socialismu: Na spartakiádách cvičily tisíce cvičenců, trénovalo se ve škole i v práci

Nekonečné řady cvičenců a cvičenek v úborech na rozpáleném Strahovském stadionu. Propagandistická hesla, kam se člověk podíval. Barevné průvody s mávátky po Praze. Tak vypadaly spartakiády, monstrózní tělovýchovná vystoupení, kterých se účastnili spokojení soudruzi a soudružky, ale i pionýři a jiskry z celé republiky. Vzpomínáte? Možná i vy jste v té době byly poupata anebo vojáci či děti ve cvičení žen s dětmi.
svetzeny.cz

Fronty na banány

A kdo by zapomněl na fronty na banány? Banány byly symbolem luxusu a exotiky. Když už se v obchodě objevily, fronty se táhly až ven. Pamatujete si na ten pocit, když jste se dostali na řadu a drželi jste v ruce trs exotického ovoce? Banány byly často zelené, takže jsme je nechávali dozrávat na parapetu, což bylo malé rodinné dobrodružství samo o sobě. Mandarinky a pomeranče byly další vzácností. O Vánocích bývalo zázrakem, kdy se tyto citrusy objevily v obchodech a lidé je kupovali jako vánoční dárek. Nic nechutnalo lépe než mandarinka po dlouhém čekání.

Řada potravin typických pro dobu socialismu však pro změnu není dostupná dnes a přesto na ně vzpomínáme. Co takhle klasická hořčice ve sklence s vyobrazením velblouda, která se po spotřebování nevyhazovala a sloužila jako běžný kus nádobí? Nebo obyčejné mléko v pytlících, jenž se téměř zaručeně po otevření aspoň trochu vylilo? Či speciální barevný cukr různých tvarů, který děti rády tajně ujídaly?

Mohlo by se vám líbit

Kadeřnictví za socialismu: Jak vypadala péče o vlasy? Kadeřnice dostávaly úplatky, nosil se chemlon

Kadeřnictví v dobách totality nefungovala jen jako salony krásy, kde vám šikovné kadeřnice na hlavě v rámci možností vytvořily skvělý účes, ale též jako informační kancelář. Kadeřnice byly vážené ženy podporované úplatky, neboť krom úpravy vlasů často mohly poskytnout potřebná sdělení. A když nebylo na kadeřnici, přicházela na řadu domácí péče.
svetzeny.cz

Milované sladkosti

I když jejich nabídka nebyla tak bohatá jako dnes, některé sladkosti zůstaly v našich srdcích. Tatranky, Kofila a Fidorka byly stálicemi, které si pamatujeme dodnes a stále je můžeme v obchodech koupit. A pak samozřejmě i oblíbené žvýkačky Pedro. Nejen děti, ale i dospělí si je rádi kupovali. Oblíbené byly i cucavé maliny či fialky, atlasky plněné čokoládou, mléčné karamely lepící se na zuby nebo přeslazená Jesenka, která se vysávala přímo z tuby podobné pastě na zuby. A co teprve sušenky jako kakaové Lucie s vanilkovým středem, griliášové Vlnky a sušenka v čokoládě Vanda!

Speciální lahůdkou pak byl jahodový, citronový či pomerančový Vitacit. Ačkoliv tento prášek původně sloužil k tomu, aby se zalil vodou a vznikla z něj limonáda, většina dětí si ho nejraději nasypala do dlaně a lízala tak dlouho, dokud neměla obarvený jazyk úplně rozedřený. Jak na nákupy v „sámoškách“ vzpomínáte vy?

Zajímá vás období socialismu a chcete si zavzpomínat? Přečtěte si, jak v dobách komunismu fungovaly nenáviděné školní jídelny.

Tyto potraviny jsme kupovali za socialismu:
Mohlo by se vám líbit

Jak se žilo za socialismu v paneláku. Na byty jako přes kopírák se čekalo i deset let

Bydlet v paneláku na nově vznikajícím obřím sídlišti býval kdysi sen mnoha lidí. Jenže realita byla mnohdy o dost drsnější než představy o krásném moderním bydlení. Kvantita bohužel v mnoha případech pokulhávala za kvalitou, což nebylo za socialismu nic mimořádného. Že bylo něco nevyhovující, nevadilo, hlavně že to bylo podle norem.
svetzeny.cz
Zdroj článku